JONÁŠ , Budhistům a těm kteří vchází s Pánem

13. března 2014 v 2:28 | Marie Bernadeta |  Básně
Na Lodi

Jak vítr vane, moc tě neslyším, s láskou je kříž, ty na mě zakřičíš.
Ach, lásko moje, proč už mně nikdy nechceš vidět? Nakonec vím, že
tohle se prostě opakuje a Bůh mé rány vyléčí.
On mi je obvazuje a tak slzy, které teď tečou,
vedou mě zas a zase do Nebe.

Ach, vím, už ti to milý prozradím.
Já chtěla prostě za svého muže náhradníka,
bylo to smělé a a skoro nemožné v cizích očích,
dokonce věřím i když se směješ, ty stejně budeš mým,
marně se bráníš, marně se skrýváš!
Já stejně touhy tvé uslyším.

Ty křičíš na mě z vězení! Ach lásko moje,
jsem Jonáš v břiše velrybím, neboj, až vyjdu,
půjdu do Ninive, šat kajícníka obleč si
a počkej na mne u dveří!

Já pro klíč běžím do nebeského království,
ach ,máš pravdu přece, klíče má Petr,
tak mu to řeknu, poprosím ho,
vždyť moje tvář i srdce na Tebe, Pane Ježíši,
nesoucí kříž svůj strašný, tolik se podobá.

Otisky v plátně zůstávají.
Otisk tvé tváře , i když plný krve,
byl tolik krásný.

Přivedl Cestou Křížovou
do Nebe národ Všechen,
který v tvou oběť Věčnou
jednou a provždy uvěří,
může být spasen tvou obětí.

Sen můj je zítra už pravda.
On napraví se, odstraní chyby,
udělá pro mne všechno,
vždyť není už malý,
aby pochopil, Láska je nejvíc
a pak už jen Nebe anebo Nic
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama