TO STRAŠNÉ TICHO

11. března 2014 v 3:22 | Marie Bernadeta |  Básně
TO STRAŠNÉ TICHO

Já nejsem rozum, já jsem cit, poslední kapitola
vůbec mě ani trochu nebavila, tak nemohu vůbec žít,
ať do háje jde rovnou, to ti prostě a jednoduše
musím říct, pryč s realitou.
Můj svět je lítat. Můj svět je sen a Láska.
Ty navždycky musíš zůstatv mém srdci
Vším, co znám, já v Tebe věřím,
už vůbec nenaříkám a nepočítám VRAŽDY,
kolikrát zabiješ mne ve svém srdci Ty.

Realita , to je ta lež.
To ďábel srdcem zmítá a chce říci:
ROZUM MĚJ! Však kdo si tohle říká, je BLOUD.
Já miluji Tě. Jsem si jista a navždycky,
musím to ohlušující ticho přerušit,
a třeba do smrti budu čekat,
až si to všechno rozmyslíš
a jednou prostě, kdykoliv přijdeš
za mnou a řekneš: Já jsem se spletl,
zde je můj život, srdce, realita a sen,
vše vezmi si, má Lásko Veliká,
já přinesl jsem ti to
a už mě můžeš objímat!.

Včera se všechno zastavilo
a byl to jenom okamžik, strašné ticho.
Dnes zase plyne moje Řeka.
Ty spustils proudy ve mně
a nemůžeš je zadržet.
Já jsem Tvá LÁSKA
ŽIVÁ ZEMĚ
a TY JSI SLUNCE
MŮJ NEBESKÝ PLUH,
ať každý si ,co chce říká,
můžeš mě TISÍCKRÁT ZAVRAŽDIT,
vždyť já jsem věčná,
NAVŽDYCKY BUDU ŽÍT
a proto miluji tě
a Bůh mne suď,
to nikdy nezmění se už.
Už je mi jedno,
že stále mlčíš.
Byl to jen okamžik
jediná VTEŘINA.
Tak nemohu a nechci ŽÍT,
já musím MILOVAT,
s ROZUMEM nemohu vstát,
vždyť já jsem PTÁK,
jsem OREL.

A ty jsi nejhloupější chlap
i kdyby miliony lidí
četlo,co jsem ti napsala.
Všechno to bylo pravda
a bylo to to nejodvážnější
a nejkrásnější,co jsem TI LÁSKO
mohla dát.
Já nechtěla ti ublížit,
každičký člověk
chtěl by to zažít,
to nejkrásnější VYZNÁNÍ,
tak si to přiznej,
že byl by hřích
mou LÁSKU zahodit
a nikdy ji neochutnat
alespoň NAVŽDY!

Nikoho jinýho na SVĚTĚ
jsem nepotkala,
tak už mi zavolej,
nenech mě čekat víc.

Odpoledne jedu do města
strašně se bojím,
že přijde POLICIE,
a že mě zatkne.

LÁSKA je ZLOČIN,
musím pykat,
ty budeš trest můj na ZEMI
i odměna má v NEBI.

Klidně, ať se mi všichni smějou i ty.
Vždycky se mi už jako malé holce smáli,
že prý jsem šprt a já se snažila na všechno
vší silou přijít a pak to všichni opisovali,
ale stejně se smáli, žádný vděk.

Všechno jsem rozdala, už nic nemám,
jen jednu jedinou NADĚJI.
Že v tu poslední chvíli Tvou na zemi,
letící duši chytím do náručí
a pak už BUDE VŠECHNO DOBRÝ
A NA TO CELÝ ŽIVOT
ČEKÁM DEN PO DNI
JEN PRO TEBE.

Už nejsem JEDNA ŘEKA,
už je mě TISÍC proudů,
mě nikdy nezničíš,
ucpeš můj PRAMEN,
vteřinu to jen trvá,
já najdu si cestu ven
mě nezadržíš.

Včera večer před SPANÍM
hrozný to bylo, to ohlušující ticho.
Dnes už vím: SEN je REALITA,
a myslet v téhlechvíli, to je hřích,
to není ŽIVOT, to je SMRT.

Jen skrze slzy RODÍ SE LÁSKA.
To nemohou lidé tohoto světa pochopit.
Probodené ruce i nohy a strašná bolest křečovitá,
SMRT.
V DUŠI však MÍR je a nastaloTICHO.
Bůh SE chtěl skrze mé
SRDCE vyjádřit,
neváhám už ani chvíli,
poběžím třeba míli
uprostřed NOCI za TEBOU
já musím dál, jsem ŘEKA
a TY jsi SLUNCE, svítit MUSÍŠ.

MARIE BERNADETA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nigrumia nigrumia | E-mail | Web | 11. března 2014 v 10:11 | Reagovat

Krásný. Úplně jsem se do toho začetla.

2 mariebernadeta mariebernadeta | E-mail | 12. března 2014 v 12:04 | Reagovat

[1]:JEŠTĚ ŽE BŮH NÁS VŽDYCKY SLYŠÍ ,ŠKODA JEN ŽE TEN PRO KOHO JSEM TO NAPSALA TO ASI NEBUDE ČÍSTI . MARIE BERNADETA

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama