Je čas jít spát

30. května 2014 v 23:38 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla

Je čas jít spát

Je večer , je nějak prázdno v mé duši... Asi je spíš čas jít spát... Co asi v hlavě mé se rodí za myšlenky... mám zase nějaké nové věci na papírech , ale nechcou se mi přepisovat , zmocnila se mě prázdnota , je čas jít spát.

Všechny věci v životě člověka mají svůj čas, jenom už nad tím neumím rozjímat , čas plyne a ve mně se prázdno rozprostírá , jak ubrus na stole . To , po čem toužím je marná touha , spousta věcí se nestane na světě tím způsobem , jak by si člověk myslel a jak by chtěl , Bůh je ten , co vše činí a svou moudrostí vše uskutečňuje v nás , když k tomu člověk svolí .


Už je to snad více než rok , kdy jsem jela na kole a myslela na Tebe , Pane Ježíši , a šeptala Ti v duchu ta slova o svém životě , se kterým si nevím rady , já vím , že jsi se mnou a že mě můj Anděl Strážce stále hlídá , na mne dohlíží a pomáhá mi se vším ještě dříve , než ho o to žádám , jsi tak milostivý , že jsi mi dal mého Ochránce , děkuji ti !


A pak jsem měla chvíli práci , takovou zvláštní , byla to příležitost po dlouhém čase života v osamění , jen uprostřed své rodiny ve starém domě , příležitost mluvit s lidmi . Bůh to však více neprodlužoval a z té služby mne stáhl zase do ústraní a vložil do mé mysli nové myšlenky a touhu je vyjádřit především kvůli mému nepoučitelnému srdci , které dokáže žít jen z lásky.


Nevím si zase rady , tu cestu , kam jít a kudy , neznám , nevím , proč tomu nerozumím , nevím , co dělat a nevím si rady se spoustou věcí. Dřív mi Bůh dopřával předvidění ve snech , i když jsem tomu často rozuměla jinak , stejně mi často došlo , že podle snu kráčím správně , teď si už zase nejsem jistá , co dělat. Není s kým mluvit , komu říct svoje slova , nikdo mě neposlouchá a já jich mám v sobě tolik , toužím je vyslovit , ale nechci mluvit do prázdna prázdná slova...


Chci říci ,že i když se cítím tak vyprahle , tak stále jsem šťastná s tou nadějí a s tím neustálým pocitem ochrany z Nebe , jen nechápu , jak se dívat lépe očima duchovníma a uvidět ten směr , najít tu cestu k životu věčnému , chci , aby už ani jediný den mého života nebyl marný pro mou duši a duše těch , se kterými se setkám a aby mne provázela Láska , nemohu se pustit té dlaně , mé srdce stále hoří a stále držím tu ruku jednoho muže ve své.... Je cizí , ale to mě neodradí , má duše dál věří na setkání těch , co milují.


Je mi líto toho , co se děje ve světě , všech bezpráví , která se činí lidem , kteří nemají právo svobodné vůle a umírají kvůli nařízením ,která jsou namířena proti svobodné vůli člověka , ti co se vydávají za věřící lid a tvrdí ,že uctívají Boha , tak ve skutečnosti slouží druhé straně , to je přece jasné, když jejich skutky není láska , ale ubližovat , věznit a vraždit.


Tak všechny dobré věci jako je víra v Boha a Láska bývají lidmi ve spojení se zlým duchem zneužity a pošpiněny a jsou proměněny v pravý opak , než k jakému účelu byly vytvořeny . Myšlenky se ve světě překrucují a stávají se , místo něžnou dlaní , krutou rukou , co zatlouká hřeby Kristu do zápěstí , to , co se děje na světě viditelně , i to je obraz stavu lidských duší , vše vyplouvá stále z niter na povrch.


Já neumím skrývat nic , má duše je plná zeleného světla s oranžovými odrazy a miluji všechny duše s odstíny modré , zelené , žluté i oranžové... Modlím se v každičké myšlence k Bohu , vím že zná mé úmysly a slova , která napíši , ještě dříve o mnoho minut dříve vysloví je a můj Anděl o nich ví také dopředu... Někdy je šeptá mému příteli ve spánku do ucha a ten pak o nich ví... Nemusím nikomu ani nic říkat . Snad i ten , koho miluji už skoro rok , snad i ten cítí mnoho věcí , to chvění během dne , co cítím na svém těle , je tak zvláštní... Přemýšlím , co cítí on a proč stále mlčí...


Loučím se s tímto dnem , půjdu spát a zavřu oči a vše odpluje v čase pryč , vše se rozplyne , zbyde nám zase nový den , nově připravený čas pro život duše v těle na tomto světě , snad nezklamu sama sebe a snad i Bůh bude se mnou zítra trochu spokojen , jsem jenom člověk , a snad v duši také Anděl , jen křídla jsem odložila kdysi dávno do skříně a někdy přemýšlím nad tím , že až se vrátím , jestli mi ta malinká bílá křídla , co se tam na ně možná práší ... ještě budou , možná mě už neunesou , mám pocit , že jsem trochu vyrostla a hlavně ztloustla...


Dobrou noc všem dobrým bytostem v tomto světě i v tom neviditelném.
Iveta Bernadeta Marie

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama