Nad sebou

13. dubna 2014 v 17:54 | Marie Bernadeta |  Úvahy

Nad sebou


Milý Anděli !
Přemýšlela jsem nad sebou , proč jsem taková jaká jsem a co mám dělat a proč se nezměním a k čemu je dobré být taková jaká jsem.

Jsem divoká , nezkrotná a živá jak oheň , žhavá a prudká při každém kroku životem , prý zbrklá a křičím nahlas , ani to nevím , prostě žhavím , jen ucítím duše , ten oheň ve mně hoří .

To já , má povaha a všechno po předcích z matčiny strany , z té strany předků , jsem umělec schopný všeho a mám v sobě spoustu fantazie , to je ta nespoutanost orla , ta svoboda....

Myslela jsem si , že můj otec pozemský s mou pozemskou matkou se k sobě vůbec nehodili , ale mýlila jsem se , to co se ve mně ze stran předků otce i matky kříží , to Bůh ve mně v jedno spojuje.

Jsem člověk z masa a kostí. Jsem . Jsem ale taky průsvitná duše , co ohněm Lásky a Citu hoří a tenhle plamen v srdci omývá voda , pramen řeky ,co z duše mé prýští , jak ze skal ve výklenku a tahle řeka plyne ve mně ve slovech , v prožitcích všech kolem mne , miluji přírodu , květiny , dívat se na zvířata , miluji mraky , Slunce , miluji Hvězdy a celý Vesmír a myslím , že není třeba raket a létat tam nahoru v těle , neboť ty Hvězdy na Nebi jsou obrazem světel z duší , takové množství , že je nespočtem , jich Bůh stvořil , ta světla na Nebi , ty Hvězdy , to jsou světla duší a Vesmír Nekonečný je Bůh a V Něm jsme všichni a jsme součástí Jeho.

Z otcovy strany jsem ta , co nedokáže nic nedělat , ten věčný neklid , neposlušnost , revolta , neschopnost zařadit se v kolektivu .Spíš jít naopak , než jde Dav, opačným směrem , tam , co je cesta neschůdná , ale tajemná a jenom moje, soukromá.

Sama však žíti nedovedu. Potřebuji se držet Dlaně , té milující a té , co je stále volná pro mne , kdykoli k ní svou ruku vztáhnu , ta touha po Lásce a po přijetí , udělat pro to vše , opatrovat někoho ve vatě a nebýt sama ve světě . To všechno mám po předcích z otcovy strany a taky touhu po poznání a zvídavost , touhu být Doma i ve Světě . To vše se ve mně láme.

A kromě toho jsem ta , co spojuje v sobě po předcích vše staré z minulého století a tisíciletí s tím novým ve svých dětech v tomto století a novém tisíciletí , to je to generační spojení a já jsem Mostem mezi tím.

Miluji staré věci a staré lidi. Ráda si s nimi povídám a naslouchám jejich zkušenosti. Bydlím ve starém domě ,mám staré věci. Miluji staré zahrady a lesy , nádherné krajiny. Miluji staré muže a ženy a taky stromy.

Mám ráda malé děti , co nezlobí , mimina v kočárku , mám ráda věci nové , moderní , shledávám šikovným používat moderní techniku a snažím se všechno , co potřebuji naučit.

Tak přecházím od starého k novému sem a tam a i když miluji nové , tak i ve svém starém zůstávám , Domov a Svět. Staré i Nové , Včera i Dnes a Zítra.

Dívám se na sebe a vidím spoustu duší přede mnou , jak stojí , Ty tváře se na mě usmívají a já mám v sobě jejich nesplněná přání i sny i plány a snažím se tady za sebe i za ně všechno zvládnout.

Za to vám předci moji patří dík , i mámě a tátovi , to vím. Život můj dal mi Bůh skrze mé rodiče zde na zemi , do těla duši moji vložil a vede mě stále touhle cestou za sebou. Kéž kráčím k Tobě , Bože , po správné cestě , o to Tě prosím a v to doufám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama