Déšť

12. května 2014 v 21:08 | Marie Bernadeta |  Básně II.



Déšť

Kapičky deště
na okno ťukají
chci ležet ještě
a snít si potají
o něžných dotecích
lásky

Déšť z nebe
padá na zem
Vláha pro rostliny
a když se vsákne
zas stáhne
se do pramenů
co tryskají
mezi kameny
a mění se v řeku


Tak jako duše má
je živa z tužeb
a vzdechů

a láska která neumírá
je pramen v mojí duši
co tryská denně
z mého srdce


Kam stekly slzy
Můj ty smutku
Vytryskne pramen
ze slov
a v řece dalších
zmizí

Ta slova musí
plout
dál krajem

než v paprscích hřejivých
k Nebi zas
vypaří se v podobě
mraků

Poplují nad hlavou
a pak když větry
míchají se vším
spustí se déšť
co znovu kaluže kreslí

...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama