Březen 2014

Bílý hyacint

30. března 2014 v 20:47 | Marie Bernadeta |  Básně II.






Bílý hyacint


Bílý hyacint ve sklence s vodou
Leží si na boku
opřen o hranu sklenky
a jeho vůně se mi vpíjí do mozku

Sedím v kuchyni na hraně židle
jsme na tom stejně Hyacinte
jsme na hraně spolu

Dnes navečer při procházce
proti mě vylétl holub
a pozdravil mě

A tak dál tomu věřím
že jedna milovaná duše
ještě věří na setkání

Já taky věřím
Věřím v tu lásku
které ty nevěříš
Věřím v Boha
ve kterého nevěříš

Přesto jak říkáš
jsi věřící
Je tisíc věcí
kterým věříš
i beze mě

Možná tě zítra potkám
a možná ne
Těžko říct

zda mě chceš vidět
těžko říct
zda tě chci vidět

Je to oboustranný
a oba nesem vinu
na tom že tvoje duše
nemůže ke mně přijít

Je večer a ten hyacint
dost silně voní
A tak asi blouzním

Dopíjím ovocný čaj
dneska jsem zapomněla
v sedum se pomodlit
tak to hned napravím

Přeji ti dobrou noc
Milý pane
i tobě má
milovaná duše

měj se!



Okno

28. března 2014 v 8:25 | Marie Bernadeta |  Básně II.

Mé srdce je už dokořán
Já nevím co ještě bych měla udělat
To ten kdo hledá cestu na svobodu
ten musí letět ke světlu a
najít škvíru otevřené okno
a vyletět na svobodu z té tmavé
a dlouhé chodby v domě

Okno je dokořán
Kdo zabloudí na chodbu k nám
nechci aby zemřel vysílením
a zůstal ležet na zemi mrtev
Chudák ten motýl babočka paví oko
ten už nevzlétne

Ale ten velký čmelák
co vletěl tam dneska
tomu jsem trochu otevřela
a zapřela okno dětskou botou
aby se nepřivřelo
pak jsem odešla po svých

Půjdu se podívat
zda čmeláček našel cestu
a jestli vyletěl ven na svobodu
Je jaro !

Ach Lásko moje
cos ke mně přišla
chceš taky býti na svobodě?
Jak ti mám otevřít okno v sobě
a čím ho zapřít
aby se zase nepřivřelo
abys mi neumřela vysílením
jako ten motýl včera
v temné chodbě ?


Na dobrou noc

27. března 2014 v 22:01 | Marie Bernadeta |  Básně II.


Na dobrou noc
Na dobrou noc ti píšu
tobě i tobě
a taky vám všem

Srdce je velký drahokam
V něm slzy pláčou ve mně
Anděl mi slzy utírá
a zpívá píseň do mých uší

O Moři o Stromech
a o Nebi plném Hvězd
Slzy jsou perly mořských víl
Takových je co pláčou
dnem i nocí stále

Přijde však chvíle naplnění
a moře budou plná po okraj
Pak bude konec pláče
a konec utrpení

Procitnou duše z osamění
a poznají že pláč je zbytečný
protože nikdo na světě už není sám
Je s námi přítel Ježíš

a on má Živou vodu
a jeho Andělé nosí v kapse kapesník
a na všechny slzy v našich srdcích
jich mají dost

Pak přijdou přátelé
a v rukou ponesou nám květiny
a ruce plné darů překrásných
Na nebe čekám
Po noci přijde zase den

Jsem Malá mořská víla
a dávám pramen řekám
a slzy moje pomalu mění
všechny toky na Moře
Lásky Štěstí a Něhy
z Boží Náruče

V kapičce slzy

27. března 2014 v 21:42 | Marie Bernadeta |  Básně II.

V kapičce slzy
V kapičce slzy končí se den
Zas pláče ve mně duše
neumím vysvětlit jí proč
není tu se mnou ten
koho chtěla mít

Ty moje vlastní duše
bláhová a naivní
Má vlastní duše
plačící už neplač

Smutek se zase vstřebá
a až nás spánek posilní,
bude v nás síla nová
být živý
ve chvíli přítomné.

Ta bolest!
Ach proč je tady
ve mně?

Bůh ví, že i ten
smutek má svůj význam,
tak se mu nebráním
a přijímám ho v sobě.

Všechno se stejně
odrazí ve všem.
Můj Anděl ke mně
přichází.
Má v ruce kapesník
a říká tiše:

Otři si oči Studánko moje!
Jsi moje Zrcadlo!
Jenom si poplač, děvče moje,
vždyť bude zase líp.

A nezapomeň,
že jsem s tebou
a nikdy tě neopustím.
Jsem blízko u tebe

Dík Anděli.

Tobě

25. března 2014 v 22:33 | Marie Bernadeta |  Básně II.


Tobě

Milý,
věřím, že všechno dává v životě smysl
a i když se něco jeví jako nesmysl.
V Božích očích to jistě nějaký smysl má.
Nic není na světě bez příčiny,
Všechno má kořeny v nás i v Nebi.
Všechno je dávno propojeno.
Nic nežije samo od sebe.
Bůh je ta příčina všeho a
on je Láska.

Tak všechno co se stalo,
co vyřčeno bylo,
náš Pán bez přestání na kříži svém nese
za nás za všechny.

Já věřím, že Ježíš je Beránek svatý,
mé srdce s Jeho srdcem na kříži krvácí
a bolí mě probodené ruce,
čas nesnází.

Všechno se v životě mém denně opakuje .
Můj život je taky kříž,
ta cesta na Golgotu,
bolest a ukřižování,
bolest a smrt v jednom dni

a každé ráno
přichází zas nové vzkříšení.
Tak každou noc umírám světu
a každý den se znovu rodím
blíž Kristu a blíže Bohu
a o něco v srdci svém výš.


Chci vzlétnout jednou až do Nebe,
ty víš, že stále myslím na tebe
a ze svého srdce tě,
duše má milovaná,
nikdy nevymažu.

Cestování časem

25. března 2014 v 9:00 | Marie Bernadeta |  Všem lidem
Cestování časem není vůbec nic zvláštního na této zemi ,ve skutečnosti jím cestujeme všude a ten stroj času není nic jiného než náš vlastní život .Tak mi to připadá ,vám ne ?Jedeme ve vlaku ,který vůbec nikde nestaví ,jede furt dopředu, až jednou Průvodčí ,ten Hlavní , zamává na Strojvůdce : Stát!
A bude konec téhle cesty .Takže cestovat časem jde jenom tady na zemi a jenom po čas života ,pak všechno se zastaví a čas se rozplyne a nebude už třeba tenhle způsob cestování používat.Budou jiné prostředky k cestování , budeme jezdit prostě rychlostí světla ,to dá přece rozum ,pokrok nikdo nezastaví a zvlášť když tady každý jede ve vlaku a všichni jsme pořád na cestách .Přeji vám lidi všem dneska šťastnou cestu ! Marie Bernadeta.

Záhada

24. března 2014 v 10:47 | Marie Bernadeta |  Básně II.


Záhada

To je mi záhada
Modrý Anděl
a Hvězda
Nějak se mi to nezdá

Tys přijala moji představu?
Mám Zemi pod nohama
a u hlavy dvanáctou hvězdu ?
Šlapu na hada

Mně u nohou leží Země
i had
A tvoje světlo už napořád ?
Jsi jedno ze dvanácti
světel mých?

Mít dvanáct sluncí
Musím vidět
na psaní
na práci
na šití
a na vaření...

Dík že mi svítíš
nezhasni
Budu tě Lampo má
denně leštit
a přidávat olej
jehož pramen
mám v srdci

Tak sviť mi lampo
a teď už honem
Nech mě oblíct
Vylezla jsem z vany

Vzpomínky na léto

24. března 2014 v 7:57 | Marie Bernadeta |  Houby po dešti
Vzpomínky na léto

Smutno je mi zas
Chtěla bych zpátky se vrátit
Abys zas seděl vedle mě
A trochu se zlobil
Jen na oko
Abys zakryl tu touhu v nás
vrhnout se na sebe

Chci všechno vrátit
a ve vzpomínkách
alespoň na pár vteřin

Mluv na mě
To neva když mi
to řízení nepůjde
Já už to stejně dávno umím
Jenomže tys nechtěl
pustit mě

Už nikam nespěchám
Chci zpátky za tebou
do toho léta
plného lásky vedra
a cest na kole

Vlku

24. března 2014 v 7:48 | Marie Bernadeta |  Houby po dešti

Vlku!
Zase ti píšu
Zvedá se vítr
Chyť si čepici
To asi podzim přišel
Teď na jaře ?

Tak tento týden
o víkendu
posuň si hodiny
napřed

Já jedu vlakem
Nevím kam jedu
asi jen nazdař bůh
Mám v kapse lístek
mrknu na něj

Čtu název
Konečná stanice ?
Les ?
Žádné město ?
Ach Vlku
Co uděláš svojí Karkulce ?

-------

Říkalas´že nikdy nezapomeneš
To je totéž Na mě nemyslet
je přece zapomenout ne ?

Tak vidíš
Nezapomenu
Chceš sex ?
Já ano !

Naděje

24. března 2014 v 7:35 | Marie Bernadeta |  Houby po dešti
Naděje
A já tě chytnu za ruku pevně
Já ti neuteču
Nechci už nikam běžet
Jen kousek odtud řeknu ti
našla jsem pěknou skálu
v zátoce

Nachytáš tam lehce ryby
Budeme mít co jíst
I bez sítí jen tak rukama
Snad nevyklouznou ze tvých dlaní

Já rozdělám oheň
ze suchých větví
našich stromů
jiskřičkou mezi křemeny

Upečem rybu kterou chytíš
a sníme ji spolu
A kdyby přišel Pán Ježíš
pozvem ho ke stolu

Beru do zaječích

24. března 2014 v 7:29 | Marie Bernadeta |  Houby po dešti

Beru do zaječích
Už je to dávná historie
Byl to jen živý sen
Který se jistě nevrátí
Smrt zavře oči tvoje
a ty usneš
a už se nikdy nevzbudíš

-------------

Chytnu tě za ruku
Vyběhnem z domu na pobřeží
Řekneš mi jistě
Tak utíkej
Já tě chytím !

Utíkej zajíčku utíkej
Já jsem Vlk !


Vzpomínka

24. března 2014 v 7:25 | Marie Bernadeta |  Houby po dešti
Vzpomínka

Tím prázdným vlakem
prošli jsme na konec
Já jsem si mlela tu svou
O kytkách o věnci
O louce s motýly

Pán v bílém obleku
mlčel a jen mi přikyvoval
Nevím proč za ruku mě táhl
Prázdné kupé

A pak ten konec vagónu
Pořád si říkám v duchu
Proč se mu třásly ruce
ze strachu ?

Jedu dál

24. března 2014 v 7:20 | Marie Bernadeta |  Houby po dešti
Jedu dál

Vstala jsem brzy
nemohu spát
V hlavě si převaluji
obrázky krajiny za oknem

Tak jedu dál
Tím vlakem prázdným
Jen s Pánem známým
co se mu třesou ruce

Kdy bude asi zastávka
Je mi tak divně od žaludku
Vlak jako vítr letí
Možná že nadzvukovou rychlostí

Je ticho

Zima

24. března 2014 v 7:10 | Marie Bernadeta |  Houby po dešti
Zima

Třesu se zimou
Smutná a v lehké košilce
Nejde to vrátit
Hloupá historie
o jedné žákyňce

Koupils mi lístek na vlak
Já nevěděla kam jít
Takś mi ten lístek vrazil do ruky

A říkalś Ztrať se
už konečně
Z tohodle města
Vypadni
Štveš mě !

-- Tak je mi zima u srdce--

Vlak

24. března 2014 v 7:05 | Marie Bernadeta |  Houby po dešti
Vlak

Tak sedím ve vlaku
Jak jsi mě párkrát říkal
Jezděte vlakem !

A ani nevím kam jedu
Kupte si lístek na vlak !
Řval jsi na mě

Ty hnusný necito
Kams mě to poslal ?
Dal jsi mi lístek

Kam vlastně jedu ?
Tvojí vinou
Křičel jsi vytrvale

Tak nastup nebo ti ujede !

Zas konec

24. března 2014 v 6:55 | Marie Bernadeta |  Houby po dešti
Zas konec

Nemohu ukončit
ten druhý díl knížky mojí
Hlava se brání
však už jen vlání
tu píseň prázdnou
o máji
nezachrání
Je konec
Zvonec

Není o čem

24. března 2014 v 6:51 | Marie Bernadeta |  Houby po dešti
Není o čem
Ach chybí mi chvění
Tisíckrát vyslovené jméno
člověka který tu není
Tak lomím rukama nad tou změnou

Kdo vlastně chtěl to ?
Žít prázdný život
bez vzrušení
Nebaví mě

Zábava ale skončila
Skončilo drzé snění
Už není o čem snít
Odkvetly máky
všude jen makovice

Jsou plné
nebo prázdné ?
Ještě se zelenají
a tak to nevím

Ten čas ještě nepřišel
Musím čekat
Jednou tě zlomím
A uvidí se !

Všední den

24. března 2014 v 6:23 | Marie Bernadeta |  Houby po dešti
Všední den

Už žádné měkké dlaně
v mých představách
Už žádný poťouchlý úsměv
Zas všední den se vrátil

Bude pět hodin
budík zvoní
Tak rychle vstávat
Je pondělní ráno

Začíná první propad
Za zítřkem už nic není
Byl to jen hloupý nápad
Zrozený v pošetilé hlavě
plné fantazie

Srdce se při tom rozhořelo
Dost uhaste pochodně !
Složte zbraně
Je mír a Fantazie
šla si zdřímnout

-A Milý vstal z křesla-
políbil mě
a zase šel si lehnout



Nic

24. března 2014 v 6:17 | Marie Bernadeta |  Houby po dešti
Nic

Chtěla bych vědět
co na prázdnu je zvláštní
To věčné nic

se tu lehce vznáší
Já jsem uprostřed
vysátá muška
v pavučině

Jen prázdná schránka
bez vnitřností
Jsem sežrána
vysáta
zastřelena


A prázdno mi je
k smrti

Ztracený sen

24. března 2014 v 6:13 | Marie Bernadeta |  Houby po dešti
Zdál se mi sen
Jenom už nevím jaký
Já jsem ho zapomněla
To smutno ve mně
je tolik prázdné

Zítra mi nezamáváš
Už nikdy nezastavíš
Já zamkla srdce
na tisíc západů

a zahodila klíče
od svých hloupých nápadů
Je konec nekonečné fantazie
Je mrtvo Tečka

Mrtvý bod

Tak chutná lásce rozum
Ta trpká příchuť ryby
v ústech ji převracím
Připomíná mi snad olovo

Ach to mě jistě střelil
myslivec do hlavy
Jsem asi divoká svině
a on mě sprostě ulovil

----- Je konec----

Prázdnota v moři

24. března 2014 v 6:05 | Marie Bernadeta |  Houby po dešti
Prázdnota v moři

Ach Bože cit už není
Někdo pozhasínal
Lampička zhasla mi
už nemám olej

Byla jsem pošetilá
a nevejdu na svatbu
to je můj konec!
Už jenom prázdno

Mořská pěna
Už znovu se nenarodím
Už z lůžka nikdy nevstanu

Prázdnota v srdci
Prázdné stoly
Mořské plody
kraby a chobotnice nejím

Jen zvuky táhlé
na velké mušle
Ta píseň v hloubce moře
Ta divná prázdná realita

Mořská panna

24. března 2014 v 5:56 | Marie Bernadeta |  Houby po dešti
Mořská panna

Kdo z toho co má
a proč je mi prázdno ?
Odpověz mi !
Proč není mi už hezky ?

Proč pohřbít lásku
udusit oheň
a pošlapat ji ?
z rozumových důvodů
je tak prázdný ?

Chybí mi ta naplněnost
Proč musím žít v prázdnu?
Bůh ví proč stále hledám
ten drahokam vzácný

tu Perlu - Nebeské království

Jsem v moři smutná mořská panna
Zpívám a pláči
a prázdno se vodou rozprostírá

Sen nesen
Všechno je pryč....
Ach dívka hloupá jsem byla....

...vyšla jsem z moří....
prince jsem zachránila....
ale on neví....

a tak ta bolest v nohách....
to tančení na nožích a na jehlách
a v srdci bolest která
se tlumí tím prázdným pocitem

Budu jen pěna na hladině
tak nějak rozprostřená
trochu líně
Je prázdno
Tichá voda břehy mele

Zítra

23. března 2014 v 21:48 | Marie Bernadeta |  Básně II.
Zítra

Až zítra ráno vstanu a vstanu- li vůbec
dá - li Bůh pak chci býti šťastná
A nechci už naříkat a býti smutná
Můj život ať běží dál jak dovolená u pobřeží
kde náš dům lásko stál

Ach chci tam zas u tvých dveří
u dveří tvého domu
jen chvilku malou si posedět
Dívat se na mořena vlny divoké
a oči před sluníčkem přivřít

a pak než odejdu před svítáním
navštívit tě v domě ty sedíš na křesle
vstaneš a mlčky mě políbíša pak si lehneš
do postýlky vpravo a zase spíš

Tak se chci ráno zas šťastná vzbudit
a vědět jistě že všechno se stalo
a nebyl to jen sen Víš ?

Motýl

23. března 2014 v 21:21 | Marie Bernadeta |  Básně II.




Motýl

Ach kdybych mohla být motýlem
na letní louce v květu si lebedit
Sluníčko hřálo by měkce
a moje lehká křídla
složená na květu by byla

a já bych jen tiše k tobě přitulená
můj květe makový
tiše ach tiše bych byla
abych tě nerušila
ve tvém rudém soukromí

Lehoučká jako motýl ve tvém náručí
tykadly svými bych hladila tvé lístky okvětní

Miláčku můj ach promiň chci tě líbat
a plakat ti v náručí Proč mě tak zlobíš
A proč mi nikdy neodpovíš ?



Lidi to nechápou

22. března 2014 v 22:10 | Marie Bernadeta |  Básně II.
Lidi to nechápou

Lidi to nechápou Kde je Bůh ?
A že všichni lidi jsou dobří
že je v nich dobro....

Nechápou že všechno je v duši a že každý
z nás jednu máme a pečovat o ni námpřísluší

Lidi to nechápou Že život je dar
Že o něm rozhoduje jen On

Nic není naše vše musíme vrátit
jednou každý
To jsou ty hřivny v písmu
co o nich Ježíš mluvil

Lidi to nechápou že nežijí na zemi navždy
že život zde na zemi je jenom okamžik
proti Věčnosti

Otázky

22. března 2014 v 22:01 | Marie Bernadeta |  Básně II.
Otázky

Kde je Bůh ? Lidi se na to ptají
Proč nechápou? Kde je Bůh ?

Je přece v lidské duši Je v každé rostlině
Je v každém zvířeti v každičkém živém tvoru

Je v kvetoucí růži Je v orlím letu
Je i v chladném kameni Je všude kam se podíváš

Jen zavřít oči a otevřít srdce
a můžeš se Boha dotknout přeci

Náruč

22. března 2014 v 21:48 | Marie Bernadeta |  Modlitby

Náruč

Do náruče lásky
své starosti skládám
a celý den který končí

Děkuji Bohu za všechno
a Jeho chválím
že mi dal život

a snad mi odpustí
že stále selhávám
ve stejných zkouškách

které na mě posílá
a že mě stále učí
jak milovat odpouštět a věřit.

Všem

21. března 2014 v 9:16 | Marie Bernadeta |  Všem lidem
Všem

Milí lidé ,
kteří budete číst má slova,nyní jsem se už rozhodla, že kniha,kterou chci napsat ,
nebude jen pro jednoho člověka, ale pro všechny, kdo si ji budou chtít přečíst a potřebují
slyšet má slova, která upřímně s vírou v Boha, Otce a Syna a Ducha sv. hledám ve svém
životě každý den a v každičkou chvíli, co si uvědomuji svou existenci a Boží přítomnost ve
spojení se svým Andělem Strážcem, tak berte má slova, co budete číst, je to má zkušenost ve
víře, kterou hledám a denně nacházím u Božích dveří, rozhodla jsem se tímto přispět ke spáse
svojí duše, také jednoho milovaného člověka, ke spáse duší mých dětí a všech v rodině a
také ke spáse duší cizích, kterým můžou být moje vlastní zkušenosti v životě s Bohem k
užitku a podporou na jejich vlastní cestě do Nebe.
Předchozí věci jsem jaksi chrlila, něco jako psychopat., ze sebe na všechny strany, bylo to
zmatené, přiznávám, ale pomohlo mi to udělat si nějaký pořádek ve vlastním srdci a znovu
jsem po dnešní noci poznala, že jediná správná Cesta je k Otci, ta , kterou své srdce i v době
zmatků a pokušení pozvedáme s důvěrou o radu k Němu a já to dělám prosbou k Andělu
Strážci, každý člověk má jiný způsob, mně připadá tenhle nejlepší a nejvíc osobní, a proto se
ve své knize budu opírat o svou důvěru k Bohu skrze svého Anděla Strážce, proto se také má
kniha bude jmenovat Modrý Anděl, on bdí nade mnou a nad každým slovem, které zde píšu a
které mám v mysli a pomáhá mi to pochopit a zformulovat do vět a souvětí, aby to mělo
užitek pro duše a pro Nebe.
Tak tedy ve spojení se svým Andělem Strážcem
začínám psát novou kapitolu své první knihy v životě.
Marie Bernadeta

Křížová cesta...

17. března 2014 v 22:17 | Marie Bernadeta |  Básně II.
Křížová cesta...

Má bezhlavá lásko
Modlím se růženec bolestný
Je postní doba víš
Snažím se soustředit
a být s Ním s Ježíšem týraným

Kráčím v tom davu a pláču
Proč tolik utrpení
Proč musí je nésti ?
Tolikrát v životě cítila jsem všechno s Ním

Můj život křížové cestě podobá se
snad jenom chvíli se zastavím
a ponechám otisk v plátně krvavý

V obrazech mojí duše
zas znovu prožívám to utrpení
však každý den jen kousek
ne tolik najednou a za všechny

Má bezhlavá lásko tys ztratil hlavu ?
Tak nic si z toho nedělej já zase srdce
Tak každý z nás něco v životě ztratí anebo odhodí
Stejně pak nakonec svlékneme schránky
a půjdem naostro k Pánovikterý se obětoval
jednou provždy

Jak to jen dokázal nevím
Vím jenom tohle
Den po dni každý den a hlavně v pátek
za nás a my všichni s Ním i v Něm
křížovou cestu prožíváme
dokud nás nevzkřísí

Mák

17. března 2014 v 13:28 | Marie Bernadeta |  Básně II.
M.A.2.díl, M.B., kapitola zákeřnická
zákeřnická báseň

Mák

Má lásko jsi můj makový květ
rudý květ máku
takový lehoučký
já nedočkám se
od tebe
žádných vět
jen vítr s tvým květem
pohrává si v mé básni

Já si však počkám
na tebe
až z květu uzraje
pěkná makovice plná semínek
a bude mi k užitku
Ty hade !
Ó rudý květe máku

Modrý Anděl

17. března 2014 v 11:18 | Marie Bernadeta |  Básně II.

Modrý Anděl

Na mý sny nestačil by žádnej lapač snů
protože moje sny žijou ve mně ve dne v noci

Proto se vznáším nad zemí Jsem Modrý Anděl
co spásou a vzrušením bývá starýmu dědovi
co potom skvěle si připadá

Sklutečnost jiná je To je ta REALITA
100 % lapač

Láska z duše

17. března 2014 v 9:46 | Marie Bernadeta |  Básně II.

M.A. 2 díl., M.B.

Láska z duše

To je ta pravá ta dokonalá
po té já tolik toužím
a jenom tu jsem si přála
to vím

Jenom tu upřímnou lásku
tu kterou dáváme Bohu
milovat celým srdcem celou svou duší
a celou svou myslí

Láska k Bohu!
Vždyť ON je Láska a Světlo a Život
Pán Ježíš Kristus v mém srdci bydlí

Tu lásku jednu Bohu odevzdám
a On mi za ni dá všechno co potřebuji
On přece všechno ví a všechno zná
a odkud? Ptají se ti co nevěří
No přece z duše mojí s tou Ježíš hovoří
skrze své Anděly a všechny svatý

Když mě máš rád i ty k nim patříš
A pak ti na nic je snář
protože to co zdá se ti v noci
to je přec setkání našich duší

Zdají se mi tak krásné věci
že jsme spolu držím tě za ruku
jak si přeju a máme tisíce tajemství
a pořád další
Lepíš mi na pusu polibky
abych už nemohla nikomu
nic prozradit

Jsi hrozný lakomec
Všechno chceš mít jen pro sebe
Vždyť ani se mnou nechceš se dělit
dals mi jen půlku papriky tehdy v autě
a dodnes nevím proč ses bál
že ji chci zahodit

Ty blázne
Ty starej papriko
Jak tě to jenom napadlo
Taky chci všechno od tebe
mít jenom pro sebe
víš já jsem taky
strašnej lakomec
a taky Harpagón

Tak uhni
Držíš mi ruku na pokladničce
Jdu počítat svý básně
a nadouvat se pýchou
a říkat jim dětičky moje
vy moje zlatíčka
Cha !

Duše má milovaná

16. března 2014 v 22:15 | Marie Bernadeta |  Básně II.
báseň ze 2. dílu knihy MODRÝ ANDĚL, MARIE BERNADETA

Duše má milovaná
Duše má milovaná
už vím že tvou bolest
v sobě cítÍm a tvůj stesk
Ach duše má milovaná
odpusť mi
že neumím ti pomoci
budu se za tebe více modlit
abys získala sílu
přemoci svoje tělo
a lásce se otevřít

Své srdce pošetilé
dnes v noci jsem zahodila
svádělo mě k hříchu
je lepší ho zahodit
než přijít o svou duši

Odpusť mi
nemohu už svou duši
v záhubu vést
chci k Bohu
Jeho je duše má
já musím ji jednou vrátit

Ten život tady
je jenom nová zkušenost
a poznání pravdy
Tys duše má drahá
vzala sis moje srdce
já už ho nechtěla
máš v sobě nyní srdce pošetilé
však plné lásky
a je v něm dost místa i pro Boha
Tak v Něho uvěř

Já dostala jsem od Něj
to tvoje maličké
a rozvážné
Bůh vložil ho
do mé hrudi vpravo
po dvou hodinách
co byla jsem bez srdce
jinak bych zemřela
vždyť víš přece
že bez srdce
nedá se žít

Teď mám sice zvířecí vlčí srdce
ale je rozvážné
Tak nejdřív snažím se
vše zvážit v něm a pak
vzít rozum do hrsti a jednat
Budu se modlit jak to půjde za tebe
má milovaná duše
vždyť tebe miluji
a o tebe jedině stojím
ne o tělo toho muže
co na tebe nemyslí
a o tebe se nestará
a ani jeho žena
za 30 let neví
že v sobě má trpící smutnou duši
co touží po lásce
a po přátelství

Ach moje milovaná duše
vydrž mi naživu
a neklesej níž
Já už ti potom nebudu moct
podat svou ruku
protože musím též
dbát o vlastní duši.

Odpusť mi lásko můj hřích
Bůh je ta láska
On všechno odpouští
kdo o to ho prosí
on kajícným
srdcím
slzy osuší
a bude nám
milý můj vším

Já cítím stále volání tvé
má milovaná duše
i mě se moc stýská
ale chci býti rozumná
a budu na tebe čekat.
uvěř Mu.
Marie Bernadeta

Maličko slov pro tebe má lásko

13. března 2014 v 20:06 | Marie Bernadeta |  Básně

Maličko slov pro tebe má lásko

Maličko slov pro tebe má lásko
na polštář na spaní
chci ti dát
Ach snad máš ode mě ještě to srdíčko
anebo hodils ho do smetí?

Stýská se mi
že už tě nesmím vidět
když jsem to chtěla udělat
strachy se mi málem zastavilo srdce
tak musela jsem zmizet
a nepotkat tě

Psala jsem ti zprávy
ach já hloupá
už nikdy to neudělám
pokus marný
honit se za motýlem
v lukách

Trápíš mě lásko trápíš
ale pořád miluji tě
a nemohu přestat
jsi mi vším
jsi nádherná inspirace
pro moji knihu duším

Chci vidět tě
a hned zase nechci
jak se bojím
že se zlobíš moc na mě
co jsem ti z lásky
a z pošetilosti udělala
odpusť

Marie Bernadeta

OREL

13. března 2014 v 7:00 | Marie Bernadeta |  Básně
Orel


Láska už nad obzorem krouží
Jenže ses spletl To ty jsi oběť Já jsem Orel
Ty myslel sis že jsem Husa No aspoň létá
Zato ty Vlku Tak musí býti
Ty musíš jednou v týhle zemi shníti

Můj Vlku Milovaný Ach jsem Tvá Karkulka
Říkal jsi to Copak si nepamatuješ
Vzpomeň si Vzpomeň a nikdy nezapomeň
že jenom Jedenkrát za Život
ta Pravá Láska přijde a více Nikdy zde na Zemi
Nebo snad Ano?
Zdá se mi,
že přichází z Oblak už pro tebe

Vlku bojím se že jsi pro mne
moc velký kus do zobáčku
Takže se nezlob Nemohu za to
Jsem jenom Nebeský pták co tiše se na Zem snáší
Jsem Anděl Tvůj
co Budoucnost ti věští
Jsem Já Jsem Tvá Láska
a ty už to konečně musíš pochopit
Nebo tě klidně Má Oběti
roztrhám zobáčkem svým na Tisíc kousků
Tak běž si Utíkej Braň se
Drž se Smečky Já vybrala jsem Oběť Svou
Ty za Vlast padneš a budeš Hrdinou

BARVY

13. března 2014 v 6:46 | Marie Bernadeta |  Básně





Barvy

Červená to je Láska
Růžová to je Naděje
Modrá je do Nebe
a zelená je Život
Žlutá je Světlo a Slunce
Bílá je Odpuštění
a černá tma je
Bojím se říct že peklo

Věřím ó Bože Nekonečný
Věřím v Život věčný
A věřím taky na Nebe
Tam Andělé s Tebou přebývají
Já modlím se k Andělu Strážci
ať pomůže mi
přečkat to čekání
A věřím Ti Bože
že to co přišlo
je Pravá Láska
Vždyť v mojí duši je Světlo a Slunce
ne tma.

( napadlo mne při modlitbě u postele)



JONÁŠ , Budhistům a těm kteří vchází s Pánem

13. března 2014 v 2:28 | Marie Bernadeta |  Básně
Na Lodi

Jak vítr vane, moc tě neslyším, s láskou je kříž, ty na mě zakřičíš.
Ach, lásko moje, proč už mně nikdy nechceš vidět? Nakonec vím, že
tohle se prostě opakuje a Bůh mé rány vyléčí.
On mi je obvazuje a tak slzy, které teď tečou,
vedou mě zas a zase do Nebe.

Ach, vím, už ti to milý prozradím.
Já chtěla prostě za svého muže náhradníka,
bylo to smělé a a skoro nemožné v cizích očích,
dokonce věřím i když se směješ, ty stejně budeš mým,
marně se bráníš, marně se skrýváš!
Já stejně touhy tvé uslyším.

Ty křičíš na mě z vězení! Ach lásko moje,
jsem Jonáš v břiše velrybím, neboj, až vyjdu,
půjdu do Ninive, šat kajícníka obleč si
a počkej na mne u dveří!

Já pro klíč běžím do nebeského království,
ach ,máš pravdu přece, klíče má Petr,
tak mu to řeknu, poprosím ho,
vždyť moje tvář i srdce na Tebe, Pane Ježíši,
nesoucí kříž svůj strašný, tolik se podobá.

Otisky v plátně zůstávají.
Otisk tvé tváře , i když plný krve,
byl tolik krásný.

Přivedl Cestou Křížovou
do Nebe národ Všechen,
který v tvou oběť Věčnou
jednou a provždy uvěří,
může být spasen tvou obětí.

Sen můj je zítra už pravda.
On napraví se, odstraní chyby,
udělá pro mne všechno,
vždyť není už malý,
aby pochopil, Láska je nejvíc
a pak už jen Nebe anebo Nic

Tma

12. března 2014 v 20:46 | Marie Bernadeta |  Básně
Tma
V mé duši je temno, tma už mi zakryla oči.
JÁ NEVIDÍM. Jsem slepá,
oči mám kameny rozbité , že hleděla jsem na zakázané ovoce.
Patří mi to, jen do mě!
Bij mě a ukamenuj mne, farizeji!

Však přichází Ježíš, v písku si kreslí,
neklid svůj světácky maskuje,
kéž zachrání hříšnou ženu od jisté smrti!
Můj Bože, znovu tu stojím, na pranýři,
mé srdce hoří , ale ty říkáš:
Ženo, kdopak tě odsoudil? Nikdo?
Jdi a už nehřeš!

Ach lásko

12. března 2014 v 20:36 | Marie Bernadeta |  Básně

Ach, Lásko!
Ach, lásko! Co je s tebou?
Probuď se už, má milovaná duše, já tě volám!
Nebeské království je pro nás připraveno,
už jenom chviličku, promiň to odcizení.
moc mě bolí.

Už bys mi neměl ubližovat,
přestaň se prosím už ptát,
zda si to zasloužíš, asi ano.

Celičký život jsi po tom toužil
a teď když to máš na dosah,
nemůžeš natáhnout ruku?

Chci říci pros, ale vím, že ty to neumíš,
tys na Jeho rány strašné se nedíval,
já trpěla jsem s Ním, že On byl Svatý
Beránek zabitý zaživa.

Copak se tvé srdce neustrne? Ach asi ne!
A přesto za tebe, milý, prosím!
Zkus pochopit to, co už tu bylo ,
zkus prosím alespoň nyní učinit změnu a
měj slitování se svou duší pro rány Boží!

Vždyť Jeho oběť odnesla hřích, přichází podruhé v oblacích,
tak neučiň podruhé stejnou chybu, vždyť o ní víš,
že totiž lásku zavrhneš, to nesmíš!

Zavolej na pomoc svou duši, uvěř, že existuje
ten motor věčnosti v tobě, ona ti odpoví
Zeptej se jí, koho že strašně miluje
a budeš se divit, kdo to je.

Až tohle uděláš a odvážíš se konečně,
ozvi se mi, vždyť já se nehněvám
a v každé vteřině tu bolest v srdci mém
na radost změníš, prosím.

Hvězda

11. března 2014 v 12:52 | Marie Bernadeta |  Věta
Vyšla hvězda v červenci ,on ze spánku se usmíval.

MODLITBA

11. března 2014 v 9:04 | Marie Bernadeta |  Básně
MODLITBA

Můj Bože, snad to dokážu, ještě tak upřímně říci,
jako to řekla má Duše a MÉ SRDCE.

Bože můj, odpusť,
že na chvíli jsem pochybovala odpusť mi prosím,
to Ty jsi mé Všechno, mé Slunce, má Láska,
to ty jsi Ten věčný cit ve mně.
Teď už to vím.
Bez Tebe , Bože, nemohu Žít, já jsem Tvůj Orel,
Tvá ŘEKA, Tvůj SEN
a TY jsi REALITOU MOJÍ.
Dál veď mě SVĚTEM
a ukazuj PRAVDU mojí duši,
ať žiju, jak se sluší!
Vždy podle SRDCE,
v něm ukryté jsou POKLADY
i KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ.
Jsem v TOBĚ a TY jsi v srdci mém
už NAVŽDY.

BOŽE!
To jenom Tebe jsem hledala,
na Tebe celý život čekala
a u Tvých stojím DVEŘÍ!
Ty mi je otevíráš DOKOŘÁN.
Už vstříc ti , LÁSKO, běžím,
nemůžeš zůstat sám.

Já žiju jenom pro Tebe a ze tvé Lásky dýchám,
kde není Láska , tam je SMRT, PRÁZDNÁ REALITA.
Být s tebou NAVŽDY. To je SEN,
KTERÝ CHCI OD TEĎ STÁLE SNÍT,
jsi MOJE SVĚTLO, LAMPA SVĚTA,
veď mě,
ať nikdy v LESE černém, plném pochyb,
NEZABLOUDÍM.

Tvoje Mařenka

CHYBA ANEB JAK SPRÁVNĚ VIDĚT

11. března 2014 v 8:48 | Marie Bernadeta |  Básně
CHYBA ANEB JAK SPRÁVNĚ VIDĚT


Není všechno tak, jak to vypadá.
Lidé si myslí, kdyžse dívají OČIMA.
ROZUMEM, že vidí.
Je třeba zavřít OČI, vypnout ROZUM,
jen SRDCEM lze správně uvidět.

Co vidíš? Stará tlustá ženská. Kmet
My dva. Chyba.
Já jsem ten ženský AMOR,
bojovník ve zbroji,
jsem LUČIŠTNÍK
a ŠÍP DO SRDCE TI zabodla jsem
a Ty jsi VŠECHNO,
co můžu chtít.


MÍT TEBE, MÁM NEBE
a všechno ostatní
mohu klidně zahodit,
není nic víc,
než milovat Tě
a lásce svojí uvěřit!


TO STRAŠNÉ TICHO

11. března 2014 v 3:22 | Marie Bernadeta |  Básně
TO STRAŠNÉ TICHO

Já nejsem rozum, já jsem cit, poslední kapitola
vůbec mě ani trochu nebavila, tak nemohu vůbec žít,
ať do háje jde rovnou, to ti prostě a jednoduše
musím říct, pryč s realitou.
Můj svět je lítat. Můj svět je sen a Láska.
Ty navždycky musíš zůstatv mém srdci
Vším, co znám, já v Tebe věřím,
už vůbec nenaříkám a nepočítám VRAŽDY,
kolikrát zabiješ mne ve svém srdci Ty.

Realita , to je ta lež.
To ďábel srdcem zmítá a chce říci:
ROZUM MĚJ! Však kdo si tohle říká, je BLOUD.
Já miluji Tě. Jsem si jista a navždycky,
musím to ohlušující ticho přerušit,
a třeba do smrti budu čekat,
až si to všechno rozmyslíš
a jednou prostě, kdykoliv přijdeš
za mnou a řekneš: Já jsem se spletl,
zde je můj život, srdce, realita a sen,
vše vezmi si, má Lásko Veliká,
já přinesl jsem ti to
a už mě můžeš objímat!.

Včera se všechno zastavilo
a byl to jenom okamžik, strašné ticho.
Dnes zase plyne moje Řeka.
Ty spustils proudy ve mně
a nemůžeš je zadržet.
Já jsem Tvá LÁSKA
ŽIVÁ ZEMĚ
a TY JSI SLUNCE
MŮJ NEBESKÝ PLUH,
ať každý si ,co chce říká,
můžeš mě TISÍCKRÁT ZAVRAŽDIT,
vždyť já jsem věčná,
NAVŽDYCKY BUDU ŽÍT
a proto miluji tě
a Bůh mne suď,
to nikdy nezmění se už.
Už je mi jedno,
že stále mlčíš.
Byl to jen okamžik
jediná VTEŘINA.
Tak nemohu a nechci ŽÍT,
já musím MILOVAT,
s ROZUMEM nemohu vstát,
vždyť já jsem PTÁK,
jsem OREL.

A ty jsi nejhloupější chlap
i kdyby miliony lidí
četlo,co jsem ti napsala.
Všechno to bylo pravda
a bylo to to nejodvážnější
a nejkrásnější,co jsem TI LÁSKO
mohla dát.
Já nechtěla ti ublížit,
každičký člověk
chtěl by to zažít,
to nejkrásnější VYZNÁNÍ,
tak si to přiznej,
že byl by hřích
mou LÁSKU zahodit
a nikdy ji neochutnat
alespoň NAVŽDY!

Nikoho jinýho na SVĚTĚ
jsem nepotkala,
tak už mi zavolej,
nenech mě čekat víc.

Odpoledne jedu do města
strašně se bojím,
že přijde POLICIE,
a že mě zatkne.

LÁSKA je ZLOČIN,
musím pykat,
ty budeš trest můj na ZEMI
i odměna má v NEBI.

Klidně, ať se mi všichni smějou i ty.
Vždycky se mi už jako malé holce smáli,
že prý jsem šprt a já se snažila na všechno
vší silou přijít a pak to všichni opisovali,
ale stejně se smáli, žádný vděk.

Všechno jsem rozdala, už nic nemám,
jen jednu jedinou NADĚJI.
Že v tu poslední chvíli Tvou na zemi,
letící duši chytím do náručí
a pak už BUDE VŠECHNO DOBRÝ
A NA TO CELÝ ŽIVOT
ČEKÁM DEN PO DNI
JEN PRO TEBE.

Už nejsem JEDNA ŘEKA,
už je mě TISÍC proudů,
mě nikdy nezničíš,
ucpeš můj PRAMEN,
vteřinu to jen trvá,
já najdu si cestu ven
mě nezadržíš.

Včera večer před SPANÍM
hrozný to bylo, to ohlušující ticho.
Dnes už vím: SEN je REALITA,
a myslet v téhlechvíli, to je hřích,
to není ŽIVOT, to je SMRT.

Jen skrze slzy RODÍ SE LÁSKA.
To nemohou lidé tohoto světa pochopit.
Probodené ruce i nohy a strašná bolest křečovitá,
SMRT.
V DUŠI však MÍR je a nastaloTICHO.
Bůh SE chtěl skrze mé
SRDCE vyjádřit,
neváhám už ani chvíli,
poběžím třeba míli
uprostřed NOCI za TEBOU
já musím dál, jsem ŘEKA
a TY jsi SLUNCE, svítit MUSÍŠ.

MARIE BERNADETA

Všude s tebou

8. března 2014 v 16:50 | Marie Bernadeta |  Básně
Všude s tebou

ON
Až půjdeš kamkoli a kamkoli půjdu já,
já vždycky budu s tebou a ty budeš ve mně.
Víme to jenom my a víme to oba.
Jednou se vezmem za ruce
a půjdem spolu do Nebe,
teď ještě ne budou velikonoce
a moje barva ta je červená,
pošeptám ti to, jednou ti to řeknu,
když budeš připravená,
ale ještě nejsi, teď to vím
stále jsi dítě průhledný ,
maličký, vzteklý, hloupý,
ale já počkám na Tebe ještě chvíli,
neboj se, Lásko, půjdem spolu.
Bůh má dost Síly a dá ji každému
kdo o ni prosí.



ONA
Ty žiješ, jak se ve světě žádá
a děláš vše, abys byl za slušňáka,
a nemohl nikdo nic říci proti tobě,
ale vždycky se někdo najde,
kdo něco poví a komu se na tobě
něco nelíbí a to tě štve.
Já ti fakt ještě úplně nerozumím,
já nemám vůbec ráda tyhle vnější věci,
mám ráda věci zevnitř,
takový, jaký jsou doopravdy,
voňavý, šťavnatý, sladký a krásný,
taková jsem zas já.
V tomhle jsme každý jiný,
mně na lidském posudku
houby záleží.
O to se nestarám, co kdo říká,
je mi to prostě fuk.
Mám ráda slunce
a ty mi takový připadáš,
tvé vstřícné chování se mi líbí,
miluji tě a buď takový Lásko dál.
Ty musíš a já to chápu,
taková je Zemská tíž.
Ty musíš svítit, já zase tryskám z pramenů
Tisíce slov a jednoho.
Já jsem Tvá Láska a ty budeš
taky mojí Jednou.
Ještě tě napojím koloušku můj malý
a utíkej honem, kam patříš.
Ty nejsi vlk, jsi koloušek mladý,
co touží po čisté studánce.
Napij se milý, mé čisté vody
a pak můžeš zas do práce.
Přišla jsem na Zemi, lásko tě poznat,
já vybrala si, už je rozhodnuto,
už není žádné jiné volby.
Tys pravý muž navždy
pro mne i pro sebe.
Já v Tobě jsem a Ty zas ve mně,
tak budem navždy ležet v hrobě.
Mé tělo za ruku chytí se tvojí duše
a pak ulehnu v zemi tmavou,
už nebude Bolest a nebude trápení,
bude jen Radost věčná
v tom opojení nádherného spojení,
já stále jsem jak ve snách,
že miluji tě už bez přestání,
úplně mě deptá.
Jsi skutečný, jsi pravý
a já jsem Tvá družička.
Lampičko moje drahá, už nezhasni,
ať můžem vejít s Ženichem do svatby
a ať chcem všechno krásné už
jenom od Života.

Lásko má čistá, pomoz mi
dnes znovu zase vstát.
Chci žít už jako ty.
Být takhle příkladná
a tobě se trochu podobat.
Já vím, že u vody to ale možné není,
vždy teče úbočím, rovinou, z kopce
anebo do kopce, můj život trošičku
je jiný, než jaký vede Slunce,
ale neboj se, já budu strůjcem
v řečišti tvé síly.
Ta slova od Tebe mi pomáhají.
Vím, že už teď bez přestání
mezi námi cosi pluje.
Stále to cítím a nikdy nepřestane.
Tys ve mně a já v tobě.
Teď poznáváme jeden druhého,
ten čas je právě tady.
I já jsem skutečná. Já nejsem sen.
Jsem obyčejná žena a hrozně průhledná
jsem Voda. Já jsem ta Voda Živá,
ten pramen věčný, co napojí tvou duši
i srdce nevděčný a ty to pochopíš.
Tam na Nebi, nad Tebou Slunce mé,
je už jenom Bůh a jeho oltář s Anděly.
Tys moje pozemská nejvyšší laťka,
dostat se ke Slunci, prodrat se na Světlo
mé vody teď musí.
Ach lásko, ta divná představa znovu mne
plní smutným pocitem, že spolu nemůžem
tak blízko býti, jako jsem chtěla.
Protože voda teče a Slunce svítí.

Už stále častěji umlčuji svoje ústa,
teď, že má slova plynou na papír,
anebo slyším Tebe, jak
říkáš : Nespěchej! Zůstaň!
A já chci s tebou být,
teplem a září tvou hezky se potěšit.
Ty jsi má Láska čistá.


( představa., kterou jsem v duši zaslechla)

Má drahá duše,píšu ti, jen okamžik, co jsem se vzbudila s myšlenkou sladkou na tebe

8. března 2014 v 4:28 | Marie Bernadeta |  Dopisy
Má duše přesladká,
je to jen okamžik,co jsem se vzbudila a s myšlenkou na tebe spěchala jsem vypovědět slovy, co ti chci říct. Snad si to jednou všechno přečteš, když k tobě přímo už nemohu a nesmím. Ach pláču ještě trochu, promiň. Tak tedy víš to a vím to i já, jak je to s námi, ty klásku můj zlatý a usměvavý, bráníš se žním, bráníš a nechceš své srdce lásce otevřít, už jenom chvilička a budeš můj, toho se bojíš ,že se mnou v jeden okamžik všechno se změní. Čeho se bojíš, lásko má?
Musíš své místo opustit, abys v mém proudu mohl plynout, já čas jsem, který přišel a ty při prvním pohledu, už při prvním našem setkání, ses zachvěl.
Tak tedy už je to tady, tys to věděl, blíží se nenávratně konec všeho, tenhle svět se už nehodí, musíme ho svým srdcem proměnit a je to zvláštní. Dneska jsem pochopila, na co ses tolikrát mě ptal, já dávám lásku tak samozřejmě těm co prosí i kteří ji potřebují a trochu o to stojí. Mě Bůh učinil ženou milující, teď vím, že to je moje poslání.
Dík, Lampo má, už svítíš, protože i když tma je, já uviděla jsem, co pravda je. Skutečně půjdem spolu ruku v ruce do Ráje, my dva. Jsme vyvolení, to věř mi,teď ve světle své lampy už to vidím, já plakala jsem, myslela jsem, že už se moje Lampa nerozsvíti, když jsem tě od prachu země utírala, ach šípy mé jsou již v cíli. Bolí to sice velmi, ale tvé srdce pomalu otvírá se té nekonečné kráse v mých dlaních.
Ó duše přesladká, došla jsi odměny, jásej, nastav svou tvář a já tě odměním. Na ústa ještě netroufám si. Mé básně budou dnes ty nejhezčí, protože slaví s námi v nebi. Tvá duše ztracena byla,ale vrátila se a teď je třeba oslavovat, jsou mnohá osudová setkání, i když to člověk nechápe a dokud v správném světle na věc nepohlédne, tak nepochopí.
Ach díky milovaný, už vidím snažil ses velmi mi prozumět , nejspíš jsi až do rána četl má psaní plná tužeb a proseb malého dítka shůry, co nevyzná se v intrikách tohoto světa, promiň a děkuji, žes nastavil svůj štít pro božího bojovníka.
Tohoto dne nebude v nebi již nikdy zapomenuto, a to co cítím, rovná se smíru v nás, tak tedy lásko, na příměří, skládáme zbraně zas na nějaký čas. Já souhlasím, teď v úbočí se trochu v zákrutech tvé milované duše zdržím a zkus mi pošeptat, jak moc, jak moc můj milý, máš mě rád?

Slunce

7. března 2014 v 23:05 | Marie Bernadeta |  Dopisy
Slunce

Tvé slunce musí svítit na svobodě všem .
Však já tomu porozumím a snad ti lásko a tvému světlu uvěřím,
ty budeš můj nekrásnější zlatý klas,
co ve dne nepřetržitě užitečný musí být.
Já budu tě mít jen po nocích, když řeka je přikrytá tmou,
tehdy mé slunce, mé břehy tě zvou,
vnoř do mě ruce, pokaždé v jiném úbočí
a pokaždé jinak divoká jsem a ty pokaždé jinak ještě hřeješ,
jiný jsi k ránu, jiný po obědě a večer vyhasínáš.
Ach moje převzácná duše, já velebím tě, Bůh navštívil tě s mojí láskou,
dnes přijmi to a nereptej, tvá duše je znovu přešťastná,
slezla jsem z koně s šípem v ruce, dnes čas už je,
hleď, já mířím ti přímo do srdce, které jsem zmateným činem svým včera vylekala,
snad se trefím a nebudu muset vrátit se do stanu pro nový šíp,
Jsem Amor v ženském provedení , má lásko nedívej se na to, já musím ti to udělat,
propíchnout v tobě v srdci sladký pramen, abych se mohla napojiti
svým neustálým pramenem žití ze tvé sluneční energie,
ó vlož do mne svoji sílu ,já vím, podlamují se ti kolena,
jsi skoro přemožen, motá se ti hlava
a zuříš a přitom sladkostí mých vzdechů popleten,
ty budeš můj , můj reku, beru tě s sebou brzy už,
ty nepůjdeš na mlaty, to já budu tvá zrna obírat,
ty jediný můj klase zlatý, buď rád , už v zobáku tě držím
a k nebi s tebou ulovenou duší se tu vznáším,
nic není ztraceno, věř mi, já taky stále věřím,
že láska má tě za pět vteřin odhalí nahého v nejkrásnějších snách,
až dneska usnem uprostřed noci bude tvá duše
se mnou v oblacích přešťastná.


Od Modrého Anděla

5. března 2014 v 10:30 | Marie Bernadeta |  Básně
Od Modrého Anděla



Zde jsou slova
od Nebeského Anděla,
přijmi je s Láskou, prosím.

Já bych též ráda věděla,ale neboj...
To všechno není v Tomto Světě.
To Anděl touží po odvetě,
a tak Ti řeknu v jedné větě:
Neboj se ničeho, co se stalo.

Tvá duše zmatená lapena v sítích pavoučích
je motýl můj krvavě rudý převzácný.
Nechám Tě asi jíti, jen vyplétám Tě z sítí,
tak nebraň se mým dotekům,
vždyť tě chci zachrániti
z hrozného Vězení
v němž vězíš tu na Věky
a bez přestání prosíš Boha o svobodu.
Zde prosím zatím přijmi Vodu,
mé básně a počkej
až i tvé tělo ze sítí vymotám.
Věř lásko, to všechno musí býti.

A to ti chtěl můj
MODRÝ ANDĚL
říci

Marie Bernadeta

Smíření

3. března 2014 v 22:24 | Marie Bernadeta |  Básně
----------------------------

Můj drahý

3. března 2014 v 20:46 | Marie Bernadeta |  Dopisy
--------------------

Pro

3. března 2014 v 16:43 | Marie Bernadeta |  Básně
-------------------------