Nespavost

27. dubna 2014 v 6:37 | Marie Bernadeta |  Úvahy

Nespavost

Nemůžu spát. Cítím se jak mátoha. Už jsem celá přeležená, jak se převaluji na polštáři. Nic zvláštního mě nenapadá . Takové prázdno v hlavě . Žádná zvláštní myšlenka. Smysl chybí.


Listuji v hlavě prázdnem. Přemýšlím nad láskou , že je věčná , že nikdy nepřestává , je - li skutečná. Já věřím na Lásku. I když mi láska neodpovídá a mlčí , přesto to nevzdávám a věřím v ni , protože vím ,mám.li někoho v srdci , tak je tam hluboko uložený , nejde ho ze srdce bez bolesti vyrvat, leda s ním kus srdce vyříznout. Láska je věčná a má -li skončit , brání se a pláče.


Všechno je v duších. Láska zakázaná ? Milovat není hřích . Ta touha v nás dotknout se Lásky - Nekonečna , ta touha je věčná. Takže to věčné téma - o milencích - to v nás všech navždy trvá a nikdy nepřejí se.

Chybí mi bytost jedna , chybí mi její blízkost. Však v Bohu všechno mohu i být tomu člověku blízko. Jsem u něj často v myšlenkách , hladím ho něžně v srdci , miluji jeho světlo , nežárlím na jeho život , jen chtěla bych se součástí malou , jeho života , stát. Co naplat ? Když mě nevolá a marně prosím Anděla o pomoc shůry , ať mi ho přitáhne.


Bůh pánem je všeho a moc má nad dušemi. Má duše tiše vnímá prázdno v srdci , nahlížím do něj , prázdno ve mně , ale ta touha setkat se s bytostí milovanou , ta zůstává ve mně vložená navždy. Tak v duchu , lásko má , stále jsem s tebou , i když mlčíš. Proč ? Co si mám myslet ? Tisíce věcí mohla bych .

Jak jeden pán píše.... Číst Bibli a řídit se tím , co je v Ní ?


Nemohu říci , že Bible je mé srdce , tak sice věřím a cítím ve svém životě obdoby Ježíšova Kříže , co Ježíš nesl jednou provždy na Golgotu , svůj Kříž a náš najednou , na ramenou a byl ukřižován a vzkříšen , to všechno stále znovu den co den prožívám , dokud jsem na cestě tam , do nebe , domů , kde duše má to zná a kam patří....


Zde na Zemi jsem cizincem. Srdce mě bolí . Láska je na Zemi jen hraním a dotknout se jí , trvá jen malý okamžik , hned v každé vteřině se mění a je . li na dosah , natáhnu ruku po ní, zas mi uniká a já za ní celý život běžím , jak toužím obejmout a milovat člověka ve svém opuštěném srdci plném samoty.
Bůh miluje nás jako svoje děti , laská nás ,těší , opatruje a něžně se o nás stará a nás živí . Všechno , co člověk má , všechno je dar. Nic nám nezůstane , ani tělo , ani život , všechno se musí odevzdat , až přijde ta chvíle smrti , ten okamžik , kdy všechno na Zemi se končí jednou provždy.... Tak život promění se v Smrt , co je vlastně jen vrácení Hřiven Pánovi služebníkem . Zda budem hodni či nehodni , kdo o tom rozhoduje ?


Ta Láska v srdci , věčně trvá , ta všechno přežije a překoná , čím víc jí dáváš ,tím více zase dostáváš od Ní . Láska je Věčná a trvá v Bohu navždy , ta nikdy neskončí.

Proto stále miluji jednu určitou bytost , snad se nezlobí.... Přála bych si setkat se s jednou lidskou bytostí a umět vždycky učinit vše s láskou . Jsem jenom člověk hříšný , hromádka nervů někdy a proto hřeším. V jediné chvíli jsem Andělem i ďáblem , milující bytost i vrahem , když rozhněvám se a emoce ve mně vzplanou. Kterou cestou se dát ? Ta volba je na mně .


Umět se ovládat , to se žádá , to je můj úkol od Pána , pro nehodného služebníka Božího , těch hřiven v mých rukách , už je nespočítám , kolik těch hřiven dal mi Bůh .... ? Dal mi život. Každému dává jeden . Ty další Hřivny , ty jen tu první rozmnožují , však jsou to stále dary , nic není naše , vše odevzdáme jednou v jediný okamžik , co trvá celou Věčnost . Tehdy se zastaví mé srdce , i můj dech , čas skončí a bude všechno trvat . Žít budu v Plnosti . Až svoje duchovní srdce odevzdám , v té chvíli , kdy Anděl Strážce přijde mě z těla vyrvat , šňůry stříbrné odstříhne a budu jen spící duše v jeho náručí , maličké děvče , malé světlo , světluška v jeho dlani.... Však zářit bude ve mně Láska , když nepodlehnu špatné volbě - zlobě v sobě a zvolím jednu cestu Pravou - Lásku .
Hledám tu lásku v duši své a snažím se , jak dítě, držet Ruky Otce .

Bože můj , chraň mne i moje blízké od všeho zlého , ať noha má , když kráčím blízko propasti , smekne -li se na skále nad strží , ať je to skok jen na laně - volný pád - který neskončí špatně.

Držím se Tebe, Bože , celým svým srdcem , celou svou myslí a celou duší .

Bože můj , já nejsem nic , jen hříšník , jen hvězdný prach , co rozfoukáš do Vesmíru , dej ať Tě nikdy nepustím , ať stále věřím , že jsi se mnou a nikdy mě neopustíš , ať moje duše splývá a Tebou .

Ten čistý duch ať přilepí se , Otče na tvou hruď.
Vezmi mě prosím do náručí.
Jsem malé dítě , co touží věčně po lásce , hledá ji , ruku natahuje a prosí o dotyk.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama