Květen 2014

Jsme jedno

31. května 2014 v 21:27 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší

Jsme jedno

Vím že jsme jedno
že patříme k sobě
a cokoli se stane
už nikdy neovlivní
naši lásku tak
aby přešla aby jí byl konec
Když nebude to chtít
sám Bůh Otec
anebo ty anebo já

-

Vše je už navždy
v Božích rukách
i v těch tvých i v mých
Taková je láska
a tak ji znám
A tak znám tebe
A tak znám sebe

-

Tak my dva se známe
Potkali jsme se ve světě
a zdá se že nestalo se nic
V našich tělech jsme si cizí

-

Ale má duše blouzní
a jenom tvoje jméno šeptá
Nemohu na tebe zapomenout
Nemůžem s láskou přestat


Jsi ve mně a já v tobě
Tvá duše rozlévá se jako pramen
a já jej piju tak hltavě
a není nic co by mne
donutilo přestat pít
-
Tu něhu lásku a štěstí
z tebe ze tvé duše
která se ke mně přibližuje
a jako lehký závoj
se na mne snáší

-

Nic ve světě mezi námi není
a přece jsi má láska nejněžnější
Tak přestaň už Lásko žárlit
na těch dalších jedenáct duší
-
Jsi s námi jsi v nás
Jsem s tebou Jsem všech dvanáct
Já nejsem Jsme jenom My všichni
-


Pohlazení od Pastýře

31. května 2014 v 21:01 | Marie Bernadeta |  Témata týdne

Pohlazení od Pastýře

Ovečky v salaši do sena ulehly.
Pastýř si ustlal blizoučko nich.
A všechny ovečky bílé usnuly hned.
Jenom ta černá vstrčila čumáček
do ruky pastýře a prosila :
Hlaď mne jsem smutná !


Pastýř ji hýčkal něžnými doteky
a tiše říkal, to nevadí, že jsi jiná,
že tvoje vlna je černá, je to jen vlna,
ta tvoje je vzácná stejně jak vlna bílá,
vždyť roste s tebou a pokrývá tvé tělo.


Tak nebuď smutná!
Jsem pastýř ovcí všech!
Na barvě vlny nezáleží.
Já vím, že jsi stejně užitečná
a jsi o mnoho přítulnější,
než jiné ovce z mého stáda.


Tak naposledy svou černou ovečku
Pastýř na zádech pohladil,
a pak ji poplácal :
Tak hybaj do pelíšku
ať nejsi zítra unavená!


Jdi spát a nechej si zdát
o hlazení a něžných dotecích
Pastýře svého, co má tě rád
tak, jako miluje všechny ovce
ze svého stáda.


Píseň o lásce

31. května 2014 v 17:51 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší

Píseň o lásce


Není nic krásnějšího
a nic sladšího
nežli je láska
Jsem šťastná že jsem
ji našla
a že Bůh dal mi ji
pocítit v lidských duších


Ta Láska se nás dotýká
tak něžně


Uprostřed starostí světa
když tělo usíná
duše je volná
a ta jedna jediná
v těle cizího muže
což sama nemohu pochopit


ta jediná po které
toužím nejvíce
Tak ta jedna duše
je se mnou
a přitom všechny ostatní
které miluji

Tak poznávám Lásku
sama v sobě
a v druhých
že Láska přichází tiše
v touze srdce
se uskuteční tak
jak si každý přeje
a přece jinak
než by si kdo mohl
představovat



A tak cítím že vše je
tak
jak Ježíš říkal

Co ucho neslyšelo
Co oko nevidělo...
Takové štěstí Pán
člověku přichystal

Skláním se před Láskou
i před životem
Před Bohem jediným
ve třech osobách


On nade mnou se smiloval
A já cítím že odpouští mi
můj hřích

Jsem žena docela prostá
a hříšná

Bože můj buď mi milostiv!


Za čínskou zdí

31. května 2014 v 9:01 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla



Za čínskou zdí

Přesto , že jsi ode mě vzdálený jen osm kilometrů ,
je to jako bys byl Číňan až v Číně za čínskou zdí .


Tvá duše však dokáže odtud uniknout a lítá za mnou.
Myslela jsem , že vztahy na dálku neumím , ale ty jsi vyjímka.


Dnes v noci ses díval , jak se líbám se svým Andělem , díval ses a žárlil...


Připadalo mi , že stále nespím ....
Naklonila jsem se k těm ústům , co miluji a objímala jeho tělo ,
skoro jsem myslela , že jsi to ty, a líbala ta ústa vroucně i vášnivě a cítila tu lásku ,
že já jeho a on mě miluje a pak mi říkal , už to stačí , už dost !
On se dívá ... a žárlí .


Ty a já jsme stejní i tvoje tvář mi mou rodinu připomíná . Tělem jsi jiný , víc štíhlý.... My jsme spíš buřti .... Zase se na mě směješ z fotky a já se taky směju a musím myslet na to , jak jsem tě zkoušela namalovat tužkou podle fotky a místo tebe mi vyšel čínský voják , promiň , ještě to moc neumím . Chtěla bych se stát umělcem malířem , nejen básníkem spisovatelem . Myslím ,že ta vzdálenost mezi námi , to odcizení těl promítlo se do mé kresby , jsi tolik cizí a bojuješ se mnou .


Ty ale nevíš , že Láska musí zvítězit ! Mou zbraní je štít - srdce a v druhé ruce oštěp - slova . Já napínám svůj luk stále znova a znova a střílím šípy ke tvé duši , když přelézá tu Čínskou zeď , co vystavěl sis přede mnou.


Já přece vím , že jsme stejní a kdybys to neudělal , myslím kdybys nevystavěl tu zeď mezi námi , stalo by se to , co se v tomto světě nesmí , za co se někde dokomce zavírá do vězení , mučí , znásilňuje a vraždí anebo kamenuje a svět tvrdí , že Láska je smilstvo a při nejmenším nevěra.


V tomto mám jasno , že morálka v tomto světě je jiná než v Nebi , zde všichni řídí se místo srdcem jen tím vnějším a hloupě si myslí , že tak zákony dodržují , ano snad možná tisíce let staré desatero je tím zákoníkem či Korán dovedený v konání do extrému .
Zákon však má být jen radou k dobrému životu , ten" Návod" , nikoli nařízením !
Vždyť zákonem má býti lidské srdce !
Co já vím , na srdce tento svět a ti co nařizují nemyslí
a svobodnou vůli člověka upírají lidem ,
diktují a sledují .... a trestají , hrají si na Boha !


Jsem ráda , že v Nebi se duše mohou milovat , jak chtějí , že nikdo se na ně špatně nedívá.
Všichni se v Nebi milují a objímají. Jak to ,že láska duší je tedy možná v tomto světě také a to jenom proto , že není vidět ?!


Pak je ovšem poznat , kdo řídí tento svět a vytváří zákony a morálku tohoto světa , je to ďábel .... Ale jen zvenku , podstrkuje lidem pod nos , jak ubližuje pro lásku a víru a pak se kochá lidským zděšením , jak je to možné , co se to děje na světě v tomto století ?
Znovu ukazuje na svou zvrácenou zrůdnost , když zákon se bez lásky a pohledu do nitra uplatňuje v plné síle a také bez rozumu a bez respektování svobodné vůle člověka , tak se v tomto světě chovají mnozí , je pravda , že tímto se v mnohém násilně dosáhne určtých mravních výsledků , je to však na úkor duše . Protože do srdce nahlíží pouze Duch !


Pak tedy tyto vnější věci znovu ukazují na stav lidských duší ve světě , že nikdo nedbá na lásku v srdci , ale řídí se věci povrchními ,že lidi soudí a posuzují i odsuzují něco , nač nemají právo...
Lidem záleží více na těle , než na tom cenněším , na duši , bez které nebyl by život možný , vždyť kvůli duši vznikl i člověk a tak by každý měl mít úctu k druhým tělům i ke svému právě kvůli tomu skrytému pokladu , kvůli duši.


Bůh nemůže přece nikdy chtít za Lásku lidem ubližovat a je kamenovat !


Chápu však , můj drahý cizí pane , chápu ten strach i ty obavy. V tomto světě je naše láska v tělech naprosto nemožná , alespoň prozatím, Zatkla by nás policie a dali by nás na mučidla !
A přiznám se , že já posledních třináct let byla bych už nejmíň čtyřikrát mrtvá , žít tam , kde láska se trestá smrtí !


Vím

31. května 2014 v 7:36 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší


Vím

Vím, že ten jediný po Bohu , kterého nikdy neztratím
je můj Anděl Strážce.


On miluje mne navždy a já jeho.
Ty přicházíš ke mně místo něho jen poslední rok a jenom sem tam.
Ty přicházíš místo něho , že jsi mladší , ale jsi ještě člověk
a já miluji tě stále , jen nechápu proč .
Miluji tvou duši a stejně toužím spatřit tvoje tělo , že jsi živý.
Já vím ,že je to proto , že jsem jen obyčejná žena ,
že ještě nejsem anděl.


Je čas jít spát

30. května 2014 v 23:38 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla

Je čas jít spát

Je večer , je nějak prázdno v mé duši... Asi je spíš čas jít spát... Co asi v hlavě mé se rodí za myšlenky... mám zase nějaké nové věci na papírech , ale nechcou se mi přepisovat , zmocnila se mě prázdnota , je čas jít spát.

Všechny věci v životě člověka mají svůj čas, jenom už nad tím neumím rozjímat , čas plyne a ve mně se prázdno rozprostírá , jak ubrus na stole . To , po čem toužím je marná touha , spousta věcí se nestane na světě tím způsobem , jak by si člověk myslel a jak by chtěl , Bůh je ten , co vše činí a svou moudrostí vše uskutečňuje v nás , když k tomu člověk svolí .


Už je to snad více než rok , kdy jsem jela na kole a myslela na Tebe , Pane Ježíši , a šeptala Ti v duchu ta slova o svém životě , se kterým si nevím rady , já vím , že jsi se mnou a že mě můj Anděl Strážce stále hlídá , na mne dohlíží a pomáhá mi se vším ještě dříve , než ho o to žádám , jsi tak milostivý , že jsi mi dal mého Ochránce , děkuji ti !


A pak jsem měla chvíli práci , takovou zvláštní , byla to příležitost po dlouhém čase života v osamění , jen uprostřed své rodiny ve starém domě , příležitost mluvit s lidmi . Bůh to však více neprodlužoval a z té služby mne stáhl zase do ústraní a vložil do mé mysli nové myšlenky a touhu je vyjádřit především kvůli mému nepoučitelnému srdci , které dokáže žít jen z lásky.


Nevím si zase rady , tu cestu , kam jít a kudy , neznám , nevím , proč tomu nerozumím , nevím , co dělat a nevím si rady se spoustou věcí. Dřív mi Bůh dopřával předvidění ve snech , i když jsem tomu často rozuměla jinak , stejně mi často došlo , že podle snu kráčím správně , teď si už zase nejsem jistá , co dělat. Není s kým mluvit , komu říct svoje slova , nikdo mě neposlouchá a já jich mám v sobě tolik , toužím je vyslovit , ale nechci mluvit do prázdna prázdná slova...


Chci říci ,že i když se cítím tak vyprahle , tak stále jsem šťastná s tou nadějí a s tím neustálým pocitem ochrany z Nebe , jen nechápu , jak se dívat lépe očima duchovníma a uvidět ten směr , najít tu cestu k životu věčnému , chci , aby už ani jediný den mého života nebyl marný pro mou duši a duše těch , se kterými se setkám a aby mne provázela Láska , nemohu se pustit té dlaně , mé srdce stále hoří a stále držím tu ruku jednoho muže ve své.... Je cizí , ale to mě neodradí , má duše dál věří na setkání těch , co milují.


Je mi líto toho , co se děje ve světě , všech bezpráví , která se činí lidem , kteří nemají právo svobodné vůle a umírají kvůli nařízením ,která jsou namířena proti svobodné vůli člověka , ti co se vydávají za věřící lid a tvrdí ,že uctívají Boha , tak ve skutečnosti slouží druhé straně , to je přece jasné, když jejich skutky není láska , ale ubližovat , věznit a vraždit.


Tak všechny dobré věci jako je víra v Boha a Láska bývají lidmi ve spojení se zlým duchem zneužity a pošpiněny a jsou proměněny v pravý opak , než k jakému účelu byly vytvořeny . Myšlenky se ve světě překrucují a stávají se , místo něžnou dlaní , krutou rukou , co zatlouká hřeby Kristu do zápěstí , to , co se děje na světě viditelně , i to je obraz stavu lidských duší , vše vyplouvá stále z niter na povrch.


Já neumím skrývat nic , má duše je plná zeleného světla s oranžovými odrazy a miluji všechny duše s odstíny modré , zelené , žluté i oranžové... Modlím se v každičké myšlence k Bohu , vím že zná mé úmysly a slova , která napíši , ještě dříve o mnoho minut dříve vysloví je a můj Anděl o nich ví také dopředu... Někdy je šeptá mému příteli ve spánku do ucha a ten pak o nich ví... Nemusím nikomu ani nic říkat . Snad i ten , koho miluji už skoro rok , snad i ten cítí mnoho věcí , to chvění během dne , co cítím na svém těle , je tak zvláštní... Přemýšlím , co cítí on a proč stále mlčí...


Loučím se s tímto dnem , půjdu spát a zavřu oči a vše odpluje v čase pryč , vše se rozplyne , zbyde nám zase nový den , nově připravený čas pro život duše v těle na tomto světě , snad nezklamu sama sebe a snad i Bůh bude se mnou zítra trochu spokojen , jsem jenom člověk , a snad v duši také Anděl , jen křídla jsem odložila kdysi dávno do skříně a někdy přemýšlím nad tím , že až se vrátím , jestli mi ta malinká bílá křídla , co se tam na ně možná práší ... ještě budou , možná mě už neunesou , mám pocit , že jsem trochu vyrostla a hlavně ztloustla...


Dobrou noc všem dobrým bytostem v tomto světě i v tom neviditelném.
Iveta Bernadeta Marie


Něčí otázky

30. května 2014 v 8:34 | Marie Bernadeta |  Otázky



Něčí otázky


???????????????? Jak může v dnešní době někdo věřit v Boha ????????????????

Jak může v dnešní době někdo takhle se ptát ?








????????????????? Vždyť na oblohu už se létá v letadlech a v raketách !!!!!!!!!!!!!!!





A kam se chodí v noci lidská duše těšit ?





????????????????? Co vědecké důkazy ? Ty křesťanům nestačí , aby toho nechali ???????????






?????????????????????????????????????????????????????????????????????????? Co jsou ti vědci vlastně zač ? a komu slouží ? Sobě , lidem , hmotě či pouze neví nikdo přesně , jaké jsou ještě formy myšlenek a pak , jak to , že prostředky vědy jsou tak sevřené do hmoty ... ??????????????????????????????






??????????????????????? Důkazy vědy ??????????????????????





????? Důkazy Nebe ?????





?????????? Obojí spolu souvisí ???????????





????? Obojí se vylučuje ?????





?????????????????? Základem všeho ale zůstává vždy VÍRA ???????????????





??????? Vědec věří v důkazy a prostředky i způsoby , které používá věda ??????





?????? Víra člověka je více prostá , používá ducha a mívá lepší výsledky ???????



Co je život ?

30. května 2014 v 8:03 | Marie Bernadeta |  Otázky

Co je život ?

Tak jako nebe je zhmotněním duchovna , tak i Nebe je obraz toho duchovního , vše se projevuje v obou směrech a vzájemně se prolíná , jedno bez druhého si člověk na zemi neumí vůbec představit . Základem těchto vazeb , nebe nad hlavou i jeho duchovního počátku , je život.



Tak život je vlastně myšlenkou , co v hmotě hledá formu , v hmotě se myšlenka projevuje pozvolna , nejdříve jako čisté slovo z ducha , pak se obaluje , jak sestupuje k nám , až nakonec ji lze spatřit okem , cítit hmatem , čichat , ochutnat a uslyšet.


Otázky

29. května 2014 v 23:01 | Marie Bernadeta |  Otázky


Otázky

" Mami , jak podle tebe vypadá myšlenka ? "


Myšlenka nijak nevypadá , je čistá a průzračná a nelze ji přesně popsat , nemá formu ,
tu získává teprve, když sestupuje dolů , až je z ní třeba člověk , krabice mléka i stůl a podobně...



Ale myslím , že si lze myšlenku alespoň představit jako něco čistého a přirovnat ji lze k průzračnosti ledu , kapky vody , křišťálu a skvělé záři světla !


Co je Nebe ?

29. května 2014 v 22:43 | Marie Bernadeta |  Otázky


Co je Nebe ?

Nebe je pouze obraz
pro věci vyšší než je hmota
Nebe nad zemí je zvláštní
Je zhmotněním té představy

Proto ho používám
v básních
V Nebi se shromažďuje voda
v podobě oblak


V Nebi jsou přítomné i plyny
jiné nežli pára

Nebe je plné hvězd
Na Nebi září ve dne Slunce


a v noci měsíc v doprovodu hvězd
září nám nad hlavou


Když Ježíš vchází dnes
stejně jako včera
z oblaků k nám do našich
srdcí tak prostě a skromně
v šatech Ducha svatého


Kde se berou slova ?

29. května 2014 v 22:31 | Marie Bernadeta |  Otázky

Kde se berou slova ?

Živote můj
po Nebi pluj
Já radost mám
když letím ke hvězdám


Svou mysl k nebi pozvedám
Já vím že létají tam
letadla a rakety
Však tam kam chci
tam nikdy nedoletí
věci z hmoty


Já chci víc dál
Až tam na Nebesa
Kde sedí Král Nebes
Beránek Boží
jenž svoje Srdce mi nabízí
a tu Lásku z něj
si beru
a dávám do svých písní
všem


Přelétavost duše

29. května 2014 v 22:22 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší


Přelétavost duše

Nic nezůstane skryto
vše projeví se někde

Duchovní život v hmotě
a hmota zase vrývá
rány do života lidí



Víc krásných věcí toužím
v dlaních svírat
víc štěstí nabírat si
z květů věčných



Jsem obrovský čmelák
Bzučím si
a létám z květu na květ

A moje lásky jsou mé jetele
...



Vždycky si moje srdce
nějaký zas vybere
jen na chviličku

Já pyl z nich sbírám
do kalíšku
a napájím se doušky
z květů lásky


Co v skrytu ?

29. května 2014 v 22:10 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší

Co v skrytu ?

Co v skrytu duše prožívám
odráží se ve světě
Já toužím a svět se
rozpíná mou touhou

Vesmír je divná krajina
vytvořená srdci lidí



Já miluji a někde
ve vesmíru žít jedna
hvězda začíná
díky tomu ohni v srdci

Mé srdce pláče a v tu ránu
zase někde blízko
déšť se spustí



Tak počasí je směsí
zákonů přírodních
a stavů lidských duší

Proč a proč ?

29. května 2014 v 21:57 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla

Proč a proč ?

Pořád mi vrtá v hlavě ta láska k vám , proč a proč mám ráda někoho , kdo nemá mě rád ? A proč a jak je to možné , že můj Anděl strážce vaši duši naučil chodit ke mně ? Jak je to možné ? Kdo to pochopí ? Proč na to nemohu přijít , proč a proč ?

Možná to někdo zná a stává se to mnohým lidem , jen o tom neví , co to je , že často jsou s někým a myslí usilovně při tom na někoho dalšího , koho mají v mysli i v srdci a ani to neví , dojde k setkání duší , té jedné v těle přítomné a té druhé , která ve spánku k té druhé přiletí , protože touží být s ní , proto je přítomná v mysli člověka , jehož duše zůstává v těle ta neustálá myšlenka na určitou bytost . To je má představa.


Jsem asi jako malá , to mi nevadí , jsem přece dítě Boží a Bůh Otec na mě se nezlobí , jenom On pravdu zná , vždyť On je Láska , On je ta Pravda , On je Všechno a On to v nás působí všechno , ty city , které hoří v duši , co rozpalují lidská srdce láskou a štěstím k druhým bytostem.


Miluji vás a už mi vůbec nevadí , že máte svůj život a svoji ženu , že nevídám vás , že se mnou nemluvíte , všechno vám odpouštím , i tak jsem šťastná , že žijete , že jste a že vaše duše miluje mne a já vás , Láska je pro mě všechno.


Kamarádka , co má mě ráda, říká , vykašli se na to , ty fotky vyhoď a už na něj nemysli.... Ach ona neví , co je láska a jak je sladká , jsem totiž na sladké a jsem zlobivá duše , co nedá si říct , nemám -li objekt své lásky , nejsem šťastná , nemám proč žít a nic se mi nechce . Představa spojení s jednou určitou duší mě živí , jen nepochopím , proč to tak cítím ?
Asi snad proto , že je to moje přirozenost a že víc řídím se duší a srdcem , protože jsem žena.


Muž , tedy vy , můj milovaný , myslí asi na všechny ženy , v mysli své je pánem a vládcem všech a vybírá si 24 hodin denně vhodné tělo , prostě pozoruje , prohlíží proporce a srovnává , takoví jsou muži , žena je pro muže meta , které chce dosáhnout , když na ženy se dívá , tak si jen představuje cestu a otevřené okno v noci ....


Myslí na tisíce těl... ale v duši je štěstím zničen , když jedna ženská duše, uprostřed všech, to okno otevře pro něj ve svém srdci . Natáhne ruce a přitiskne ho k sobě , tak jako matka tiskne svoje nemluvňátko k svému ňadru , aby ho napojila a dítě bylo šťastné a syté a cítilo něhu a bezpečí v náruči matky....


I muž je v srdci malý chlapec , co touží znovu se vrátit v lůno matky , ta touha duše spočinouti .... Ta muže spaluje a svírá a oni stále hledají to místo ....

A všichni asi hledáme špatně , co já vím , proč stále nejsme šťastní na zemi , snad jenom v Bohu na Věčnosti nalezneme spočinutí....

Proto je muž hlavou ženy a žena je muži srdcem. Pokrývku hlavy muž si před Bohem snímá , klečí a úctu vzdává Bohu , který ho ke svému obrazu stvořil a žena ta může míti dlouhé vlasy , ona si hlavu skrývá , neboť její hlavou je muž.... Tak je to v obrazech řečeno a kdo to pochopí ?


Jen Bůh , Vládce a Pán Všeho a Ježíš Syn Boží , Beránek , Pán duší , On v srdci svém učinil cestu do blaženosti. Já pochopím to jistě , dá -li Bůh , chci na to přijít , své ruce spínám a prosím , ať se mi zjeví před očima Nebeské Království , ať pochopím ten obraz všeho tvoření , všeho života , ten motor hnací , proč žít a za čím jít , jak v citech se vyznat , jak pochopit lidské nitro a srdce jednoho člověka a zároveň všech , které miluji a pro které tento život žiju.


Někdo se ptá... Zda milujeme svůj život a já to nevím.... Bez Lásky život je ničím , a je .li život Láska , tak nač ho milovat ještě , vždyť jsem v Něm a On je ve mně , pak jsou to hloupé otázky ... Život je dar , je to způsob , jak přijímat a dávat , jak cítit , jak prožívat vše z Boží ruky , jak učit se laskavosti a pokoře.


Bouře

28. května 2014 v 22:03 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší

Bouře

Do noci tančí hromy blesky
a kapky deště zkrápí zemi
na okna tlučou bez přestání
déšť na zemi se spustil prudce
v bouři se sklání k zemi


Láska je prudkost sama
když v dlaních cítím tvoje tělo
Když jeden druhého se dotýkáme
Jsem jako bouře letní tvoje
a ty jsi jako kapky deště
co se snáší prudce k zemi


Dál dotýkej se v myšlence jen
a ve snech živých vzdychej
má lásko bez přestání kapky
do mých oken pouštěj
nemohu žíti bez tvých dlaní


Kéž kapky vody ze rtů sladkých
dál ve mně tlučou bez přestání
Nemohu nikdy na tebe zapomenout
nemohu na tebe přestat myslet
Já vím že jako člověk jsi úplně obyčejný
ale pro mě jsi všechno jsi vláha
pro moje vyprahlé srdce
Ty víš to a já to taky vím


Jen tady na světě to všechno
co prožili jsme včera spolu
projevilo se až dnes
vprostřed skoro letní
vlastně májové bouře
Ty objímáš mě znovu
v mé hlavě doznívají
kapky slov tvých


Já miluji tě Lásko
a ty víš že naše duše
do sebe se vpíjí
a otisk tvojí duše
dál zůstává už navždy ve mně


Teď vzpomínám si zítra
církev připomene lidem
Nanebevstoupení Páně
Tak možná Nebe se už chystá !



Sluneční pleteň... mé slunce ... tlak blízko srdce

28. května 2014 v 9:10 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší




Sluneční pleteň... mé slunce ... tlak blízko srdce

Až ucítíš tlak v hrudi
tam blízko srdce
tam kde to cítím
taky já


Tak věř že to je tvoje
duše a že je šťastná
že my dva zase setkali se
protože věř mi Láska je věčná


a duši musíš láskou živit
aby mohla zářit štěstím
a byla šťastná


a až zas budeš dívat se
na spoustu dívek a myslet
na ta nahá těla


Tak věř mi to já
na tebe myslím a já miluji tě !


Já navždycky tě chtěla a tak
to musí zůstat vždyť já tě znám
a ty znáš mě


Živý sen

28. května 2014 v 8:41 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší

Živý sen

Až ráno se vzbudíš
a vzpomeneš si že se ti
o mně zdálo
že měl jsi asi sen

Tak řekneš si
Asi
jsem na ní myslel
anebo ona na mě


Nic víc
Ty nikdy nepochopíš
co se stalo
že nebyl to sen
obyčejný ale živý


že byla to tvoje duše
která zas včera
ke mně přišla

protože miluje mne
a já tebe

Tak jednou budeme spolu
Ty tvoje duše
se mnou

Jenom já potom budu už
taky mrtvá a nebudu mít
tělo tak jako ty

když přijdeš ke mně
máš tělo vypůjčené

Když ke mně po usnutí
letíš domů


většinou nezdá se ti nic
poslední dobou

jen že jsi někde byl
ale včera mluvili jsme spolu

a naše duše se
jedna do druhé zase vpila

Možná že ráno se vzbudíš
a řekneš si prostě

Byl to jen sen
jen se mi to zdálo


že jsem na ní myslel
anebo ona na mě


a zůstaneš cizí navždycky
pro mě v těle svém

Aby tvůj život se nepokazil
a taky proto že v těle
mě nemiluješ
jenom já tebe



Já vím

28. května 2014 v 8:09 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší

Já vím

Já vím jaký jsi
a znám tě
docela dobře
tvou tvář si kreslím
jen podle fotky tvojí

My dva být spolu
nemůžeme
Ty máš svůj život
který ti nesmím kazit
i já mám svůj

Přesto tě miluji
navždycky snad
a možná jen na pár let
než mě to přejde
ta zamilovanost
anebo tebe

a jednou tvá duše
už nepřijde
když na mě zapomeneš
anebo já na tebe
...


I kdybys umřel tak klidně
za mnou přijdeš
když na mě sem tam
si vzpomeneš že máš mě rád
tak nějak ve vzpomínce...

Tvé tělo usne a duše si chodí
kam chce
Ty o ní se nestaráš
a ona dělá si
když spinkáš má lásko
co chce

Já znám tě
Já vím na co myslíš
Já vím jaký jsi
Vždyť jeden druhému
uvnitř se podobáme

a když spíš a tvoje duše
ke mně přijde
Tak potom jsme zase jedno
Ty ve mě a já v tobě


Vám

28. května 2014 v 7:51 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší


Vám

Drahý pane
chci vám jen říci

že všechno trvá
a že i když mě nechcete
vidět a ani se mnou mluvit

aby snad něco mezi námi
nazačalo doopravdy

Tak stejně Láska v duši
je živá

Já nevím jak dlouho ještě

...

zda bude to navždy
možná že ano

Mám vaše fotky
Vzpomínku na setkání
s vaší duší

a zítra kdybyste umřel
mám naději

že i po tom co vaše tělo
usne i navždy

Tak budu vás smět milovat
a vy mě taky

Protože duše je nejvíc
Duše jste vy
ona je ve vás

a tělo je jen obal
který se může měnit

Když přichází každá duše
sem do světa

aby se jako lidská bytost
narodila

Až zemřeme
budeme anděli


Tobě

28. května 2014 v 7:32 | Marie Bernadeta |  Setkání s duší


Tobě

Moc bych si přála
abys na to přišel

že i když ty a já
máme svůj život

a ty a já jsme cizí
přesto jsme jednou už
spolu se setkali

Já myslím na tebe
a ty sem tam
na mě si vzpomeň

To stačí
Protože za to všechno může
duše

Tvá duše miluje mne
a moje zase tebe



Dobrý pastýř

26. května 2014 v 21:40 | Marie Bernadeta |  Témata týdne

Dobrý pastýř

Zde na Zemi jsme všichni
jenom černé ovce


až u Pastýře v Jeho dlaních
když vlnu očistí
a ostříhá
ukáže se ta pravá podoba


Na dlani Pastýře se může
černá ovce změnit
na bílou


Vždyť On je Pastýř
našich duší
a naše duše musí
zářit Láskou


kterou On
Dobrý Pastýř Ježíš
ovečky svoje
nakrmí



Můj Blog

26. května 2014 v 21:18 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla

Můj Blog

Můj blog se postupem času stal směsí tvorby z duše především v podobě písní , tak budeme jednou všichni v Nebi chváliti Boha podobni ptákům tou písní v duši . Základem bývá jemná myšlenka dokreslená mou fantazií a hraním se Slovem , které je kořenem všeho tvoření , protože " Na počátku bylo Slovo a to slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh ", kéž tedy má slova provází sám Duch svatý , to přeji všem , co budou má slova číst i sobě , když je budu tvořit , kéž je to pro nás poučením , zábavou i pohlazením , to ze srdce si přeji , Modrý Anděl


Založila jsem svůj blog kvůli tomu ,že jsem neměla jinou možnost vyjádřit svou lásku k jedné lidské duši, je však čas svoje slova dát i jiným ,kteří je potřebují. Těm , kteří upřímně hledají v srdci Světlo na cestě životem a tím světlem , jak věřím, je Bůh, Otec a Syn a Duch svatý, kéž moje slova tak všichni i čtou jako můj skromný přínos pro spásu jedné duše a taky dalších , kteří si budou v mých slovech číst díky všem a díky Bohu !


Narodila jsem se jindy... ale podstatnější den je den mého narození z Ducha , to je den mého křtu , tehdy se začala vědomě rozvíjet ve mně víra v Krista a letos 25. února 2014 , den po svátku sv. Matěje , který , jak doufám , je mým Andělem Strážcem na světě se stalo , že jsem založila tento blog a začala jsem psát především kvůli svým srdečním záležitostem v mém životě .


Modrý Anděl je ve skutečnosti můj Anděl Strážce , to on tvoří všechno spolu se mnou , jemu za to vděčím a také jedné milované duši v těle jednoho docela cizího člověka , který se dotkl mého srdce a celého mého života , jen o tom nechce , Bůh ví proč , slyšet , možná ho jednou přesvědčím , zatím je všechno uloženo jen v mojí hlavě a v mém srdci a v duši.


Mé psaní se začalo rozvíjet tímto směrem , protože ten , ke komu jsem chtěla mluvit , zůstal v utajení a nevím ani , zda mne slyší .



Mé volání... se nese k Nebi a Bůh mě slyší , má duše volá z hloubi srdce a věřím , že takto jednou budem všichni žíti spolu v Nebi , milovat se navzájem a chválit Boha všemi způsoby i písní , tak jak se o to snažím velmi neobratným způsobem již zde na Zemi .

Vše většinou pochází z mého nitra , takže je to pouze svědectvím prožívání mé vlastní duše v těle na tomto světě. Možná že je všechno jinak... jen moje fantazie nemá meze...

Hodně věcí vzniká po letech strávených vlastním prožíváním víry , některé myšlenky jsou již vyzrálé a některé se stále a stále znovu opakují v mé hlavě a já je stále rozvíjím , snad je to hra , snad je to způsob duchovního poznání , dělám to svým vlastním způsobem , tak to dokáže každý , stačí se spojit s vlastní duší a nechat ji prostoupit moudrostí Ducha Svatého uprostřed vlastního obyčejného života plného starostí a obav.


Já věřím že největší je Láska , ta Láska je v nás a dotýká se nás velmi jemně
a abych nezapomněla , zcela soukromně , je tajná , je tajná , tak čtěte moje písně a slova se zavřenýma očima a s prstem na ústech...


Kůže černé ovce ?

26. května 2014 v 18:51 | Marie Bernadeta |  Témata týdne

Kůže černé ovce ?

Nejvíc mi přijde zvláštní , že pod bílou srstí bývá černá kůže
a naopak, na bílé kůži černá srst.



Tak třeba lední medvěd je bílý , ale pod srstí je černý
a náš černý pes pod černou srstí má kůži bílou.

Kdo se v tom vyzná ? Jak to mají ovce ?


Ovečky nosí vlnu na sobě....

Jestli to ovce mají stejně jako medvědi anebo psi.... ?
Anebo vlnu ( srst ) i kůži mají bílé ?
Snad budu aspoň lední medvěd , aby to Pastýř nepoznal na mé kůži , že k ovcím nepatřím... ( medvědí srst se nestříhá , medvědi lední bez ní nemohou žít v Antarktidě )


Ach, jak se tak dívám na sebe , tak vidím , že nemám žádnou srst anebo ano ?


Ve fantazii svojí mířím k Nebi a jak tak letím , dívám se po okolí :
Co bylo kdysi blízko , je teď vzdálené a věřte nebo ne , na světle je to černé .
A to , co je přede mnou na světle v záři Slunce , je bílé jako sníh.


Já na dlani mám srdce a vidím , že není ani černé, ani bílé , vždyť hoří jako oheň ,
jsi v něm Ty , má Lásko , moje Slunce !


To špatné nechám před Branou , na sobě budu míti už jen kůži černé ovce ,
snad bude bílá moje košile , ta kůže z mojí duše .



Porce pro ovce

26. května 2014 v 12:16 | Marie Bernadeta |  Témata týdne


Černá ovce
na louce
okousala dvě porce

Na bílou už nezbylo
louka byla na díly
jako Láska na světě

Kdo je Bílá kdo je Černá ?
Já anebo Ona ?

Tvoje vlastní ta tě má
Ta má svoji porci i tu tvojí
a my dva jsme
hlady

Promiň ještě jedna zbyla
moje
Nedáš si ?
Já se s tebou rozdělím !


Jsem tvoje černá ovce

26. května 2014 v 11:41 | Marie Bernadeta |  Témata týdne

Jsem tvoje černá ovce

Jsem tvoje černá ovečka
a ty zas máš převlek jiný
jsi za vlčka


Jsem neposlušná Karkulka
málo se modlím
Neposlouchám nebeskou maminku


Zlobím Pastýře svého
Ježíška
v srdci jsem totiž
jiné zvíře


Jsem létající orel
toužím po svobodě


Na louce cítím se dobře
ale do chlívku
se mi nechce


Jsem Ježibaba
a ty buď Jeníček
Hybaj do chlívku !
Já si tě vykrmím !


Ty nejsi ovečka ani černá !
Ty nejsi Vlk !
Jsi obyčejný člověk
jsi jako malý kluk !


A já nejsem černá ovce
ani létající orel
Neumím létat doopravdy
Jsem čarodějnice
a létám na koštěti
ze slov !


Jsme živí

26. května 2014 v 10:11 | Marie Bernadeta |  Čas ?

Jsme živí

Jsme živí
ještě chvíli

Vařím čočku
na polévku

Vteřiny života
odbíjí na věži


mého srdce
Kolik těch vteřin

proteče jako písek
mezi prsty ?

Kolik těch vteřin
se přesype


v řece mé duše ?
Kdo vlastně ten čas
měří ?


Anděl za zrcadlem

26. května 2014 v 10:01 | Marie Bernadeta |  Čas ?


Anděl za zrcadlem

Najednou jsem na to přišla
čí je ta tvář za zrcadlem !

Jsi to ty můj Anděl
pokaždé jsi někým jiným
Pokaždé jsi mi vším
co budu chtít

Jednou jsi ten
a jednou zas onen
záleží na tom
po kom touží mé
srdce

Najednou slyším ta slova :
Lásko přísahám ti
jsi jediná jsem tvůj
jsme svoji už navždy

To moje duše s tebou se spojila
v myšlenkách i v touze
jsme spolu navždy


Naděje

26. května 2014 v 9:19 | Marie Bernadeta |  Čas ?


Naděje

Nemám jak ti to říct
že stále miluji tě víc a víc
Nemám už slov ani moc
vyslovit to před tebou

Mohu jen čekat navždy
a doufat že až umřeš
tvá duše dostane se do Nebe

a že potom snad si to zasloužíš
a budeš navždy se mnou


Láska jednostranná

26. května 2014 v 9:12 | Marie Bernadeta |  Čas ?

Láska jednostranná

Snad jednou dostaneš rozum
snad pochopíš jedno
že život tvůj bez lásky
nemá smysl

že člověk v prach se obrátí
že jsme jen zrnko
v hodinách přesýpacích


Snad jednou dostanu rozum
Snad jednou pochopím to
že máš život do kterého
nepatřím

Přesto že jsem tvoje láska

Prozatím ovšem ty city
jsou příliš jednostranné
Já miluji tebe a ty mě ne


Smysl života

26. května 2014 v 9:02 | Marie Bernadeta |  Čas ?

Smysl života

Každičký člověk na něco čeká
že bude ráno anebo večer zas

že bude mít radost
když v srdci má vztek

že všechno se spraví
když má trápení

že všechno se zlepší
když je to špatné


že se zas s někým
bude bavit

a že bude jednou
někoho hladit

koho chce milovat
a navždycky ctít

Většinou tady v tomto světě
nikdo z nás nemá pocit

že je úplně všechno správně
a hledá stále směr cesty


kudy a kam by měl jít
Nakonec každý jednou

na konec cesty dojde
Vezme si kapesník do ruky
a bude brečet


Ještě jsem nenašel Lásku
tu pravou

...

Ještě jsem nedošel na konec
a z Nebe slétne
Anděl Strážce


Vezme nás za ruku
a něžně nám řekne :
Tak nezdržuj a pojď už domů !



Čas

26. května 2014 v 8:42 | Marie Bernadeta |  Čas ?


Čas

Ještě je brzy
abys mi zavolal
Abys mi řekl
že máš mě rád

Ještě je brzy
abys to pochopil
že já jsem tvoje láska

Ještě je brzy
Ještě máš čas
abys vzal telefon
a mě zavolal

a řekl : Lásko
chci tě vidět !
Mám tě moc rád !

Ještě je brzy
abys mi zavolal
a abych to zvedla
a řekla ti : To je dost !

A abys mi řekl
Já jsem tvůj třetí muž
Vždyť mi to tvoje duše řekla !
Kdo jiný by to měl být
nežli já ?


Zkratka

25. května 2014 v 17:12 | Marie Bernadeta |  Básně do koše


Zkratka

Karkulka dneska
běhala po louce
a trhala kytky

Myslela na vlka
Vzpomněla si
na jeho zkratku


Jakpak se asi vlk
má uprostřed lesů
v cizím autě ?

Ještě teď pálí mě
ruka
jak jsem kopřivu
chtěla trhat !

Ale tu vidím
díky vlku !
Uprostřed cesty
růžová kytka !


Procházka

25. května 2014 v 17:00 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla



Procházka

Šla jsem na procházku
a v srdci cítila jsem lásku
Jenom ta duše
člověka
kterého miluji
ta mi chybí
a po ní se mi stýská

Jdu krásnou přírodou
a z očí tlačí se mi slzy
ven


Pod modrou oblohou
spatřila jsem strom
měl kmen i větve
šedé jako slon
a krásně se na mě díval

Tak jsem ten strom poprosila
aby mi síly trochu dal
jít dál
jít dál
i když se mi stýská
když v srdci lásku mám
a duše toho člověka
mi chybí


Až oči zavřem

24. května 2014 v 23:02 | Marie Bernadeta |  Témata týdne


Až oči zavřem

Až oči zavřem
odložíme šaty z těla
fyzického
a mysl obléknem si
do těch jemnějších
Dokážem
rozhrnout tu
oponu ?


Jen skrze Krista
který stojí vždy
při nás před námi i
s námi i za námi
To On je Bránou
do té Země
On je tou Bránou
za Zrcadlem


Srdce Beránkovo je
Vchodem i Cestou
do Světů všech
Dimenzí


A v kom je kousek
lásky alespoň
Ten nemusí se bát


Až v Bráně Srdce
Beránkova
Tam za zrcadlem
kde rozhrne se
Opona

Až oči zavřem pozemské
Tam otevře se
Brána v srdci
Krista


My projdem a všechno
co nebylo z Lásky
shoří na prach


Opona za zrcadlem

24. května 2014 v 22:18 | Marie Bernadeta |  Témata týdne

Tam za zrcadlem
je zeď a před tou zdí
je opona



Tu každý rozhrneme
jednou
až tady na světě umřeme
a zavřeme oči


Svět živý je před zrcadlem
My za ním do světa
díváme se skrze oči
i skrze svoje srdce
a za tím zrcadlem je každý
kdo tu žije

Za námi zdá se neprostupná zeď
Je na ní opona Smrti


a tu rozhrnem
Pak se jen otočíme
na patě

a otevře se svět za zrcadlem
které nám skryla opona


Citát o slepotě

24. května 2014 v 22:00 | pro duši a tělo |  Deník Modrého Anděla

"Zatímco tělesná slepota brání nevidomému spatřit krásu tohoto pozemského světa, pak slepota duchovní znemožňuje člověku vidět Boha.
Zatímco slepotu tělesnou si člověk uvědomuje, tak slepotu duchovní si nepřizná.Tělesná slepota pomine spolu s tímto krátce žijícím tělem. Duchovní slepota nepomine, ale člověk si ji odnáší na věčnost. Tělesnou slepotou jsme raněni nedobrovolně, a proto není stíhána žádnými duchovními následky; kdežto duchovní slepota - to je volba člověka, který se rozhodl zakrýt si oči, nevidět, odvrátit se... A za takové rozhodnutí (ostatně jako za každé své vědomé svobodné rozhodnutí) člověk nese odpovědnost a tudíž i následky.
Když Ježíš uzdravuje člověka, uzdravuje především jeho nitro. Zázrak tělesného uzdravení je viditelným průvodcem neviditelného zázraku uzdravení lidského nitra. Kde nejsou předpoklady k přijetí vnitřního léčení duše, nekoná Pán Ježíš ani viditelné zázraky (proto nepředváděl zázraky jako show pro nevěřící, a zároveň - proto je dnes méně zázraků než ve starých dobách).
Slepému od narození nejen navrátil zrak, ale uzdravil mu duši, takže slepec nejen uviděl tento svět, ale především rozpoznal, kdo je ten, který ho uzdravil, - čili uvěřil v Ježíše. Proto ho Pán uzdravil, aby slepý prozřel a uviděl Božího Syna. Kristus »osvítil jeho duchovní oči a on uviděl pravdu,« píše sv. Theofan Zatvornik a pokračuje:
"Bývalý slepý statečně vydává svědectví před učenými farizeji a »vyznává Ježíše jako proroka - čili Bohem poslaného."
Nesporně pravdivý závěr. Leč knižní vzdělanost nechce vidět tuto pravdivost.« A tak ze sebe vzdělanci, učenci, profesoři a doktoři tehdejší doby učiní naprosté hlupáky (po kolikáté již?), a prostý věřící bez jakéhokoliv vzdělání je předčí nejen vírou ale i rozumem, když na jejich učenou tezi: "My víme, že ten člověk (co tě uzdravil) je hříšník," s převahou odvětí: "Vím to, že jsem byl slepý, a teď vidím." »Logika vzdělanců (stejně tenkrát jako dnes) však bývá úporná a ve své sebedůvěře se nestydí postavit se přímo proti zjevné skutečnosti. Prostá víra tak získává převahu nad všemi vzdělanci a chytráky tohoto světa: "Víme přece, že Bůh hříšníky neslyší... Kdyby on nebyl od Boha, nemohl by nic takového udělat." Zdálo by se, že nyní už nezbývá knižní učenosti, než aby se sklonila před sílou tohoto závěru. Jenže nikoliv - učenci ho vyhnali ven.« Když dojdou argumenty, používají vlivní tohoto světa sílu - vzdělanost nevzdělanost, věda nevěda (stejně tenkrát i dnes). Tyto úvahy uzavřel před stoletím sv. Theofan Zatvornik slovy: »Zkus dnes, dokázat pravdivost víry těm, kteří mají rozum rozložený úporností jejich bezvěrectví. Nevěřící všech dob - jsou lidi ze stejného těsta.«
Rozum neosvícený, bez duchovního zření, není schopen přijmout a uchopit ani ty nejjednodušší pravdy o Stvořiteli. Takový rozum je netoliko slepý ale v duchovních otázkách i neuvěřitelně hloupý. Vírou osvícený rozum pak získává převahu nad sebevzdělanějším rozumem, který je zatemněn nevírou.
A tak je tématem dnešní neděle: prostá moudrost víry versus učená slepota nevěry. Již apoštol Pavel se směje chytrákům tohoto světa a chválí skutečnou moudrost, kterou však tento svět považuje za bláznovství. Jestli to bylo i v minulosti téma provokativní, pak dnes to platí dvojnásob."
+ + + + + + + + +


Arabština v zrcadle

24. května 2014 v 21:40 | Marie Bernadeta |  Témata týdne

Možná že písmo arabské
je jenom v zrcadle
převrácené


To naše křesťanské
a jak se to písmo leskne
to naše čte se
zleva doprava


a to arabské
obráceně
zprava do leva


i nakloněné
do leva je


a naše zase do prava


Tak každému jasné je
že věříme všichni
ve světě za zrcadlem
v jednoho stejného
Boha



Člověk

24. května 2014 v 16:44 | Marie Bernadeta |  Básně do koše


Člověk

Čím víc se ode mě
vzdaluješ
tím více má duše
po tobě touží

Čím ty jsi ode mě dále
tím já jsem tvému
srdci blíže

Miluji na tobě
všechno
a jednou až budeme
staří

Chci hladit tvoje ruce
tvé staré kosti
i tu rudou kůži
co tak rád si opaluješ
a předvádíš světu

Já stejně vím navždy
jsi můj !


Brněnská noc kostelů

24. května 2014 v 16:23 | Marie Bernadeta |  Básně do koše

Chrámem modlitby
má býti
srdce tiché


Uprostřed přírody ve starém domě
dívám se na kostely
v Brně
a myslím si svoje


Ty klenby v kostelích
jsou obrazem výšky Boží
Bůh sám na nás
z Nebe shlíží
a mává nám z balónu
těch klenutých stropů
jednoho chrámu

Já v domech Boha
nehledám


Raději spěchám domů
do svého srdce


V tichosti domova
v soukromí vlastní duše
já otvírám Ježíši můj milý
Ti svoje dveře


U zdi kostela

24. května 2014 v 16:00 | Marie Bernadeta |  Básně do koše

U zdi kostela

Lidi si kreslí
kytky na papír
Co mi to asi
připomíná ?

Snad jako v zahradách
Kéž přišlo by jaro
i k nám do kostela
našeho nitra

Deník milenky

23. května 2014 v 4:50 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla

Deník milenky

Na lásce jsem pochopila to , co vysvětloval často Ježíš a na čem trval . On říkal :
" Já jsem v Otci a On je ve mně , Otec a já jsme jedno " .

Mluvil o Duchu Nejvyšším , o Tom , co všechno převyšuje , o Duchu , o Lásce a o Životě , který je nade vším a před kterým sklonit se musí každé koleno ,
to znamená skrytý význam opět ,
že totiž
Duch = Láska = Život
a to je prostě nejvíc , nic víc neexistuje a není.


A na Lásce , kterou mám ve své duši , ve svém srdci a ve vší bytosti svojí, jak v Lásku věřím, ach promiňte mi takový příklad ! Na Lásku k jedné drahé duši věřím , ach odpusťte mi tento příklad , je to opravdu odvážné tvrzení , jak vysvětlit ten pocit a ten stav být v někom a on ve mně duchovním způsobem .
Tedy být jedno , to znamená pro mne milovat až do krajnosti až k zbláznění duši jednoho člověka , co o to nestojí a co se tváří , že nemá mě vůbec rád , že pletu se mu do života a že on mi to nedovolí , je ženat už třicet roků s jinou , má svoji práci , dospělé děti a vnoučata...svou rodinu , své představy , svou spokojenost , zkrátka všechno , co pomine jednou a stále nechápe to ,
že kdyby celý svět mu ležel u nohou , tak není nic , nemá - li Lásku .
Ale je na tom dobře , má mne , protože i když neposlouchá a neslyší mne a nevidí , je slepý a hluchý . Já přesto stále ho nejvíc miluji a já to cítím , protože je to Láska , ta co je věčná a ta co nepřestává .

On nechápe to a já pláču steskem po jeho duši.... co slibovala mi , že budem svoji atd... Já myslela jsem , bude to dopravdy . Já blázen !
Já Tomáš nevěřící !


Chtěla jsem míti všechno , jinak že neuvěřím , jako ten Tomáš , co prsty do ran vložil , aby uznal a uvěřil , že je to Pán , ten , co byl vzkříšen , co nepodlehl smrti ...


Má víra se otřásla jak suchý list , ne hořčičné zrnko , co malé je , však v zemi může vyrůst na velikou rostlinu .


Já byla nevěřící , zatímco ona , ta duše jeho chce věřit v mého Boha , jak řekla a já jsem slabá . Nemohu stále pochopit , proč na mne Bůh tuto zkoušku seslal.


Snad proto , abych pochopila ten láskyplný stav a pocítila na svém těle , ve svém srdci a v celé svojí duši ,
že Láska je věčná .


A že být jedno znamená všechno tak , že v myšlenkách , v srdci i na těle ty lehké záchvěvy cítím . Jsou to záchvěvy snad z mé vlastní duše a vznikají z toho , jak na mne duše toho pána myslí , tak jako já myslím na něj . On se brání , nechce to slyšet , ale já nemohu si pomoci a nevím proč.... Jak napsal jeden přítel z ciziny , " ....bez udání důvodu, já miloval tě taky "


Ach Bože odpusť mi tu Lásku jednostrannou k jednomu člověku, co jsem ho už šest měsíců chtěla míti a ho skoro neviděla , že jsem tomu nevěřila , že už jsme spolu... Proč nesmím s ním mluvit , proč ?
Když vím , že je to Láska a že ho miluji , proč to tak chodí a proč mne zkoušíš skrze srdce mé hloupé a bez rozumu ? Co vlastně mám si počít ? Já vím už , co to znamená být v někom , on ve mně a býti jedno , to je nejvíc , to je láska a kdo ji v životě svém poznal , ten drží se jí a nikdy nepustí ji !


Deník matky

21. května 2014 v 23:58 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla

Deník matky

Odevzdávám ti Drahá Matko všech lidí a duší našich v Kristu našem Pánu všechny své děti , jsem matkou na zermi a bojím se o jejich spásu... Vzpomínám sem tam na ta slova , co říkal Ježíš , když kráčel na Golgotu , spíš plačte nad svými dětmi a nad sebou... Tak pláči...
Děti jsou darem božím a jsou nám svěřeny jen na čas , ten obraz lásky však, Rodič - Otec a matka a dítě , ten je tak zvláštní. Pokrevní vazba , vztah na celý život , vztah na různých bodech kolem osy srdce...dal by se vyjádřit v číslech a znaménkách , plus , nula a mínus , tak bych to popsala jako dítě i jako rodič k různým lidem ve svém životě ve své rodině a snad i k okolí...

Má dcera mi řekla , no mami... fuj... Myslela jsem , že už jí je šestnáct , tak mohu s ní mluvit jako s dospělým , ale ouha , teď už tak trochu chápu , proč Láska je tajná a proč se o ní nemluví s nikým , než koho se týká . Takže teď se stydím za tohle duševní porno . Tak všechny moje duše milované , odpusťte mi ! Omlouvám se za tohle dopuštění a slovní orgie.

Možná ...

Možná má dcera když je vymodlená , cítila už tehdy , že mezi mnou a jejím otcem není dost lásky , aby Bůh mohl vdechnout život a přesto na mé prosby snažné Bůh vyslyšel mne a dal mi druhé dítě do náruče. Bylo to těžké vyležet ji . ale Bůh učinil to za mne všechno , jenom ta láska mezi mnou a jejím otcem v celém těhotenství žádná nebyla , snad tedy proto nemá ráda , když o těch fyzických věcech - o sexu - mluvím s ní veřejně z očí do očí.

Nebo nevím , já myslím ,že když je to Láska a lidé se milují , tak není to nikdy" Fuj " a ani hřích, jdu spát , je za pět dvanáct , dobrou noc všichni svatí !

Modrý Anděl


Píseň Charlott a Reda

21. května 2014 v 22:34 | Marie Bernadeta |  Fiktivní román " KRÁL DIMENZÍ "

Píseň Charlott a Reda

Přání

Dnes v 11:13 | Charlott Bullet | Fiktivní román " KRÁL DIMENZÍ "
Píseň z II. dílu knihy " Král dimenzí "
Když ho propustili z kobky a leží zesláblý
v budovách WOLF PACT...
z jiné kapitoly...
" PRO REDA WOLFA "
Ach lásko
chtěla bych
dneska
zase Tě potkat
Vidět Tvou tvář
Tvoje oči
a Tvůj úsměv
To musí stačit
To naplní mě
zase na čas
Chtěla bych taky slyšet
Tvůj hlas
Ale vím že chci
příliš
Nemohu tady na Světě
míti
Všechno
-- CHARLOTT--
.......
A zatím Red Wolf si kreslí
píseň jinou v mysli :
Má Lásko
má paní
má Charlott !
Kdy se Tě dotknu asi
Má nebeská Krásko
Má Charlott !
Můj Modrý Anděli
co slétls na Zemi
a stal ses Orlem
co uloví
-- Reda Wolfa--
Kdy budu moci
dotknout se zase ?
Tvé duše
v tom jednom
nejsladším
místě
a trhat pomeranče
mačkat z nich šťávu do úst...
na nejsladším místě
kde navždy se naše
duše
-- spolu dotýkají --
Carlott mu vduchu odpovídá :
Je uplakaný Máj
Má duše pláče
s Matkou v Nebi
pro duše pláče
Prosí Syna
za vykoupení jejich
Aby tou Bránou
Jeho Srdce
směly projít
On Král je
Ona je Jeho Matkou
tady ve světě
...
( Součást sbírky " Brána Dimenzí " )

Ach ty děti !

21. května 2014 v 21:36 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla

Ach ty děti !

Ach ty děti zlatý , ti naši malí čerti !
Zlobí nás mučí nás
milujem je a snášíme jim
modré z nebe

Za to nás odměňují
tím svým zlobením
abychom věděli
že je máme

Přišel mi dopis ze školy
Píšou mi z ředitelny
že zas ten kluk náš zlobil !
Ten už brečí a vymýšlí si

Už dva dny je doma
že ho břicho ukrutně bolí
jak jinak bez teploty

V pondělí psal na počítač
ve škole
špatné věci
aby se ukázal
jaký je Borec
ale teď ví že nestálo to za to
a že spíš vypadá jako
...

Už radši nebudu nic říkat
Znovu jsem nad ním
držela zdvihnutý prst
že už to stačí
ať toho nechá

První je varování rodičů
Pak varuje škola
Rodiče domlouvají
A potom na řadu přichází Bůh

On je Větší
a i ta varování
pro člověka
mívají větší váhu

Nechám to na Bohu
jsem špatný rodič
Úplně neschopný
své dítě změnit
když samo nebude chtít

A i když snáším jim modré z Nebe
Tak činy si nese každý
sám za sebe
i z dětství

Vždyť jednou přece
každý vyroste
a na Zemi žíti nebudeme věčně !

A tak si říkám
kašlu na dopis
Vždyť je to jenom papír
Snad to Bůh pomůže zlepšit
a odpustí nám
jak jsme špatní
všichni

Papír je papír
Hlavně že jsme živí
a zdraví
.... To břicho
už je dobrý...

Deníčku můj , můj Anděli strážný , můj drahý příteli Ježíši Kriste , i vy lidi , co si to čtete , tak nedivte se , že si to píšu do deníku , mám syna jenom jednoho , k tomu tři dcery a život ten mám jen jeden a jedny nervy , tak jako každý...

Život

21. května 2014 v 19:09 | Marie Bernadeta |  Básně do koše



Život

Život je plný překvapení
stejně jak oblaka
plyne
a stejně jak motýl
letí

Život je plný překvapení
uteče ti když
nedržíš ho v dlaních

Tak prosím lásko
nezapomeň
Když dlaně máš
plné

Z těch dlaní se napít
čisté vody
kterou ti v básních míchám
s citem


Doma

21. května 2014 v 14:21 | Marie Bernadeta |  Básně do koše

Když jedu v autě
ta příroda kolem
tady všude !
Je to jako bych byla
někde na výletě

Když rozhlédnu se kolem
vidím stromy trávu
louky i pole

Po silnici jedu autem
a myslím zase na tebe

...

A když už byla jsem
v půli cesty
Tak po pravé ruce
spatřila jsem soušku
přelomený suchý zbytek
stromu


Tak jednou dopadneme
i my
až odejdem odtud Domů


Jsem

21. května 2014 v 13:58 | Marie Bernadeta |  Deník Modrého Anděla

Jsem Lučištníkem tisovým
Mou zbraní i mým štítem
jsou slova

Slova jsou mocná
Jsou v tomto světě
i v tom druhém
ostrou zbraní

Jsem Lučištníkem ve zbroji
Jsem rytíř kulatého stolu
Jsem

Ta co píše z duše
vše co cítí a co ví

Jen tak do éteru
pro jednu milovanou duši
a pro všechny ostatní
Jsem spisovatel básní

Píšu . li ale z ducha
pak jsem spíše Marie Bernadeta

To první jméno je biřmovací
které mi dal pan Biskup brněnský
v Brně na Petrově
při seslání ducha svatého
a ruce držel nad mou hlavou

Tak tedy myslím
že mám to právo
takto uvažovat

To druhé jméno je to
co jsem si vybrala na křest svatý
K tomu co dali mi moji rodiče

Mám těch jmen více
i důvodů proč psát.

Zatím se deníčku můj tady měj
jdu obědvat

Iveta Marie Bernadeta

Moje básně do koše

21. května 2014 v 11:42 | Marie Bernadeta |  Básně do koše

Moc pěkné básně
To je fakt
Kdo umí skládá do rýmů!
Já ale píšu jinak
Píšu volně

Já skládám básně do koše
Stačí mi prostě
akorát
že sem tam taky rýmu
mám

Pro mě je hlavní
myšlenka
a melodie
mé písně vystihují
náladu

A tak ty rýmy
prostě nějak mým básním
nesluší !

Já skládám básně do koše
Ještě než je zmačkám
udělám vlaštovku
a trochu s ní vzduchem
házím

Někdy mi doletí
někam
a někdy skončí
na nose
Nakonec všechny hodím
pomačkané do koše

Doteky dlaní

21. května 2014 v 9:24 | Marie Bernadeta |  Ruce


Doteky dlaní

Doteky dlaní
ve mě zanechaly
dojem
Doteky dlaní milujících
cítím na svém těle
i v duši svojí
dodnes


Dotknout se jednou
nestačí mi
Chci dotýkat
se Lásky stále
Proto si v mysli
za zrcadlem nechám
tvoje ruce

navždycky položené
na svém těle
a po celý den cítím
na různých místech těla
lehké záchvěvy



Napsáno za zrcadlem Modrým Andělem

21. května 2014 v 8:45 | Marie Bernadeta |  Básně II.


Napsáno za zrcadlem Modrým Andělem

MILOVANÉ DUŠI

Nechám si tvoji tvář
Tvé smějící se oči
Tvá gesta
Tvůj hlas
Tvou postavu

Zkrátka všechno
na památku
jen v mysli

To nevadí že
asi už tě nikdy
neuvidím

V mé mysli jsi
stále tentýž
a živý


-----

Asi jsi to tak chtěl
Být pro mě
jako mrtvý
Anebo jako Anděl

Čemu se divím ?
Vždycky to takhle
přece bylo
s těmi které si
v srdci
chci vzíti do Věčnosti
a milovat je navždy


----

Prostě se za to moc
stydíš
že miluješ mě
Proto jsi chtěl
milovat mě
jenom tajně


A tak jsi zavřel
přede mnou dveře
ke svému srdci


Já pláču
steskem
a ty jsi hluchý

---

Chtěla jsem milovat
celého
jako člověka

---



--- A smím milovat jen tvoji duši ----