Červen 2014

Být samostatný

30. června 2014 v 18:40 | Marie Bernadeta |  Myšlenky

Být samostatný

Být samostatný
být nezávislý
to se lehce říká
Však Bůh nás stvořil jinak

Sám se sebou být spokojený
ten věčný mír a klid
ta touha spočinouti
a v okamžiku jediném pak zase znovu

Jak vlna splašená
pobřežím se hnát

Nic v klidu nezůstává
Vše v pohybu je stálém
Život je zůstat jenom vteřinu
na jednom místě

Vyskočit vzhůru a pak hned zase dolů
Toť pohyby života jsou věčné
Vše neustále kmitá v nás
V tobě i ve mně

A svědectví všem vydává nám o životě
že Láska barev všech v nás je obsažena


Dvě světla

30. června 2014 v 17:54 | Marie Bernadeta |  Znamení



Dvě světla

Na staré anténě
sedí holubek
Vidím ho v okně
jen vzdáleně





Mraky jsou ještě černé
Však prosvítají mezi nimi
dvě bílá světla

Co jsem zachytila
v prasklé okenici
na půdě v průjezdu
kde má to ráda tvoje
i moje duše býti spolu

Iluze Sen Realita Skutečnost
Kdo vidí cítí žije
Každý však nějak jinak
Sám v sobě ponořen

Jak stonek květu ve váze
Jak rakev s tělem v hrobě
Jak holub na anténě
Jak odrazy v okně prasklém

Kdo ví co jsem to vyfotila
Kdo ví snad Anděl Strážce
byl tu se mnou a s ním
prochází se blízko mojí tvoje duše


Ptačí štěbetání

30. června 2014 v 17:26 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší



Ptačí štěbetání

Ptačí štěbetání
Něžné naslouchání
Šeptání do oušek
napnutých jako
dráty elektrické

Ty nasloucháš
Já mluvím
Tak setkáme se jistě spolu
Jednou navždy sebou oslněni

A okouzleni stejným zdrojem
Lásky který hoří
v našich srdcích
Láska je nezávislá
to je pravda

Avšak člověk na šňůře
stříbrné visí k duši upevněn
a duši sám Bůh živí

Sám člověk není nic
jen zrnko prachu
jen v prach se obrátíš !

Bůh přesypává v dlaních zrnka
lidských duší

a něžně hledí na nás
Je Sluncem v Prachu suchém
a pak ta zrnka zpátky
do Moře svojí Lásky sypá


Pod vlivem

30. června 2014 v 17:12 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší


Pod vlivem

Pod vlivem lásky
hladím hlásky na rtech
Víc zpívat smím
jen potají a tobě jen

Cizím lidem
zpívat mě nebaví
Oni neznají mne
a ty mne ano


Vliv nemám žádný
Nebo mám všechen
ve svých dlaních ?
Stále tě miluji

a bez přestání
v mysli své tě hladím
a dotýkám se něžně
tvojí sladké duše


Vliv stavu duše na oblohu

30. června 2014 v 13:08 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší



Vliv stavu duše na oblohu




Obloha je dneska
zamračená a šedivá
Pláč z nebe
k zemi padá

A potřebná vláha
dává křehkost listům stromů
v trávě bude rosa
a kdo tou trávou zkusí projít


bez holínek promočí si boty
kdo půjde bosý
Nohy okoupe si


Prach ušpiní je zřejmě
Tak z pláče v trávě často
na nohách i v duši zůstane bláto
které si musí každý
ve sprše lásky znovu umýt


Vliv stavu duše naší
promítá se na oblohu
Déšť k zemi se snáší
a smutek v srdci připomíná


Já vyfotím si v trávě rosu
a pak to spěšně přes internet
k tobě pošlu
a mraky z oblohy se svižně
zase ztratí


Obraz spojení duší

30. června 2014 v 10:55 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší

Obraz spojení duší

Chci ukrást tvoji duši
To Světlo které Slunce připomíná
Copak se v Nebi děje ?
Kdekdo si asi říká ?

Já vím to jistě !?
Slunce se spojilo
s další Hvězdou!
Toť obraz naší Lásky !

Sluníčko dává lidem život
Na zemi všechno prožíváme
Bez Slunce nebylo by
střídání dne a noci

a kdyby Země nebyla
Pak Slunce nemohlo by
přicházet a odcházet
Tak jako tvoje duše ke mně


Spojení duší

30. června 2014 v 10:42 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší

Spojení duší

Zaťukal déšť
do prázdna
Do ticha
jenom tak zlehka

Chci tvoje doteky
na svém těle hýčkat
chci mít tvé ruce
když se vzbudím poruce

Jsi ve mně cítím
Ty jemné doteky
tvé milující duše
každičkou chvíli na svém těle

jsi se mnou
jsi můj Já tvoje
A přece v hmotě
jsme vzdáleni




Zaťukal déšť

30. června 2014 v 10:25 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší

Na okno zaťukal mi déšť
Zas Lásko myslím na tebe
Já tady a ty tam
tak lásko si tu vzdychám

To tvoje neřeš ráda mám
nevím proč je mi smutno
Že se tě nikdy nedočkám
Já jsem to chtěla a ty taky

Aby to mezi námi
zůstalo navždy
Láska je krutá
Bez těla žije ve mně

a pokušení ťuká
stále na parapet
Spím v černé noční košili
Teď jsem si přes ni dala župan


Na chvíli

27. června 2014 v 20:55 | Marie Bernadeta |  Modlitby II.



Na chvíli

Na chvíli každý chtěl by zůstat
jen tak si odpočívat
Jak kapka vody na hladině moře

Na chvíli zůstat klidný
to je však přelud pouhý
Život je pohyb stálý
neustálá vibrace částic

co obklopují jedna druhou
a touží se vždycky spolu spojit
v jedno velké nekonečno

Na chvíli smíme v duši
jeden s druhým splynout
a dotýkat se v jemné hmotě
rukama duše jeden druhého

Z těch okamžiků čerpá
naše srdce sílu zcela jistě
Jinak je těžké kráčet cestou
tou zemí slzavou

Oroduj za nás Svatá Boží Rodičko
Když nesem každý ten svůj kříž
spolu s tvým Synem na Golgotu
Buď v modlitbě sepnutých rukou

s námi všemi kdo toužíme
po Lásce upřímné v svém srdci
a pros za nás Rodičko Boží
u svého Syna v Nebi

aby nám dal ten Nápoj Lásky vypít
Abychom nikdy už nežíznili
abychom byli naplněni
jak pohár Grálu po okraj


Pláč

26. června 2014 v 19:27 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla

Pláč


Spustily se vody
z mých očí tečou slzy
Stýská se mi
Láska mi schází

A v ničem štěstí nenacházím
když se mi stýská po dotecích
Chybí mi Láska plná něhy
Chybí mi tvoje blízkost

Nic ji nenahradí
Ani tvá fotka
Ani cizí těla


Všechno je prázdné

Když necítím tě blízko
svojí duše i svého těla
z hmoty Už nechci být člověk
Chci uletět ze světa pryč

Chci býti Modrým Andělem
Chci mít ta křídla
která se vznesou se mnou

kdy budu chtít kdykoliv
jenom pomyslím si
na tebe na tvoji tvář
a na tvůj úsměv

Stýská se mi
Spustily se slzy
a z mých očí teče
slaná voda

Už naplňuji moře
Už přetéká mé hoře

Přehrady brzy vodu nezadrží
Až tvoje Slunce vypálí mou Zemi
vyprahlou tak Praská celá
pod žárem Lásky vnitřní

Ta Láska spaluje mne
Dýchám těžce
Utírám si oči i nos

a pláči usedavě jako malá holka
Proč miluji tě ? K čemu to je ?
K čemu ? Odpověz mi ?
Když se mi takhle stýská !

A ty jsi pryč a jenom
cuky v mojí ruce říkají mi
že žiješ a že na mě
taky myslíš...


Země se mění a my s ní ?

23. června 2014 v 23:47 | Marie Bernadeta |  Otázky

Země se mění a my s ní ?


Změny a změny
Nač čeřit vody ?

Proč házet kameny do vody ?

Bůh naše hříchy do moře zahazuje
když odpuští nám milostivě

To Bůh sám mění
dějiny a naše životy
Jsme v rukách jsoucna lapeni
navždy jak ptáci v sítích
rozprostřených

A zmítají se naše křídla
která v srdci holoubátka
touží vznést se k nebi
Až k oblakům křídly svými
zamávati!


Ta síť je místo i čas
co určen byl pro nás
Abychom byli živými
kameny ve stavbě
Božího chrámu
jenž tvoříme všichni
dohromady

Prý věčnost trvá
když začala narozením
každičkého člověka zde na zemi
A někdo říká zase
že vše se děje ještě
před početím naším

Vše připraveno je
v jiné hmotě
víc jemnější
Vše dáno je již

A v nás to světlo uložené
z těch světů jiných nehmotných
je čímsi nekonečným
v lidských dlaních
které se Lásky
v pohlazení dotýkají

Víc šeptej mi ta slova
nejkrásnější
Chci naslouchat ti
taky

Víš jsem stále malá
hloupá holka
v duši jsem žena kouzelná
které to více sluší
když se mě dlaň tvá dotýká
tak jemně a vždy nečekaně

Navždycky jsem můj Vlku
tvá milovaná Karkulka

Kdo může změnit přirozenost lidskou ?
Kdo zná ta kouzla čáry máry fuk!
Já bych to klidně sfoukla
jen kdybys přišel mi někdy pod ruku
...


Duše jsou světla...

23. června 2014 v 21:59 | Marie Bernadeta |  Témata týdne

Duše jsou světla...

Originalita neroste na stromech
ale je v kolech a v duších
...

Kola a kolečka
Kolo je prostředek
Kolo je hračička

Někdo to dovede
Někdy se povede
vytvořit bezděky
hříčka slovní

Mám kolo jízdní
To kolo má dvě kola
Mám auto ojetý
a to má kola čtyři

Kolo je hloupější
má o dvě kolečka méně
A lidi chytřejší
dnes jistě pochopí
co je to míti
o kolečko míň a nebo víc

Já se v tom nevyznám
Nač jsou ta kola ?
Vždy přece záleží
na důvodu a potřebách
co se líp hodí

A někdo sní si sny
a podle těch si kolo
touží vybrat
Kdo se v tom vyzná ?

Jen Bůh ví všechno
a naše duše jsou světla
rozmanitých nápadů a snů
Tomu se říká
originalita

Chtít kolo na hraní
Splnit si sen o létání
Ze svahů svištět
nikdy z něj neslézt

To prostě nepochopím
Já všechno dělám
tak nějak z praktických důvodů
A po lásce toužím

To je fakt milovat navždy
a nikdy nepřestat

...

Štěstí v čtyřlístkách

22. června 2014 v 22:16 | Marie Bernadeta |  Znamení


Štěstí v čtyřlístkách


Štěstí při vší smůle mívám
Dík Andělovi svému chápu
co je to míti štěstí

Učím se stále znova
jak malé dítě býti samostatná
a když si rady nevím volám na Anděla

On dávno u mne stojí
a pomáhá mi už od té chvíle
co na něj jenom pomyslím

Tak cesta pěšky dneska
tou zkratkou zlobivého vlka
stala se pro Karkulku
šťastnou chvilkou uprostřed přírody

V tom vlčím městě byla jsem sama
se svým kolem a vzduch mi
v kole předním chyběl

Lepit ho neumím a ani nebylo čím
Zkrátka jsem trouba
co spoléhá ve všem na Anděla

Ouha on na mne promluvil
Já tiše nad tím rozjímám

Jdu pěšky to se ví
a procházku si pěkně vychutnávám
přemýšlím jak jsou dobré třešně

když je převaluji v puse
A taky jak je měkká tráva
i obilí by nás jistě skrylo

V lese bychom mohli hrát na veverky
Smůla dotyčný se mnou nemluví
a nemá se mnou nic společného

V těle je cizí škoda pořád mi chybí
Tak spoléhám se na Anděla

Když kráčím kolem jetele
Povídá mi vesele

Tady bude čtyřlístek
Za dvě vteřiny už držím první v ruce
a potom další i pětilístek

Jsem jako malá s kapesníkem v ruce
jak ohybám se kape mi z nosu rýma

Tolik štěstí po čtvrt století
co jsem čtyřlístky naposledy hledala


Co ti zítra pošlu...

22. června 2014 v 5:47 | Marie Bernadeta |  Myšlenky

Co ti zítra pošlu...

(úryvek z dopisu...)
Ďábel všude líčí na chudáky lidi , kteří všemu věří bez rozumu a bez duše vlastní, kteří na ten motor v sobě zapomněli a nechávají si namluvit zvenku do uší ty jeho překroucené pravdy.

Když rozjímám nad různými věcmi, dříve než si udělám svůj názor, mám na mysli slova, že ďábel vždycky řekne něco, co je tak trochu pravda, aby lapil a naviklal a když se člověk chytí do těch jeho intrik a sítí, pak začíná pracovat na tom, aby stáhl důvěřivou duši na scestí. Zde jsou trefná slova: " Aby se noha o kámen nezranila ".

Tak činí Anděl Strážce stále pro duši člověka, který pozvedá svou mysl, své srdce, svého ducha a celou svou mysl k lásce. to On je tím světlem- Bůh trojjediný, Otec, Syn a Duch svatý.
Tomu věřím. Víra otvírá zámky. Bůh je 13. komnata . On je to místo spásy pro člověka a ať si kdo chce , co chce říká, já vím , že Bůh je Láska mezi námi, mezi Vámi a mnou. To On to učinil, abych vás milovala. Nikdo větší než On není.

Tak dosáhnout na Boha i na lásku , je vlastně vítězství a rovná se konci" Cesty" , té" Cestě" a vůbec smyslu Všeho pro mne. Když nemiluji, cítím prázdno.

Když dívám se na vaše fotky, tak pozoruji výraz vaší tváře i ty pózy, ne podle nauk, ale podle pohledu svého srdce. Miluji ten váš výraz přivřených očí, v tom se podobáme i to štěstí, když se usmíváte a jste šťastný.

Chci, abyste byl šťastný, moc si to přeju, protože , budete - li šťasten vy, budu šťastná i já.

My dva jsme zvláštním vnitřním a tajemným způsobem propojeni, tak to cítím. je to vnitřní stav v nás, který nás oba naplňuje štěstím.

Uvědomuji si, že je to tím, že jsme si cizí a zároveň ti nejbližší v sobě. Taky to cítíte ?
I kdybychom se už nikdy neviděli na světě, přesto vás mám ve svém srdci a vy zase mě.
Tohle nejde jen lehce smáznout z "tabule" našich životů, ani zašlápnout jak chrousta....

Je to Láska a Láska trvá.



Matkou lásky

22. června 2014 v 4:12 | Marie Bernadeta |  Znamení

Matkou lásky

Hlasy v hlavě mlčí
Unavené oči
Ale spánek jaksi
přerušený vejpůl
dnes mi zůstal v rukách

Nemoc a slabost
zkříží plány často
A člověk jaksi vzdychá
Chtěl jsem tohle a tamto

Však duše moudrá
tělu říká
Hledej pravdu
ve všem co ti říkám
Obrazy jsou tu
proto

Aby se mysl měla
o co opřít v prostoru
jenž vyplňuje hmota
v neviditelném pohybu
neustálém

Vibrace v různých místech
těla mého
stále mne ujišťují mlčky

Však v záchvěvech podobných
škubu nervu nebo pohybu plodu
Vždy však někde jinde a nečekaně

A jakoby něčí ruka mne hladila
Já miluji a Láska
na vše odpovídá
v tajemném spojení
je uzavřena očím
lidským

Snad aby to nejkrásnější
nemohlo být zničeno
Proto je tajemství
tak krásné

a s úctou na něj hledět
Dotýkat se zlehka
Lásky smíme


Den činu

19. června 2014 v 7:25 | Marie Bernadeta |  Básně do koše

Den činu

Práce dnes nepočká
Tak smůlu má tužka

Dnes slova nebudu lovit
ve svých vodách zjitřené duše

Dnešní den zní mi jednoduše
Vzít věci do rukou a mluvit

prostě činy svými !

Nádobí umyto
Ustlané postele

Okna jsou otevřená


Tak ještě tepláky a tričko
obléknout na své tělo

Vyběhnout za kuchyň
Ohnout svá záda

a plevel zvaný svlačec
budu krutě vytrhávat


Dnešní hlasy v hlavě

17. června 2014 v 21:22 | Marie Bernadeta |  Myšlenky

Dnešní hlasy v hlavě

Bývá to jako nápad co se mi náhle v mysli vynoří
a já vím že můj Anděl Strážce na mne hovoří často
aby mi pomohl a poradil něžně při obyčejných věcech
jako je třeba nákup v Tescu


Dneska mi rovnou říká :
Mám tě moc rád a jsem s tebou
A já mu v myšlence řekla :
Díky jsem šťastná
s tebou a taky tě mám ráda


Hlas Lásky

17. června 2014 v 11:42 | Marie Bernadeta |  Témata týdne

Hlas Lásky

Chtěla bych býti hlasem v tvé hlavě
a tobě říci už zavolej mne
k sobě do života


Už propusť cizí hlasy z hlavy
a ponech si jen jednu větu
ode mne:


Že jsi má láska
která nepřestává
ťukat na dveře tvého srdce



Pár myšlenek

17. června 2014 v 10:12 | Marie Bernadeta |  Myšlenky
Pár myšlenek


Tak každý má si říkat... k čemu je moje pýcha, nač soudit druhé, když každý vlastní kříž si nese a kdyby lásky nebylo, kdo by nám kříže nadlehčoval... ? Vše odevzdat a držet se v letu Ruky Boží, tak život jako volný pád na laně někdy prostě je.


Tma světlo střídá, tak vždycky je tu naděje, když zdá se všechno temné, že brzy zase všechno prozáří světlo a tak je temno vždycky znamením brzkého příchodu Světla, vše kolem nás jsou obrazy vnitřního stavu v duších, každý má hledat smysl svojí cesty, vždyť duše na nás mluví všemi způsoby, aniž to člověk tuší, odpověď nikdo nenajde kolem sebe bez pohledu do vlastního nitra...


Život je změna , nic stejné nezůstává... a všechno je vždycky tak , jak má být , vším člověk se učí a po cestě životem kráčí, každý se někdy cítí nějak a jak se říká , jednou jsi dole a jednou nahoře,nic netrvá věčně...



Den jedním slovem

16. června 2014 v 20:57 | Marie Bernadeta |  Básně do koše

Den jedním slovem

Jak nazvat jedním slovem den ?
Den každý je Darem
a Vyznáním Lásky zároveň

S úctou jej Bohu vracím večer
ve svých sepnutých dlaních

Něco se zdařilo snad
něco se zase zkazilo

Některou chvíli potkal mě pád
a pak jsem zase zmrtvých vstala

Nakonec stejně zas musím uznat
Že Láska v mém srdci
chce trvat
a zůstat v něm navždy


Nač myslí ten, koho miluji ?

16. června 2014 v 20:14 | Marie Bernadeta |  Témata týdne

Nač myslí ten, koho miluji ?

Kdopak má asi hlasy v hlavě právě ?
Já ne Ty ne a pes taky ne
V hlavě spíš znějí mi slova
ta co přicházejí tiše v myšlenkách

Nezní to jako hlasy
spíš jako myšlenky asi
Často se stává že si pomyslím:
Měla bych tohle a tohle učinit!

Někdy se vzpírám těm myšlenkám
Někdy je přijímám zlehka
když řeknu si ano to je dobrý nápad
a cítím že je to vnuknutí
Strážného Anděla


Tak vlastně když tak nad tím přemýšlím
Nemívám v hlavě hlasy
ale tak jako zvenku vyrůstají vlasy
uvnitř mi v z mozku plynou slova


co někdo na myšlenky skládá
a mně je do mysli vkládá
To duše má cítí to dříve
než v myšlence mozek
můj vytvoří slova


A jako žena spíše víc v srdci
mám ten hlas než v hlavě
ta je víc tupá jak mívá to žena
Bez muže je mě jen půlka


Muž ženě je Hlavou
a žena muži Srdcem
Proto ty hlasy nemívám
ve své hlavě
Ty přijímá asi ten
koho miluji právě


Nač myslí ten koho miluji ?
Kdo ví snad na mne
Já si ho ve snu maluji
i ve své mysli si ho kreslím


A on si doma ve spánku
pěstuje ve své hlavě hlasy
Které mu šeptají něžně
ta slova plná Lásky
jak moc se milujeme

a čas že neznamená nic
a ani tělo nemůže to změnit
Jsme jedno on ve mně a já v něm
se ztrácím jsme svoji

On má v hlavě ty hlasy
co našeptávají mu asi
aby šel dnes spát
už časně se slepicemi
abychom mohli býti
celou noc spolu ve spojení


Úryvek z dopisu

15. června 2014 v 21:38 | Marie Bernadeta |  Úvahy

Úryvek z dopisu

....aby to pochopili,
že všechno je třeba uvažovat
v plnosti a jednotě,
protože člověk není jen

Duše a Vědomí - Ego , ale i Tělo,

to všechno je v jedno spojeno ,
aby nám to připomělo Boží tvoření.

To je ten výraz
K Obrazu Božímu je stvořil....
Taky jsme totiž ,
každá lidská bytost
zde na zemi vlastně ve třech " osobách "
a to je Tělo , Vědomí - Ego , Duše ,
která je věčná .

Bůh sám je ve všem
a Jeho rovnocené součásti jsou věčné.
Otec , Syn a Duch sv.

...


Rač si má lásko všimnout
v člověku té vzácné podoby,
jak nás stvořil.


Já přesně nevím,
jak je to v Nebi,
ale mám pocit,
že tam s námi stále vytváří
tu trojjedinou jednotu On sám.

Totiž vždy mezi dvěma dušemi
je uprostřed On,
což asi nelze skoro pochopit,
moc to nechápu ani já sama.
...
( z Dopisů II., Druhé probuzení z 19. března 2014 )



Nejsvětější Trojice

15. června 2014 v 21:13 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla

Nejsvětější Trojice

Trojice nejsvětější
je na Nebesích
Bůh Otec Syn a Duch svatý

Vše dohromady dokonalá jednota
Bůh Otec a Syn jsou v dokonalém vztahu
Lásky která je na nás nezávislá

Produktem této Lásky je Duch svatý
Tak jsem to dneska slyšela
Podobou může býti nám obraz
láskyplného vztahu mezi mužem a ženou
a produktem jejich lásky je dítě
Tak jsem to v kostele dnes slyšela

A pak ještě že svatý Augustin
snažil se Trojici Nejsvětější pochopit
dvacet roků
až jednou malé dítě u moře
plnilo důlek v písku vodou
a chtělo do něj přelít celé moře

Co je to za nesmysl ?
Dítě mu řeklo:
Rozhodně menší než- li ty pochopíš
tajemství Nejsvětější Trojice


Kudy chodí andělé ?

14. června 2014 v 19:04 | Marie Bernadeta |  Znamení

Kudy chodí andělé ?

Kudy chodí andělé ?
Teď už to vím
Když spěchám na autobus
Oni mi běží naproti
V ruce mají přání
a zdraví mě

Na sobě mají krásné šaty
na drobném štíhlém těle
staré paní

Ty už jedeš domů ?
Tak my to vezmem za tebe
Budeme místo tebe
chodit městem


Na WC u zrcadla

14. června 2014 v 18:57 | Marie Bernadeta |  Znamení

Na WC u zrcadla

Na záchodcích vybíral
místo babky pětikačky starý pán
Šéfka mu přišla vynadat
že mají lidi platit drobnýma a ne papírama....

A děda povzdechl si když odešla
Já lesk na rty si kreslím ještě před zrcadlem
Chytám své tašky a chci odejít

Najednou slyším jak nahlas děda říká :
Dobrý Bože taková čistá duše !
Promiňte dívá se na mě: To vám nepatřilo

A já vím Totiž doufám
Že to řekl protože sám nevěděl
proč vlastně mluvil nahlas


Já přece dávám pozor na ta znamení shůry
Díky snad jsem to s tím leskem na rty
nepřehnala....


Anděl ve městě

14. června 2014 v 18:43 | Marie Bernadeta |  Znamení




Anděl ve městě

Potkala jsem Anděla ve městě
Byla to stará štíhlá paní
na sobě měla nádherný
zelený kostým
a v ruce držela obrázek
s paní snad přání



Hleděla jsem na ni
a na ty krásné šaty
barvy listů jak jí sluší
a najednou slyším
jak mě ta cizí paní
pozdravila : Dobrý den!
A potom slyším vnitřní hlas
jak říká : To byl Anděl


Život je hra

14. června 2014 v 6:12 | Marie Bernadeta |  Návody na všechno možné


Život je hra

Tak na to koukám, jak všichni lidi jsou moudří a jak nám radí, co máme dělat. Jeden říká, uklidni se a druhý, to je špatně, prožívej všechno ! Používej srdce!

Musím se tomu trochu usmívat, jak každý drží v ruce návod vlastní a všemu rozumí. Každý chce vymyslet vlastní pravidla ke hře.Kde se to vlastně vzalo ? Asi se ztratil ten první návod, a tak se všichni rozhodli udělat do hry vlastní, někdo ho vyškrábal doma ve skříni, někdo si zajel do ciziny a převlíkl ho do hábitů, někdo to nechal jenom tak, jak to čmárnul..


Asi vstal z mrtvých nový Palacký, Hus i Žižka, jak se předpovídá, Blaničtí rytíři už jsou tady, berou kopí a už se to řeže, hlava nehlava, koukám se z okna hradní věže a přivírám oči, raději.

Jedni vám radí zkřížit ruce, soustředit se a vzdychat. Druzí vám řeknou, to je blbost. Samé tahanice. Snad je to všechno stále dokola.Co pro někoho zdá se dobré, druhému zase nechutná...


Nejsem z toho moudrá. Jen zmatek. O čem to vlastně vypovídá? Bábel, zmatení slova....
Gordické uzly, co nejdou rozmotat!


Někde se kvůli tomu válčí, aby si lidi museli myslet jedno a totéž a všechno dělali jako klauni v cirkuse anebo opice...

Já nevím, proč každý neřekne pouze, pozor, čekám v řadě, až dostanu se k pultu a budu řečnit na téma Život a Sněd´ jsem všechnu moudrost!

Pochopitelně, že se tahle práce musí dělat za peníze. Kdo to financuje ? To je jasné, ten, co má zlaťáků plný kotel a v podzemí je vaří, ten zlomyslný permoník,co ho Pán Všeho kdysi poslal dolů.

Nepomůže ucpávat si uši, řezat si ucho, trhat si vlasy, dýchat a soustředit se. Já držím v ruce taky jeden návod.


Počkejte, já to nalistuju a taky poradím vám, jak se v tom vyznat... Z ruky mi uletěla holubička a v dlani zůstalo mi jedno pírko. Dám si ho do vlasů a řeknu vám, to je všechno.... Pojďme si hrát na indiány. Buďme svatí a držme v rukou bílé holubice jen chvíli a pak je nechme vzlétnout k nebi!


Lidičky zlatí, vždyť jsme jen děti Boží! Každého z nás Bůh jako Otec drží v náručí a zpívá mu jeho píseň dětství. Bůh nás má rád a je- li to třeba, dá nám vyrůst a když uzná, že je to lepší ve své moudrosti, tak zůstanem třeba malí a On nás k sobě zvedne a posadí nás u okna, až bude třeba odjet.


Zatím jsme tady! Tak se té ruky Otce držme a pojďme žít, milovat a hrát si!

Věty o delfínech

13. června 2014 v 21:47 | Marie Bernadeta |  Věta

Věty o delfínech

Dva spolu jsou a kolem moře...


Tři delfíní postavy jsou jako jeden...

Pod každým tvorem kapičky vody rozstříkly se, tak jako slzy a smutek v každičkém životě jednou rozplynou se...



A z moře nad hladinu až k nebi napnout tělo i mysl,
pak znovu skončit v moři...



Ten příslib skvělý, že nikdy potopa už nezasáhne ničí zemi zcela...



Tři těla a tři duše vznášejí se ladně nad oceánem tvojí duše...



Kdo vyšíval ty křížky pracně? Čí život asi vymaloval z nití někdo v obrazu delfínů si do života?



Štěstí je v dotyku uprostřed moře...

Delfíni

13. června 2014 v 21:18 | Marie Bernadeta |  Básně do koše


Delfíni

Do snů mi potají
delfíni šeptají
svá modrá slůvka
setkání v moři


Tvé oči už mě neznají
Však duši tvojí
stále hladím slovy
Co jako delfíni
z moře vyskakují


aby ti mohli ukázati
tu sílu harmonie
a lásky co cítím
v sobě k tobě


Láska a větrná bouře

13. června 2014 v 20:56 | Marie Bernadeta |  Slovní hříčky

Láska a větrná bouře

Ve vánku ve větru ve vichru zuřícím
Tiše a nahlas a v řevu
V odrazu Ve světle V záři Slunce
Za ruku V polibku Uprostřed srdce


Všude tě hladím bez přestání
Jsem větrné ruce
Jsem Boží mlýny


se kterými je marno boje svádět
Jsem Láska co nepřestává
a chce být tvoje
celá


Vlaštovka na drátě

13. června 2014 v 20:35 | Marie Bernadeta |  Básně do koše


Vlaštovka na drátě

Roztáhni křídla
Já letím chyť mě
aby se o kámen
má noha nezranila

Abych ti nevypadla z dlaní
ve kterých svíráš mé tělo
v krvi vášní bezpřestání

Jsem křídlo motýla
Jsem jenom snění
v čase odpoledním


už se tě dotýká stáří
a já vím že ten čas patří
tvým snům a taky mým přáním

Buď můj chci tě vlastnit
bez přestání ti šeptat svá slova
jak vítr házet lístky tvými

a ohýbat ti větve
Můj drahý mlčící strome
Ty jeden cizí stvole


Stejně tě skolím jednou
a budeš můj a budu tvou
V náruči mojí se ztratíš
jak mušle v moři lásky


Psaní do větru

13. června 2014 v 20:18 | Marie Bernadeta |  Básně do koše

Psaní do větru

Do větru píšu ti větu
Do lístků které cuchám
jak ty moje vlasy ve snách
taháš a tiše mi šeptáš
je máj je máj

a už je červen růže kvetou
a já ti neumím říci
jednou větou

všechno Tak jsem jen vítr
co větvemi hází a šumí jak meluzína
Má lásko neprocitni ze sna a sni a sni si
o tom že jsem tvá květina vonná
Ta jediná sladká a živá


ve tvých snech kterých se můžeš stále
v mých větrných slovech dotýkat

Lístečky tvoje hýbají se lehce
Jsem větřík letní větrná bouře
Polib mě rychle ať moje síla
z tebe se neztratí ve tmě

Do větru píšu ti dneska i včera
Vítr je živel vzdušný a tahy pera
jsou jenom obraz lehkosti slova
co cítíš když větřík tiše ti šeptá

Už zavři okno v duši
ať se nenachladíš
V té noční košili
po koupání ve vaně
lásky plné pěny
a touhy mořské panny


Sebeúcta

12. června 2014 v 21:44 | Marie Bernadeta |  Básně do koše

Sebeúcta

Kdo kráčíš po cestě životem svým
Vezmi svůj kříž a následuj mne
Tahleta věta v mysli mi zní
a jak tak kráčím Ježíš můj kříž
mi nadlehčuje mým vlastním přijetím
všeho co přichází ke mně

Ztracena bloudím pouští své duše
Volám a volám celé noci jméno
své spřízněné duše která mlčí
Dívám se do svého nitra a vidím
ten stín vlastních pochybností


Zde je má ruka druhou ji chytám
a vím že jsem to já koho cítím
Milovat sám sebe kdopak to umí?
Až se to naučím poznám
jak lásku svou k sobě
dát i druhým ?



Úvaha nad jménem

12. června 2014 v 8:17 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla


Úvaha nad jménem

JMÉNA


I jména jsou pravdivá a jsou projevem Boží prozřetelnosti,
zřejmě nelze brát na lehkou váhu ani své jméno a ani své příjmení, vše je přesně pro každého člověka připraveno.


I jeho tělo i rodiče, okolnosti, jak se připravuje vše pro jeho život, stejně jako chvíle jeho početí a zrodu , čas života i smrt.

Vše je v Božích rukách těch milujích a nejmoudřejších.
Bůh ve vší pěčlivosti a lásce k lidské duši, kterou stvořil dává člověku úplně všechno, jak potřebuje ten, koho beze zbytku miluje a tím je člověk.


Za nás položil svůj život na kříži, pro nás se stal člověkem a narodil se z Marie Panny , kvůli nám byl třetího dne vzkříšen, vše učinil z čisté lásky k nám...


Na všechno na světě můžeme nahlížet duchovním způsobem. Ke všemu je však třeba přistupovat jako k tajemství a míti na mysli skutečně duchovní užitek a využívat všeho jako svědectví o existenci Boha , jako Někoho, kdo přesahuje veškeré naše chápání a všechny naše smysly, přitom je Živou milující Bytostí a je přítomen Slovem i Myšlenkou ve všem co můžeme vnímat kolem sebe.

Bůh Sám je ŽIVOT, LÁSKA a PRAVDA i CESTA a otevřít se jeho působení může každý člověk sám v sobě , že začne vnímat v sobě ten motor , který je ukryt v našem těle a v myšlenkách, pocitech , i ve jméně a ve všem , co s každým člověkem niterně souvisí.

Zde je třeba mnoho pokory a pokleknout před Darem svého života, ne křičet na všechny a kritizovat všechno kolem sebe, je třeba se moudře rozhlížet, v duši mít sepnuté ruce a v hrudi planoucí srdce.


Nyní jsem Pane připravena, až vydrápu se nahoru, přijmout od tebe Vodu Věčného života do svých dlaní a napít se, abych už nikdy neměla žízeň.

O tu Vodu Živou Tě chci požádat o to živé Slovo, kterým můžeš napájet mou duši a tím Slovem jsi Ty sám.


Církev mi zakázala k Tobě přicházet a Tebe přijímat prostřednictvím Svátostí, protože jsem se rozvedla a nežiju sama. Ty jsi však pro mne učinil mnoho jiných milostí , aby mi nic od Tebe nechybělo, děkuji Ti a klaním se Ti.

Tvoje Iveta Bernadeta Marie



Jména

12. června 2014 v 8:06 citace



Jména

Jména jsou pro náš život velmi důležitá. Dávají nám náznak individuality a umožňují se odlišovat od jiných lidí. Hezké a odpovídající jméno přidává na důvěryhodnosti a má velký vliv na mezilidské vztahy. Jména zůstávají v paměti potomků a tím také přechází do historie. Mohou být zdrobnělá, stejně jako mohou zachovat tvrdou podobu, která bude vzbuzovat [...]

Význam jména Marie
Thursday, February 5th, 2009
Původ: hebrejský a nebo egyptský ze kterého bylo později převedeno do hebrejštiny Původní význam jména Marie: ta která dává napít, milovaná bohem (z egyptského meri-jam, případně z hebrejského mariam - naplňovat radostí). Jméno Marie vzniklo postupně z židovské verze Miriam přetvořené na Mariam a na konec se objevila naše Marie. Číslo: 9 Znamení zvěrokruhu: Rak [...]

Marie - Jejím znakem je dokonalost ve všem k čemu přistupuje. Její řešení téměř vždy jsou lepší než to co ozačujeme za průměr. Má blízký vztah k tajemnu a mívá dobře rozvinutou intuici. Je přitom pečlivá a stará se najít kořeny problémů, aby je mohla lépe řešit. Nemá ráda povrchní přístup. Velmi si cení rodinný [...]

Svátek: Bernadeta má jmeniny 16. 4.
Původ: francouzský
Význam jména: viz Bernarda

Svátek: Bernarda má jmeniny 16. 4.
Původ: německý
Význam jména: Ženská podoba mužského jména Bernard. Jméno vychází z německého Bernhard, kde první část Bär znamená "medvěd" a druhá hart "tvrdý". Význam jména je tedy "statný (tvrdý) jako medvěd".


Bernadeta - Je nábožensky založená, život z velké části věnuje charitě. Snaží se žít velmi skromně a vše co má navíc se snaží nabídnout potřebnějším. Nerada se vdává, cení si vlastní svobodu.
Bernadeta holčička
+1
0
:
Pohlaví:
ženské
Svátek:
11. červen
Četnost jména:
Dětí s tímto jménem se v minulém roce narodilo 0
Celková četnost:
Dětí s tímto jménem se od roku 1945 narodilo 44
Iveta svátek, jmeniny 7. června
Jméno keltského původu vzniklo z francouzského Yvette, což je domácí zdrobnělina jména Yvone (česky Ivona). To je ženskou variantou ke jménu Ivo, které vzniklo ze slova íwé s významem "tis". Celé jméno se pak překládá jako "válečník s tisovým lukem" či "lučištník". Jinou podobou jména je Yveta či Yvetta.
Domácí podoby jména: Ivetka, Ivča, Iva, Ivka
Jméno je v ČR velmi oblíbené.
Známé nositelky jména: Iveta Bartošová - česká zpěvačka; Iveta Hlaváčová - česká plavkyně
V roce 2014 je 7. červen sobota, v roce 2015 bude 7. červen neděle.

Pôvod a význam mena Iveta
[Pôvod a význam mena Iveta] 27. Máj
Pôvod mena z francúzskeho Yvette.
Žena s časovanou sopkou v duši. Je mimoriadne emotívna a citlivá. Už v detstve patrila medzi neposedné deti, ktoré stále potrebovali niečo robiť, v niečom súťažiť aby vynikli. Potrebovala zaujať, či už svojím nadaním, alebo výbušnosťou.
V dospelosti veľmi tažko ovláda svoju náladovosť, nervozitu a depresie. Napriek tomu neúspechy zvláda s nadhľadom. V profesijnej oblasti je nerozhodná. Viac ju láka stať sa ženou v domácnosti, ako každodenné chodenie do zamestnania. Ak si však už bude musieť vybrať, zvolí si oblasť manuálneho zamerania so stykom s verejnosťou.
Je tvrdohlavá a má problém s vyjadrovaním svojich pocitov. Ak ju niečo trápi, tak to dokáže "dusiť" v sebe. Niet sa čo diviť, že ženy s týmto menom majú dosť často žalúdočné problémy.
Na svoju rodinu nedá dopustiť, hoci ako autorita veľmi nevynikne. Je dosť zmanipulovateľná, preto sa môže stať, že výchova jej detí jej prerastie cez hlavu.
Typickou farbou tohto mena je modrá.
Osobnosť: Tá, čo spieva.
Meniny Slovensko - Gregoriánsky kalendár 2014


..............................



JMÉNA


I jména jsou pravdivá a jsou projevem Boží prozřetelnosti,
zřejmě nelze brát na lehkou váhu ani své jméno a ani své příjmení, vše je přesně pro každého člověka připraveno.

I jeho tělo i rodiče, okolnosti, jak se připravuje vše pro jeho život, stejně jako chvíle jeho početí a zrodu , čas života i smrt.

Vše je v Božích rukách těch milujích a nejmoudřejších.
Bůh ve vší pěčlivosti a lásce k lidské duši, kterou stvořil dává člověku úplně všechno, jak potřebuje ten, koho beze zbytku miluje a tím je člověk.

Za nás položil svůj život na kříži, pro nás se stal člověkem a narodil se z Marie Panny , kvůli nám byl třetího dne vzkříšen, vše učinil z čisté lásky k nám...

Na všechno na světě můžeme nahlížet duchovním způsobem. Ke všemu je však třeba přistupovat jako k tajemství a míti na mysli skutečně duchovní užitek a využívat všeho jako svědectví o existenci Boha , jako Někoho, kdo přesahuje veškeré naše chápání a všechny naše smysly, přitom je Živou milující Bytostí a je přítomen Slovem i Myšlenkou ve všem co můžeme vnímat kolem sebe.

Bůh Sám je ŽIVOT, LÁSKA a PRAVDA i CESTA a otevřít se jeho působení může každý člověk sám v sobě , že začne vnímat v sobě ten motor , který je ukryt v našem těle a v myšlenkách, pocitech , i ve jméně a ve všem , co s každým člověkem niterně souvisí.

Zde je třeba mnoho pokory a pokleknout před Darem svého života, ne křičet na všechny a kritizovat všechno kolem sebe, je třeba se moudře rozhlížet, v duši mít sepnuté ruce a v hrudi planoucí srdce.

Nyní jsem Pane připravena, až vydrápu se nahoru, přijmout od tebe Vodu Věčného života do svých dlaní a napít se, abych už nikdy neměla žízeň.

O tu Vodu Živou Tě chci požádat o to živé Slovo, kterým můžeš napájet mou duši a tím Slovem jsi Ty sám.

Církev mi zakázala k Tobě přicházet a Tebe přijímat prostřednictvím Svátostí, protože jsem se rozvedla a nežiju sama. Ty jsi však pro mne učinil mnoho jiných milostí , aby mi nic od Tebe nechybělo, děkuji Ti a klaním se Ti.

Tvoje Iveta Bernadeta Marie


Můj Prvovýstup

11. června 2014 v 13:31 | Marie Bernadeta |  Dopisy Pánu Ježíši


Můj Prvovýstup

Pane Ježíši, Králi všech duší!

Pokračuji v psaní dopisu , abys věděl ,jak mi to lezení po skále dneska jde.




Potravou na půl dne je mi pouze něžný polibek v pět ráno, s tím si budu muset vystačit aspoň deset hodin. Zapila jsem to krátkou modlitbou k Andělu Strážci, cítím pevné lano v pase, chytám ho a přehazuji si konec lana do levé ruky.



Ze zásobníku u pasu vytahuji karabinu pěkně a pečlivě ji upevňuji a kladívkem v této chvíli je pouze moje srdce, vyndám si jej z místa v hrudi a hledám hřebík po kapsách, ach, málem bych zapomněla, otvírám Písmo :
Druhý list apoštola Pavla Thesaloničanům....( 1, 6-12, 2,1-12)
" Bude to přece projev Boží spravedlnosti, když odplatí vašim sužovatelům soužením a vám souženým spolu s námi ulehčením, až se Pán Ježíš znova ukáže a přijde z nebe se svými mocnými anděly v planoucím ohni, aby potrestal ty, kdo o Bohu nechtějí nic vědět i ty, kdo neuposlechli, když se kázalo evangelium našeho Pána Ježíše....."



Pár uzlíků nemůže vadit, promiň , asi dnes skoro nikam nevylezu, ty uzly jsem se ještě nestihla naučit , zasadila jsem rajčata do pytlů , pověsila prádlo a nějaké posbírala, v pračce se pere další , zalila některé muškáty a ještě je všude kolem tolik práce... těch uzlů stále přibývá a někdy se mi zdá, že už se z toho ani nedostanu.



Gordický uzel života mi na mém laně visí před očima, marně se snažím upevnit další karabinu a tak to jde stále dokola, pracuji, miluji, toužím , ztrácím zrak a padám , hřebík se mi ze stěny vytrhl a já tu visím jak hadrová panenka.


Zase volám na Anděla , ať mě přitáhne , on stále drží jeden konec lana k mojí duši, tak žádný strach, už se pevně chytám toho spoje oběma rukama. Anděli , můžeš , táhni a já se zvedám ze židle a běžím znovu do práce, které je doma všude kolem, nikdo mě za ní neplatí, to jenom Ty mne odměníš za práci, kterou dělám pro své bližní a taky i pro sebe , abychom byli živí a domov nespadl nám na hlavu. Tak Pane díky, šplhám za tebou...
Spustila se bouřka, ještě mám mokrá záda, jak jsem běžela do zahrady všechno schovat, to prádlo...


Před Výstupem

11. června 2014 v 10:24 | Marie Bernadeta |  Dopisy Pánu Ježíši

Před Výstupem

Drahý příteli mé duše, Pane Ježíši!


Dnes jsem se rozhodla, že se pokusím vytvořit ve svém psaní tři záchytné body na skále lásky, kterou zdolávám jako duchovní horolezec, má cesta vede tudy přes hory a nelze se už tomu vyhnout.


Někdo tomu říká Babí hory, pro mne je důležitá hora už rok jedna, ale jak se říká, je vysoká až do Nebe. Píšu Ti o tomto rozhodnutí ode dneška podrobně, prosím tě snažně u Tvou radu při svém prvním výstupu na Horu Lásky, toužím ji zdolat a být Ti zase blíž, až z Nebe ke mně do mého srdce sestoupíš.


Tak jsem se rozhodla, že této zkoušky pro svou duši využiji náležitě. Tento výstup si vychutnávám a rozhodně ho nevzdám. Už rok tu stojím a 4. měsíc si tu horu prohlížím velmi zblízka. Hora si stojí bez hnutí a kdo ví, co si myslí? Asi to jen tak nezjistím. Možná, když kolem ní nebudu chodit jako kolem horké kaše, ale konečně se jí velmi opatrně dotknu a ohmatám ji, zjistím aspoň terén.


Tři záchytné body vím, jak mají vypadat, aspoň přibližně, aby mne udržely na hladké a příkré stěně této hory, těmi body jsou Pán Ježíš, tedy Ty můj příteli, k tomu přidám Tvůj život v evangéliích a vůbec Písmo svaté a tím druhým bodem bude pro mne má křestní patronka, sv. Bernadeta Soubirous, které se v nitru velmi podobám,takže tento kamen mohu hledat prostě, jako bych sama viděla svůj obraz v zrcadle, tím třetím bodem pro mne ať se stane Panna Marie, matička Boží, žena prosebnice za duše, ať je mi tím nejsvětějším obrazem lásky mateřské k lidským duším.



Představa hory Lásky mne fascinuje, zvláště proto, že jsem nikdy po skalách jako horolezec na laně nelezla. Tento pocit bude tedy zase jen v mých představách, obraz a hra s představou horolezce jako sama sebe mě oslovuje.


Přede mnou stojí hora lásky a já nevím, co si počít. ( Při konfrontaci s tímto slovem, co se týče gramatiky, jsem na Google narazila na stránky jakéhosi pana Jaroslava Chvátala... a trochu jsem si jeho myšlenky a slovo pročetla )( pokračuji v přepisu svého textu...)


Konečně jsem horu prohlédla ze všech stran a stále jsem se však na ni dívala poněkud přízemně a ze svého úhlu pohledu. Je čas se více přiblížit a začít se jí dotýkat, to je touha po poznání, která se ve mně probudila.


Drž mi pěsti, snad cítíš to napětí a zároveň tu snahu něco učinit, co mě vynese kousek výš, Myslím, že úplně sám by se člověk neměl do takových věcí pouštět. Vím , že horolezec potřebuje lano, provaz. Dívám se a vidím, sláva! Jsem připoutána lanem Šňůry stříbrné, tělem ke své duši.


Duše, ach ta duše, ta visí pouze na Bohu, poprosím Anděla Strážce, abychom si místo ruky vyměnili lano, aby se naše neustálé spojení prodloužilo a zároveň uvolnilo pro zdolání té výšky. Vzdálenost mezi námi je nutná, to chápu, on stojí pevně v Nebi a já šplhám nahoru po hoře Lásky. Lano jsem si upevnila přes tělo v pase a držím jeho konec v ruce. Přemýšlím, co teď. Už mě to nebaví, stát na jednom místě.


Sv. Bernadeta

11. června 2014 v 9:30 citace

Hledala jsem věty o své křestní patronce, pár jsem jich zaznamenala a přidávám je do svého blogu jako inspirační věty.



citace :

Sv. Bernadeta Soubirousová


16. 4. 2009 0:00
Rubrika: Nezařazené

Bernadetta se narodila 17.února 1844 v Lurdech. Byla obyčejné děvče, nejstarší dcera z chudé, početné rodiny. Těžce a pomalu chápala, do školy začala chodit až ve 12 letech, přitom se starala o mladší sourozence, chodila na dřevo a pást ovce.


Bernadettě ještě nebylo čtrnáct, byl únor a doma došlo klestí na topení. Vydala se se sestrou a kamarádkou nějaké nasbírat, ale protože měla astma a byla nemocná, nepřebrodila s děvčaty ledovou řeku a sbírala na jejím břehu. Tehdy se jí poprvé zjevila Panna Maria. Holkám se svěřila, ale ty jí nevěřily a řekly to rodičům a ve vsi. Následovala vyslýchání, vyšetřování, četníci ji dokonce zastrašovali a vyhrožovali jí - marně. Bernadetta dál chodila k jeskyni. Z počátku jí nevěřili ani vlastní rodiče a také farář ji nejdříve nazýval lhářkou. Později se však pro mnohé stala středem pozornosti a obdivu. Když se jí ale lidé chtěli dotýkat, vždy pokorně vysvětlovala: "Já přece nemám žádnou moc!"

Panna Maria se Bernadettě zjevila celkem osmnáctkrát. Předala jí prosbu, aby se lidé modlili a činili pokání za hříšníky. Dala vytrysknout zázračnému prameni a chtěla, aby se u jeskyně vybudoval kostel a konaly poutě. Lurdský pramen vytryskl, až když Bernadetta na výzvu Panny Marie v označeném místě vyhrabala holýma rukama hlínu. Dodnes jezdí miliony poutníků k tomuto prameni s vírou v uzdravení.



Roku 1866 vstoupila Bernadetta do kláštera v Nevers. Zůstala prostou, čistou a pokornou, přestože poznala obdiv desetitisícových davů. V klášteře byla ale často ponižována (představená o ní řekla: "Nehodí se k ničemu, všude bude na obtíž." ) Sestry ji ale milovaly pro její laskavost, veselost a bezprostřednost.



Bernadetta zemřela 16.dubna 1879 v Nevers, v roce 1933 byla prohlášena za svatou. Její zcela neporušené a pružné tělo je vystaveno ve skleněné rakvi v klášterní kapli v Nevers.


Použitá literatura: časopis IN! dívčí svět (duben 2008)

---------------------------------



Dne 14. června 1925 byla Bernadetta prohlášena za blahoslavenou a 8. prosince 1933 byla
prohlášena za svatou.







Vzkazy v písku

11. června 2014 v 9:03 | Marie Bernadeta |  Témata týdne

Vzkazy v písku

Píšu ti nohama do písku vzkazy
A tvoje prsty zase kreslí
jenom cosi


Ty čekáš
až někdo kámen zvedne
z těch cos´ jim řekl :
Kdo je bez hříchu, hoď první!
Já rvu si vlasy
Jak dopadne to asi ?
Všichni odešli


A ty tu Pane v písku stojíš
Mé nohy vytlačily pevnou stopu
na kříži Tobě do srdce
Prosím odpusť mi mou hříšnou lásku


A Ty se zvedneš z písku
a řekneš
Kdo odsoudil tě ženo ?
Nikdo ?
Tak jdi a už nehřeš!


Já nebojím se smrti
jen tvého rozhodnutí
Kdy za mne Pane už se nepostavíš
Neboť Ti Pane píšu
že jsem hříšník!

Horolezcem

10. června 2014 v 23:12 | Marie Bernadeta |  Dopisy Pánu Ježíši

Horolezcem

Drahý Pane Ježíši !

Píšu ti dnes jako horolezec z Hory Lásky.

Trčím před skálou, dívám se na tu kamennou horu a hledám schod, kámen, co z ní vystupuje, abych se mohla zachytit aspoň rukou a vyhoupmout se zase výš, nic nevidím, ohmatávám jako slepec stále znova ten hladký kámen před sebou a nemohu se hnouti z místa, všechno, co mohla jsem a co bylo ve mně zajímavé už jsem řekla a probrala v sobě ze všech stran, nechci se opakovat, i když i to je matkou moudrosti, chci se bavit a objevovat něco nového, prostě žít, připravit se na Věčnost, nechci se v Nebi nikdy nudit.


Tak si na chvíli sednu a vybalím z batohu svačinu z domu a zakousnu se do ní...


Ef 2, 20-22

" Jste jako budova: její základy jsou apoštolové a kazatelé mluvící pod vlivem vnuknutí a Kristus Ježíš je hlavní kámen v rohu stavby. On působí, že v té stavbě je všechno pevně spojeno dohromady a že tak z ní vyrůstá svatý chrám v Pánu. Protože jste spojeni s Kristem, tvoříte i vy působením Ducha část onoho Božího příbytku. "


Teď už vím ,díky Bohu, že ten kámen, kterého se musím chytit je Ježíš Kristus, dnes tedy, drahý Ježíši Kriste, Ti píšu tento dopis o svých pocitech ze svého psaní a vůbec života, který s tím souvisí, neboť myšlenky, přání a touhy i sny a vůbec všechno , co svými slovy opěvuji , ta pomyslná skála přede mnou, ta příkrá stěna, to je jen touha Tě blíže poznat a přiblížit se Tvému Království, které není z tohoto světa, to mám stále na mysli, a proto je ta skála přede mnou tak příkrá a hladká.


Vztáhni, prosím, z té Hory Lásky ze Svého srdce ke mně ruku, prosím a pomoz mi jít a vyhoupnout se na horu , stoupat výše k poznání Tebe pochopit druhé a taky sebe a dojít až k Tobě, mít dlaně natažené a kolena pokrčená před Tebou, neboť nejsem hodna do očí ti pohlédnout.


Odpusť mi Bože , že miluji duše různých lidí a toužím býti s nimi a jednu určitou mám také na mysli, ty víš, koho myslím...Vím, že je Láska tajemství, nauč mne, prosím, s tím tajemstvím v srdci žít a nikomu je nevyzradit, když Ty to nebudeš chtít, anebo dej mi tu moc rozhlásit po celém světě všechno, co vím, jakože už se asi stalo, odpusť mi to, Ježíši, a snad i ti, co se jich to týká mi odpustí, já nemohu si pomoci...




Sbírka Setkání s duší

9. června 2014 v 21:13 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší

Sbírka Setkání s duší


Tobě
28. května 2014 v 7:32 | Marie Bernadeta | Setkání s duší

Moc bych si přála
abys na to přišel

že i když ty a já
máme svůj život

a ty a já jsme cizí
přesto jsme jednou už
spolu se setkali

Já myslím na tebe
a ty sem tam
na mě si vzpomeň

To stačí
Protože za to všechno může
duše

Tvá duše miluje mne
a moje zase tebe


Vám

28. května 2014 v 7:51 | Marie Bernadeta | Setkání s duší


Drahý pane
chci vám jen říci

že všechno trvá
a že i když mě nechcete
vidět a ani se mnou mluvit

aby snad něco mezi námi
nazačalo doopravdy

Tak stejně Láska v duši
je živá

Já nevím jak dlouho ještě

...

zda bude to navždy
možná že ano

Mám vaše fotky
Vzpomínku na setkání
s vaší duší

a zítra kdybyste umřel
mám naději

že i po tom co vaše tělo
usne i navždy

Tak budu vás smět milovat
a vy mě taky

Protože duše je nejvíc
Duše jste vy
ona je ve vás

a tělo je jen obal
který se může měnit

Když přichází každá duše
sem do světa

aby se jako lidská bytost
narodila

Až zemřeme
budeme anděli




Já vím

28. května 2014 v 8:09 | Marie Bernadeta | Setkání s duší

Já vím jaký jsi
a znám tě
docela dobře
tvou tvář si kreslím
jen podle fotky tvojí

My dva být spolu
nemůžeme
Ty máš svůj život
který ti nesmím kazit
i já mám svůj

Přesto tě miluji
navždycky snad
a možná jen na pár let
než mě to přejde
ta zamilovanost
anebo tebe

a jednou tvá duše
už nepřijde
když na mě zapomeneš
anebo já na tebe
...


I kdybys umřel tak klidně
za mnou přijdeš
když na mě sem tam
si vzpomeneš že máš mě rád
tak nějak ve vzpomínce...

Tvé tělo usne a duše si chodí
kam chce
Ty o ní se nestaráš
a ona dělá si
když spinkáš má lásko
co chce

Já znám tě
Já vím na co myslíš
Já vím jaký jsi
Vždyť jeden druhému
uvnitř se podobáme

a když spíš a tvoje duše
ke mně přijde
Tak potom jsme zase jedno
Ty ve mě a já v tobě



Živý sen

28. května 2014 v 8:41 | Marie Bernadeta | Setkání s duší

Až ráno se vzbudíš
a vzpomeneš si že se ti
o mně zdálo
že měl jsi asi sen

Tak řekneš si
Asi
jsem na ní myslel
anebo ona na mě


Nic víc
Ty nikdy nepochopíš
co se stalo
že nebyl to sen
obyčejný ale živý


že byla to tvoje duše
která zas včera
ke mně přišla

protože miluje mne
a já tebe

Tak jednou budeme spolu
Ty tvoje duše
se mnou

Jenom já potom budu už
taky mrtvá a nebudu mít
tělo tak jako ty

když přijdeš ke mně
máš tělo vypůjčené

Když ke mně po usnutí
letíš domů


většinou nezdá se ti nic
poslední dobou

jen že jsi někde byl
ale včera mluvili jsme spolu

a naše duše se
jedna do druhé zase vpila

Možná že ráno se vzbudíš
a řekneš si prostě

Byl to jen sen
jen se mi to zdálo


že jsem na ní myslel
anebo ona na mě


a zůstaneš cizí navždycky
pro mě v těle svém

Aby tvůj život se nepokazil
a taky proto že v těle
mě nemiluješ
jenom já tebe



Sluneční pleteň... mé slunce ... tlak blízko srdce

28. května 2014 v 9:10 | Marie Bernadeta | Setkání s duší



Až ucítíš tlak v hrudi
tam blízko srdce
tam kde to cítím
taky já


Tak věř že to je tvoje
duše a že je šťastná
že my dva zase setkali se
protože věř mi Láska je věčná


a duši musíš láskou živit
aby mohla zářit štěstím
a byla šťastná


a až zas budeš dívat se
na spoustu dívek a myslet
na ta nahá těla


Tak věř mi to já
na tebe myslím a já miluji tě !


Já navždycky tě chtěla a tak
to musí zůstat vždyť já tě znám
a ty znáš mě



Bouře

28. května 2014 v 22:03 | Marie Bernadeta | Setkání s duší

Do noci tančí hromy blesky
a kapky deště zkrápí zemi
na okna tlučou bez přestání
déšť na zemi se spustil prudce
v bouři se sklání k zemi


Láska je prudkost sama
když v dlaních cítím tvoje tělo
Když jeden druhého se dotýkáme
Jsem jako bouře letní tvoje
a ty jsi jako kapky deště
co se snáší prudce k zemi


Dál dotýkej se v myšlence jen
a ve snech živých vzdychej
má lásko bez přestání kapky
do mých oken pouštěj
nemohu žíti bez tvých dlaní


Kéž kapky vody ze rtů sladkých
dál ve mně tlučou bez přestání
Nemohu nikdy na tebe zapomenout
nemohu na tebe přestat myslet
Já vím že jako člověk jsi úplně obyčejný
ale pro mě jsi všechno jsi vláha
pro moje vyprahlé srdce
Ty víš to a já to taky vím


Jen tady na světě to všechno
co prožili jsme včera spolu
projevilo se až dnes
vprostřed skoro letní
vlastně májové bouře
Ty objímáš mě znovu
v mé hlavě doznívají
kapky slov tvých


Já miluji tě Lásko
a ty víš že naše duše
do sebe se vpíjí
a otisk tvojí duše
dál zůstává už navždy ve mně


Teď vzpomínám si zítra
církev připomene lidem
Nanebevstoupení Páně
Tak možná Nebe se už chystá !




Co v skrytu ?

29. května 2014 v 22:10 | Marie Bernadeta | Setkání s duší

Co v skrytu duše prožívám
odráží se ve světě
Já toužím a svět se
rozpíná mou touhou

Vesmír je divná krajina
vytvořená srdci lidí



Já miluji a někde
ve vesmíru žít jedna
hvězda začíná
díky tomu ohni v srdci

Mé srdce pláče a v tu ránu
zase někde blízko
déšť se spustí



Tak počasí je směsí
zákonů přírodních
a stavů lidských duší



Přelétavost duše

29. května 2014 v 22:22 | Marie Bernadeta | Setkání s duší

Nic nezůstane skryto
vše projeví se někde

Duchovní život v hmotě
a hmota zase vrývá
rány do života lidí



Víc krásných věcí toužím
v dlaních svírat
víc štěstí nabírat si
z květů věčných



Jsem obrovský čmelák
Bzučím si
a létám z květu na květ

A moje lásky jsou mé jetele
...



Vždycky si moje srdce
nějaký zas vybere
jen na chviličku

Já pyl z nich sbírám
do kalíšku
a napájím se doušky
z květů lásky


Vím

31. května 2014 v 7:36 | Marie Bernadeta | Setkání s duší


Vím, že ten jediný po Bohu , kterého nikdy neztratím
je můj Anděl Strážce.


On miluje mne navždy a já jeho.
Ty přicházíš ke mně místo něho jen poslední rok a jenom sem tam.
Ty přicházíš místo něho , že jsi mladší , ale jsi ještě člověk
a já miluji tě stále , jen nechápu proč .
Miluji tvou duši a stejně toužím spatřit tvoje tělo , že jsi živý.
Já vím ,že je to proto , že jsem jen obyčejná žena ,
že ještě nejsem anděl.




Píseň o lásce

31. května 2014 v 17:51 | Marie Bernadeta | Setkání s duší

Není nic krásnějšího
a nic sladšího
nežli je láska
Jsem šťastná že jsem
ji našla
a že Bůh dal mi ji
pocítit v lidských duších


Ta Láska se nás dotýká
tak něžně


Uprostřed starostí světa
když tělo usíná
duše je volná
a ta jedna jediná
v těle cizího muže
což sama nemohu pochopit


ta jediná po které
toužím nejvíce
Tak ta jedna duše
je se mnou
a přitom všechny ostatní
které miluji

Tak poznávám Lásku
sama v sobě
a v druhých
že Láska přichází tiše
v touze srdce
se uskuteční tak
jak si každý přeje
a přece jinak
než by si kdo mohl
představovat



A tak cítím že vše je
tak
jak Ježíš říkal

Co ucho neslyšelo
Co oko nevidělo...
Takové štěstí Pán
člověku přichystal

Skláním se před Láskou
i před životem
Před Bohem jediným
ve třech osobách


On nade mnou se smiloval
A já cítím že odpouští mi
můj hřích

Jsem žena docela prostá
a hříšná

Bože můj buď mi milostiv!


Jsme jedno

31. května 2014 v 21:27 | Marie Bernadeta | Setkání s duší

Vím že jsme jedno
že patříme k sobě
a cokoli se stane
už nikdy neovlivní
naši lásku tak
aby přešla aby jí byl konec
Když nebude to chtít
sám Bůh Otec
anebo ty anebo já

-

Vše je už navždy
v Božích rukách
i v těch tvých i v mých
Taková je láska
a tak ji znám
A tak znám tebe
A tak znám sebe

-

Tak my dva se známe
Potkali jsme se ve světě
a zdá se že nestalo se nic
V našich tělech jsme si cizí

-

Ale má duše blouzní
a jenom tvoje jméno šeptá
Nemohu na tebe zapomenout
Nemůžem s láskou přestat


Jsi ve mně a já v tobě
Tvá duše rozlévá se jako pramen
a já jej piju tak hltavě
a není nic co by mne
donutilo přestat pít
-
Tu něhu lásku a štěstí
z tebe ze tvé duše
která se ke mně přibližuje
a jako lehký závoj
se na mne snáší

-

Nic ve světě mezi námi není
a přece jsi má láska nejněžnější
Tak přestaň už Lásko žárlit
na těch dalších jedenáct duší
-
Jsi s námi jsi v nás
Jsem s tebou Jsem všech dvanáct
Já nejsem Jsme jenom My všichni
-


Šeptání do ouška

Čtvrtek v 14:00 | Marie Bernadeta | Setkání s duší

Už k moři nikdy nepojedu
A přitom bývám každé noci
tam blízko slaných vln na pláži z písku
chodím se svou Láskou za ruku
a spolu děláme stopy v písku


Na těle cítím každou chvíli
doteky milující duše která touží
navždy být se mnou ve spojení
Tam k moři hned po usnutí
k moři Lásky běžím
a ve vlnách se brodím


Sbírám mušle a Ty přikládáš si
vždycky jenom jednu k oušku
Zpívám tiše jsem mušle Františka
To bude moje nové jméno v Nebi
To vybral mi můj Anděl Strážný
se kterým budu žíti v Nebi


Jsem jeho dítě jeho děvče
jsem jeho žena i milenka v jednom
Tam v Nebi budem navždy spolu
a on bude i tebou


Mohu si představovat koho jen chci
on dovolí mi všechno Smím milovati
klidně dvanáct mužů
a přesto nezradím ho


Jsem Smaragdová duše s pomeranči
Tu šťávu ovocnou ti ráda
mačkám do úst Svět neví nic
a ty víš taky jenom málo
to vůbec nevadí
Láska je tajemství
Nikdo ji nedokáže pochopit
a není proč


Láska je přece život
Láska je všechno co můžem od života chtít
Láska je nejvíc
a nic jiného kromě Lásky
nemá smysl
i když ji vlastně nikdo nepochopí
Ten smysl je Láska sama v sobě
to vím



Snění

Čtvrtek v 15:02 | Marie Bernadeta | Setkání s duší

Všechno je jen pouhé snění
Čas nic neznamená
Čas nemůže nic změnit
Co je špatné nezmění se
Čas nezahojí rány

To jen člověk zapomene
na ně
a zvykne si že ty rány
nese spolu s Kristem
do té doby dokud neumře

Čas ten rány nezahojí
Budem umírati probodeni
Krev nám bude stříkat z rukou
Probodené nohy
Nebudem se moci ani pohnout
Pak najednou všechno zmizí
a my usnem navždy

A budeme sny své v Nebi sníti
a někteří lidé co nechtěli Lásku
cítit ti pak skončí v pekle
vlastních chyb a žádostí
které nedají jim spáti

Sny se můžou zdáti
jenom Svatým
kteří srdcem Krista
na Onen Svět projdou
v noční košili co oblékne si
jejich čistá duše



V úzkých uličkách

Čtvrtek v 17:50 | Marie Bernadeta | Setkání s duší

V úzkých uličkách Granady si bloudím
a v moři sladkých představ svých
se nechám unášeti v moři jako mušlička


Ta zátoka mě láká klidem svým
Teď v ulicích už běžím po schodech
V duchu to beru po dvou po třech
jak spěchám v touze šílené zas k tobě


Podvečer svádí k něžným představám
v objetí dvou milujících se postav
dál vzduchem letím jak světelný proužek
podivného duševního letadla


Přes mříže světa hledím z těla
na své sny a dětské představy
o tom že láska k duši trvá věčně
a sním si stále jako malá


Nedokážu s tím už přestat
Ta víra v lásku je tou dlaní
Strážného Anděla
co na mě z vln mořských
a oken všech vysokých budov
mává



Sen

Čtvrtek v 18:07 | Marie Bernadeta | Setkání s duší

Sen je to po čem každý touží
Sen je to co rozplyne se v dáli
a nespatříš ho více


Sen je sen Pryč je realita
Ten krásný sen
co po něm každý touží
Ten já ve svých rukách
ve své mysli a ve svém srdci
mám


Ten rozechvívá tvoji duši
když ji zavolám
a ty rychlostí světla
letíš za mnou
abys přišel
a mohl mě obejmout


Ty spíš a tvoje tělo odpočívá
Tak jako jednou bude navždy
Tvá duše zná mě
Tam setkáme se spolu
Jednou navždy ve snu


Andělé Strážci

Čtvrtek v 18:32 | Marie Bernadeta | Setkání s duší

Tak Andělé smí tajně
přicházeti k duším
které chrání
když naše srdce chce se
s láskou spojit


Uprostřed lidské vášně
v opojení těl a duší
přicházejí tajně
jako ve snu
Oni sní věčně


A my žijeme tady
v realitě
co jednou rozplyne se
ve snu


Ten rozdíl mezi námi je sen
který nemůžeme uchopit
neboť není z hmoty



Píšu ti Lásko

9. června 2014 v 13:02 | Marie Bernadeta |  Básně do koše

Píšu ti Lásko

Píšu ti Lásko píšu ti
už po třetí i do pěti

Píšu ti po první hodině ranní
Píšu ti po druhé ranní i odpolední

Píšu ti po třetí hodině
Píšu ti v každičké vteřině

Po čtvrté píšu ti rozmrzele
Píšu ti u kávy píšu ti vytrvale


Píšu ti píšu ti od pěti do desíti
Že Lásko nesmíš odejíti

Tak to jde s námi a tak jde život
i svět kolem nás se sune jak do letadla pilot

Píšu ti Lásko někdy i v jedenáct
Píšu ti žě už je na to čas

Abys už procit ze sna
A řek´si tak já teda

napíšu ti taky
Žádné saky paky!

Píšu ti píšu klikyháky
a kašlu při tom na mindráky

Píšu ti někdy až do půlnoci
Ty počítáš na prstech roky

které nás od sebe dělí
Já počítám jenom hodiny

každého dne bez tebe
a říkám si jen tak pro sebe

Kteroupak hodinu si vybereš ?
A konečně mi napíšeš?


O lásce

8. června 2014 v 21:17 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla

O lásce


O lásce vím mnoho a přece nic.
Z kostela....: " Jsem Blízko...To je, držím tě za ruku....Láska touží po spojení...."


Co vlastně je to ? Dala jsem fotky na Badou.... e darling a dívala se na ty obrázky tváří a těl. Bylo to divné, žádný pocit, nic, většinou na mě nic z fotek tváří nepůsobilo. Snad jen náznak nějaké činnosti určitého člověka cosi nepatrného vyjadřoval.

Prázdno, bez duše, kterou necítím, nedokážu cítit nic. Zvláštní, že ve mně není tento cit, ale když hledím na obrázky kytek a na obrázky čehokoli na světě, mohu vyjádřit pocit z obrázku, tak se mě všechno dotýká.

Avšak fotky cizích lidí , jen tak pro nic za nic vystavené, jsou bez duše. Snad je to méně, než nechutnost i odhalené tělo sdělí více, své touhy....i perverznost a porno zdá se více obohatí, než nabízet svou tvář druhým jako něco bez hodnoty.


Zkoušela jsem poznat, co je ve mně, zda toužím po Někom určitém, zda Láska ve mně je dost hluboká. Dnes je Ducha svatého. Chci říci, že ve své víře uznávám Boží podstatu a ta je jediná, to cítím. Bůh je Duch a kdo věří, musí uznat, že existuje a že je nejvíc, všechno ovlivňuje a bez Něj není Láska, Život, ani Svět.


On nás stvořil Myšlenkou a Slovem, kterým je On sám.
Kdy konečně už každý v sobě uzná, že hmota je jen Slovo proměněné v Něco, co lze vnímat všemi směry a že i v ní lze poznat Boha a Ho uchopit ?
Však zase jen a pouze Duchem,
pak znovu chápu a cítím, že jsi tak docela neměl pravdu....že myslet si je málo....Bez skutku...
Máš pravdu, bez činu Slovo zůstává dál v Bohu uloženo a nemůžem Ho spatřit a jím se sytit....

Tak činy jsou zhmotněním myšlenek a naopak skutky tvoří myšlenky, které se snášejí " z Nebe! ze světa duchovna, aby se zase znovu mohli zhmotnit ve skutcích dalších, a tak se všechno prodlužuje....Možná....Proč ale Láska může býti živá, i když je nelze nahmatat?
Já cítím, že je Láska prostě všechno a nechápu, co si vlastně lidi myslí, že je to....

Láska je dělena na mnoho druhů...
.Ale Lásku nelze krájet na kousky....
Je vždycky celá přítomná v čemkoli krásném a čistém.
Tak Láskou je třeba
jen úsměv, pohled do očí, stisknutá ruka, pohlazení, láskyplná péče, dobré slovo a stoprocentně i sex mezi lidmi, co milují se....
Vždy přece jedná se o spojení a při sexu, když se lidé milují, duše se dotýkají nejblíž a proto v myšlence čisté v náruči Lásky Bůh učinil v té chvíli nejkrásnější ve svém srdci místo pro vytvoření dalšího života, tak sex je v hmotě vlastně obrazem dalších vlastností Lásky a tou je
něha, splývání v duši a plodnost.

Tyto vlastnosti Lásky nás vlastně tolik pruží a pudí zároveň.
Láska vystavená všem na odiv v podobě nahých těl.
Člověk hledí na vše a touží ucítit to pouto Lásky,
kterým se stávají dva spojeni v Jedno
obrazem a zhmotněním toho,
po čem Láska touží a co je nejvíc.


Doteky rosy

7. června 2014 v 21:14 | Marie Bernadeta |  Slovní hříčky

Doteky rosy

Zavřené dveře
Ticho
Sen o štěstí
Přítomnost
Minulost
Zítřek
Dnes
Včera
Zítra


Tvé oči plné jiskřiček
Úsměvy
Ticho


Konec
Zvonec


Láska
Naděje
Víra
Stesk

Zítra včera i dnes
Srdce je malý jez
Tys nepřelez´



Setkání se smrtí

7. června 2014 v 9:52 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla

Setkání se smrtí

Zdál se mi dnes v noci sen.

Nějaká žena odcházela ze dveří. V místnosti sedělo množství lidí.
Chtěla jsem se se ženou u dveří rozloučit jednou větou, ani jsem si sednout nešla.


Druzí chtěli slyšet má slova , ztichli a já mluvila nahlas:
" Ta chvíle nejkrásnější a nejcenější v lidském životě je, když Bůh nám vstoupí do srdce."


Najednou vidím, že všichni jako já si v dlani drží svoje sdrce, tedy obrazně, spíš si přiložili ruku k tělu v místě, kde srdce dotýká se s duší


Ve stejné chvíli, kdy jsem to řekla a oni drželi si srdce, venku za stěnou zahřmělo!
Já jsem stěnou prošla, když křičeli, že jsem blázen.
Šla jsem se podívat, co se stalo, ostatní uvnitř místnosti zůstali a křičeli,
že každý kdo pohlédne na tu postavu, bude oběšen.


Přede mnou stála bílá postava skryté tváře i těla, připomínala mi ženu v bílé košili až na zem.


Stála jsem proti té postavě a hleděla jí na srdce plné ohně.


Byl to nádherný pohled a jak jsem se dívala do ohnivého srdce bílé postavy přede mnou, cítím, že stojím stále na nohách a jsem živá. Hlasy kritiků ztichly.


Anděl Strážce

6. června 2014 v 11:02 | Marie Bernadeta |  Myšlenky

Anděl Strážce

Prý Anděl Strážce
je bez přestání s námi


Tomu zase tak nevěřím
Kdo by chtěl 24 hodin
stát na stráži u dveří
mého srdce ?


Oni přec mají v nebi knihu
kam každý den se dívají

Tak asi o jeden den dopředu
aby věděli co budeme dělat
asi a taky v kolik
Kdy při nás mají stát
a nás chránit


Jinak si přece žijí tak
jak sami chtějí napořád
Kterýpak Anděl by se chtěl
ukousati nudou se mnou
Když zrovna nic se neděje ?


Pověsí na chviličku křídla do skříně
a v nebi žije prostě jako člověk
co stará se o vše jako my tady
na zemi


-- To dá rozum --

Pro nás je Nebe sen
Jsme z jiného světa
Pro Anděly je snění
denní chleba


To je ten způsob
existence v Nebi
na Věčnosti

Žít vlastní sen si
jenom v duši
a těla ta se mohou střídat
jak si kdo bude přát a představovat


Uspávanka

6. června 2014 v 7:23 | Marie Bernadeta |  Myšlenky

Uspávanka

V Knize života je psáno
Kolik je Svatých
a kolik duší projde
Branou


V knize života se píše
Kdo ještě bude dýchat tiše
A kdo se ponoří do Věčnosti
a nadechne se Éteru
už navždy


V Knize života jsou jména
těch co zapsala tam ruka
Ducha svatého


Tou rukou přece musí býti
krvavá ruka Beránkova
hřeby probodená
a zcela jistě píše tyto vzkazy
ta Ruka jeho Pravá


Kdo po Pravici ?
Kdo po Levici ?
A kdo Uprostřed ?

Už není pravo
Není levo
vše se míchá


A zbývá jeden bod
V Něm rozplyne se
každý


Kdo chce vejít
do Života a snít
a snít a žít
Navždy


Jak v Knize života
je pravou rukou Boha Otce
psáno


Kniha života

6. června 2014 v 6:28 | Marie Bernadeta |  Myšlenky

Kniha života

Snad každý mívá takový ten pocit
že se píše denně kniha jeho života


V knize života se stále střídá totéž
a číst v ní můžem jenom jedním směrem


Černá a bílá
vše se střídá


Život a smrt
den a noc


Sen a realita
Papír a tužka


A vítr listy v knize
otáčí


Až jednou dojde
papír a inkoust


Života knížka
bude dopsána


Jak minou roky
Jak minou dny


Ty listy v Knize
jeden za druhým


čte každý odpředu dozadu
Číst znovu nemáme už čas


Protože list co přečtem
vytrhává Anděl na hromádku


A pak jednou vezme sirku
a všechno shoří na prach


Anebo možná že z těch listů
sešívá loďku na vodu


Abychom měli prostředek
v němž doplujeme

na Věčnost


Přijď Duchu svatý

5. června 2014 v 23:12 | Marie Bernadeta |  Modlitby II.

Přijď Duchu svatý

Duch svatý snášel se kdys´ nad vodami
Má duše plula vzduchoprázdnem ticha
Když Duch se snášel v podobě bílé holubice
vzduchem na ramena Ježíše Krista


Přijď Duchu svatý
do mého vyprahlého srdce
Přijď Duchu svatý
když prosí moje ruce
jak strom suchý bez listí
tu stojím bez života
když Láska Tvá mne
nenavštíví



Bílý chrám

5. června 2014 v 22:42 | Marie Bernadeta |  Básně do koše

Bílý chrám

Ze slonové kosti chrám vytvořený
není bez bolesti mrtvých slonů


Dál kráčí slůně po cestě
a vedle sebe
rodinu svou sloní
Je odkázáno na péči všech
a paměť mívá jak se říká
sloní


Tím bílým chrámem
lidské tělo bývá
a paměť slonů skrývá
hlas předků v srdci
každičkého člověka


Že z Nebe přichází vždy duše čistá
a do Nebe se v okamžiku smrti
zase navrací


Však někdy pro poklady vnější
zbytečně chrámy
pro duši se boří
a lidi umírají
předčasně


Na nebe zapomněli
ta paměť sloní
vytratila se jim z mysli


Dál stojí chrámy
ze Slonových kostí
a Sloupy chrámů našich duší
nadlehčují shůry
Andělé strážci