Slunce

7. března 2014 v 23:05 | Marie Bernadeta |  Dopisy
Slunce

Tvé slunce musí svítit na svobodě všem .
Však já tomu porozumím a snad ti lásko a tvému světlu uvěřím,
ty budeš můj nekrásnější zlatý klas,
co ve dne nepřetržitě užitečný musí být.
Já budu tě mít jen po nocích, když řeka je přikrytá tmou,
tehdy mé slunce, mé břehy tě zvou,
vnoř do mě ruce, pokaždé v jiném úbočí
a pokaždé jinak divoká jsem a ty pokaždé jinak ještě hřeješ,
jiný jsi k ránu, jiný po obědě a večer vyhasínáš.
Ach moje převzácná duše, já velebím tě, Bůh navštívil tě s mojí láskou,
dnes přijmi to a nereptej, tvá duše je znovu přešťastná,
slezla jsem z koně s šípem v ruce, dnes čas už je,
hleď, já mířím ti přímo do srdce, které jsem zmateným činem svým včera vylekala,
snad se trefím a nebudu muset vrátit se do stanu pro nový šíp,
Jsem Amor v ženském provedení , má lásko nedívej se na to, já musím ti to udělat,
propíchnout v tobě v srdci sladký pramen, abych se mohla napojiti
svým neustálým pramenem žití ze tvé sluneční energie,
ó vlož do mne svoji sílu ,já vím, podlamují se ti kolena,
jsi skoro přemožen, motá se ti hlava
a zuříš a přitom sladkostí mých vzdechů popleten,
ty budeš můj , můj reku, beru tě s sebou brzy už,
ty nepůjdeš na mlaty, to já budu tvá zrna obírat,
ty jediný můj klase zlatý, buď rád , už v zobáku tě držím
a k nebi s tebou ulovenou duší se tu vznáším,
nic není ztraceno, věř mi, já taky stále věřím,
že láska má tě za pět vteřin odhalí nahého v nejkrásnějších snách,
až dneska usnem uprostřed noci bude tvá duše
se mnou v oblacích přešťastná.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama