Všude s tebou

8. března 2014 v 16:50 | Marie Bernadeta |  Básně
Všude s tebou

ON
Až půjdeš kamkoli a kamkoli půjdu já,
já vždycky budu s tebou a ty budeš ve mně.
Víme to jenom my a víme to oba.
Jednou se vezmem za ruce
a půjdem spolu do Nebe,
teď ještě ne budou velikonoce
a moje barva ta je červená,
pošeptám ti to, jednou ti to řeknu,
když budeš připravená,
ale ještě nejsi, teď to vím
stále jsi dítě průhledný ,
maličký, vzteklý, hloupý,
ale já počkám na Tebe ještě chvíli,
neboj se, Lásko, půjdem spolu.
Bůh má dost Síly a dá ji každému
kdo o ni prosí.



ONA
Ty žiješ, jak se ve světě žádá
a děláš vše, abys byl za slušňáka,
a nemohl nikdo nic říci proti tobě,
ale vždycky se někdo najde,
kdo něco poví a komu se na tobě
něco nelíbí a to tě štve.
Já ti fakt ještě úplně nerozumím,
já nemám vůbec ráda tyhle vnější věci,
mám ráda věci zevnitř,
takový, jaký jsou doopravdy,
voňavý, šťavnatý, sladký a krásný,
taková jsem zas já.
V tomhle jsme každý jiný,
mně na lidském posudku
houby záleží.
O to se nestarám, co kdo říká,
je mi to prostě fuk.
Mám ráda slunce
a ty mi takový připadáš,
tvé vstřícné chování se mi líbí,
miluji tě a buď takový Lásko dál.
Ty musíš a já to chápu,
taková je Zemská tíž.
Ty musíš svítit, já zase tryskám z pramenů
Tisíce slov a jednoho.
Já jsem Tvá Láska a ty budeš
taky mojí Jednou.
Ještě tě napojím koloušku můj malý
a utíkej honem, kam patříš.
Ty nejsi vlk, jsi koloušek mladý,
co touží po čisté studánce.
Napij se milý, mé čisté vody
a pak můžeš zas do práce.
Přišla jsem na Zemi, lásko tě poznat,
já vybrala si, už je rozhodnuto,
už není žádné jiné volby.
Tys pravý muž navždy
pro mne i pro sebe.
Já v Tobě jsem a Ty zas ve mně,
tak budem navždy ležet v hrobě.
Mé tělo za ruku chytí se tvojí duše
a pak ulehnu v zemi tmavou,
už nebude Bolest a nebude trápení,
bude jen Radost věčná
v tom opojení nádherného spojení,
já stále jsem jak ve snách,
že miluji tě už bez přestání,
úplně mě deptá.
Jsi skutečný, jsi pravý
a já jsem Tvá družička.
Lampičko moje drahá, už nezhasni,
ať můžem vejít s Ženichem do svatby
a ať chcem všechno krásné už
jenom od Života.

Lásko má čistá, pomoz mi
dnes znovu zase vstát.
Chci žít už jako ty.
Být takhle příkladná
a tobě se trochu podobat.
Já vím, že u vody to ale možné není,
vždy teče úbočím, rovinou, z kopce
anebo do kopce, můj život trošičku
je jiný, než jaký vede Slunce,
ale neboj se, já budu strůjcem
v řečišti tvé síly.
Ta slova od Tebe mi pomáhají.
Vím, že už teď bez přestání
mezi námi cosi pluje.
Stále to cítím a nikdy nepřestane.
Tys ve mně a já v tobě.
Teď poznáváme jeden druhého,
ten čas je právě tady.
I já jsem skutečná. Já nejsem sen.
Jsem obyčejná žena a hrozně průhledná
jsem Voda. Já jsem ta Voda Živá,
ten pramen věčný, co napojí tvou duši
i srdce nevděčný a ty to pochopíš.
Tam na Nebi, nad Tebou Slunce mé,
je už jenom Bůh a jeho oltář s Anděly.
Tys moje pozemská nejvyšší laťka,
dostat se ke Slunci, prodrat se na Světlo
mé vody teď musí.
Ach lásko, ta divná představa znovu mne
plní smutným pocitem, že spolu nemůžem
tak blízko býti, jako jsem chtěla.
Protože voda teče a Slunce svítí.

Už stále častěji umlčuji svoje ústa,
teď, že má slova plynou na papír,
anebo slyším Tebe, jak
říkáš : Nespěchej! Zůstaň!
A já chci s tebou být,
teplem a září tvou hezky se potěšit.
Ty jsi má Láska čistá.


( představa., kterou jsem v duši zaslechla)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama