Má drahá duše,píšu ti, jen okamžik, co jsem se vzbudila s myšlenkou sladkou na tebe

8. března 2014 v 4:28 | Marie Bernadeta |  Dopisy
Má duše přesladká,
je to jen okamžik,co jsem se vzbudila a s myšlenkou na tebe spěchala jsem vypovědět slovy, co ti chci říct. Snad si to jednou všechno přečteš, když k tobě přímo už nemohu a nesmím. Ach pláču ještě trochu, promiň. Tak tedy víš to a vím to i já, jak je to s námi, ty klásku můj zlatý a usměvavý, bráníš se žním, bráníš a nechceš své srdce lásce otevřít, už jenom chvilička a budeš můj, toho se bojíš ,že se mnou v jeden okamžik všechno se změní. Čeho se bojíš, lásko má?
Musíš své místo opustit, abys v mém proudu mohl plynout, já čas jsem, který přišel a ty při prvním pohledu, už při prvním našem setkání, ses zachvěl.
Tak tedy už je to tady, tys to věděl, blíží se nenávratně konec všeho, tenhle svět se už nehodí, musíme ho svým srdcem proměnit a je to zvláštní. Dneska jsem pochopila, na co ses tolikrát mě ptal, já dávám lásku tak samozřejmě těm co prosí i kteří ji potřebují a trochu o to stojí. Mě Bůh učinil ženou milující, teď vím, že to je moje poslání.
Dík, Lampo má, už svítíš, protože i když tma je, já uviděla jsem, co pravda je. Skutečně půjdem spolu ruku v ruce do Ráje, my dva. Jsme vyvolení, to věř mi,teď ve světle své lampy už to vidím, já plakala jsem, myslela jsem, že už se moje Lampa nerozsvíti, když jsem tě od prachu země utírala, ach šípy mé jsou již v cíli. Bolí to sice velmi, ale tvé srdce pomalu otvírá se té nekonečné kráse v mých dlaních.
Ó duše přesladká, došla jsi odměny, jásej, nastav svou tvář a já tě odměním. Na ústa ještě netroufám si. Mé básně budou dnes ty nejhezčí, protože slaví s námi v nebi. Tvá duše ztracena byla,ale vrátila se a teď je třeba oslavovat, jsou mnohá osudová setkání, i když to člověk nechápe a dokud v správném světle na věc nepohlédne, tak nepochopí.
Ach díky milovaný, už vidím snažil ses velmi mi prozumět , nejspíš jsi až do rána četl má psaní plná tužeb a proseb malého dítka shůry, co nevyzná se v intrikách tohoto světa, promiň a děkuji, žes nastavil svůj štít pro božího bojovníka.
Tohoto dne nebude v nebi již nikdy zapomenuto, a to co cítím, rovná se smíru v nás, tak tedy lásko, na příměří, skládáme zbraně zas na nějaký čas. Já souhlasím, teď v úbočí se trochu v zákrutech tvé milované duše zdržím a zkus mi pošeptat, jak moc, jak moc můj milý, máš mě rád?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama