Na dlani

7. července 2018 v 20:45 | Marie Bernadeta |  Nálady
Na dlani


V dlaních mám život svůj
nesu jej vděčně a vnímám ,
co je pomíjivé a co ne.
co asi otiskne se do mne
navždycky a zůstane-li něco?

Co chtěla jsem, to Bůh mi dal,
když k dobru mojí duše bylo to,
co nechtěla jsem, to si vzal
a učil mne vše o životě,
kterého strůjci jsme
spolu s Všemohoucím Stvořitelem,
k jehož jsme učiněni obrazu.

Pro moudrost spěchám
k dlani Boží
a trpělivost svírám
v srdci, které hoří.

 

Dnešní zamyšlení

7. července 2018 v 20:14 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie



Dnešní zamyšlení

Nemám ráda systém tohoto světa a už vůbec nefandím tržnímu hospodářství, ve skutečnosti jsou hodnoty úplně jinde, než nám ukazuje tento svět. Práce by měla přinášet člověku radost a veškerá činnost, kterou člověk činí by měl dělat s láskou a s díky Bohu, taková práce má hodnotu a smysl pro člověka a činí nás šťastnými, tak budeme žíti v Nebi, teprve tam se uskuteční naše sny.
Všemu se vrátí skutečný smysl a život bude cenný sám v sobě a budeme se radovat z každé přítomné chvíle. Tyto prosté věci zažívají v tomto světě snad už jen děti.... a k tomu se toužím v Nebi vrátit, chtěla jsem aspoň na chvíli zase být šťastná a bezstarostná jako v dětsví a proto jsem se rozhodla, že chci vytvořit něco hezkého, co potěší mne i druhé a začala jsem malovat obrazy.


Já v nebe věřím a svůj život k němu směruji, vnímám způsoby lidí, které potkávám a rozeznávám duše zralé pro Nebe a duše nezralé, ach jak mnoho starých lidí není připraveno a jsou zlí.... někdy jim ani nerozumím, vyžadují, aby je druzí uctívali a je zdravili, jak by květina či zvířátko v prřírodě na něčem takovém trvali, když je míjím v přírodě a nebo v zahradě. Vždyť úcta patří pouze Bohu a kdo touží ode mne po pozdravu, proč ke mně nepřijde a nepozdraví první, když po setkání se mnou touží?
Ani Bůh se nikomu nevnucuje a zůstává opodál, když po něm netoužíme, pozvedáme-li k němu hlas, uslyší nás.




Orli na skalním útesu

7. července 2018 v 6:09 | Marie Bernadeta |  Obrazy





Orli na skalním útesu


Zuj boty a kráčej bosky krajinou
a kolem břehu Lásky mé jdi dál ,
když v řece milosti se topíš,
uchop dlaň a věř mi dál!

Já jsem ti blízko, Lásko má
a se mnou zůstaň již
po všechen čas, co máš,
až uslyšíš těch polnic hlas
a na mne zavoláš,
já budu u tebe hned stát
a tebe šťastně objímat!

Mne dotýkat se smíš
a tak mne hlaď
a hlas můj uslyšíš,
jenž skryt je v nás
a ty ho slýchat smíš.

Vzlétni a pones vzkaz
do skalní průrvy s ozvěnou,
až zmizí čas za smrti za stěnou,
poplujem v plachetnici spolu
a vrátíme se domů...



 


Na dosah

7. července 2018 v 6:07 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie


Na dosah


Najednou vím, že všechno je na dosah, všechno je v rukou Ducha, s nímž sjednoceni můžeme cokoli, co budeme chtít učinit.
Cokoli smíme v Bohu a ruce vztáhneme-li, On vše učiní, jen důvěru míti a vzývat Jeho jméno, jenž je nade vším.
A tak všechny dary jsou nám v jedné chvíli požehnáním , když v Bohu všechno činíme a zároveň i zmarem nás samých, které ponecháme zde...neboť pokora před Tváří Boží, k jejímuž obrazu jsme stvořeni nás sráží na kolena a činí nás tvárnými jak hlína pod rukou hrnčíře se svíjí a vzniká potřebná nádoba k úkonům, jež jsou třeba k zachování života...
Tak všichni jdeme k vytčenému cíli a zoufáme-li, jen na okamžik, nemůžeme jíti správným směrem, vždyť ruka Páně vede Ducha, jenž nás naplňuje po okraj a my pak učiníme, co je třeba po čas určený nám na pobyt na zemi, kdy smíme viditelně zasahovat z Boží vůle do dějin lidstva, jež zatraceno mělo být, však milosrdný Bůh se smiloval a Syna svého dal, aby nás znovu vykoupil a do Nebe zpátky pozvedl.

Má lásko,...

4. července 2018 v 4:17 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie


Má lásko,
když nemohu spát, mluvím v duchu na tebe a říkám ti o všem, co jsem poznala a snažím se v mysli uchopit pravdu ve svém nitru. Poznávám, že tento svět má základ v Nebi, všechno živé a Bohem stvořené k životu pochází shůry i prach této země z Nebe vyšel... My jsme z Nebe přišli a do Nebe se toužíme zas vrátit.
Tento život však není marnost, ale příprava na život věčný, každý snad vnímá jasně a bere na vědomí svůj příchod na Zem, jenž se počal narozením a má před sebou svůj odchod, jenž je smrtí.
Smrt je krutá a jak jsem četla, nic důstojného v zmaru není, však v Nebi, kde jsme byli učiněni, dostaneme život nový, neboť motor, který drží tělo při životě, je totiž živá duše a obal, forma, která došla konce v tomto pomíjivém světě, musí býti obnovena skrze víru v Krista, jenž je živým zdrojem Ducha, jenž nás oživuje.
Kdo z nás však není na vahách, když mluví o tom, co vidět není, ale čím jsme všichni, kdo jsme z pravdy puzeni a ponoukáni uvěřit a za tím také jít a celý život, každou jeho chvíli v čase, který mine, vztahujeme svoje ruce k tomu, co si přejem, vždyť umírání v tomto světě je každodenní realitou a tak denodenně mnoho duší odchází a přichází z tohoto světa do onoho a naopak.

"Životní cíl"

Cílem každého člověka a jeho touhou je ve skutečnosti zcela splynout s jsoucnem a být ponořeni v Lásce, která pohlcuje a naplňuje zcela naši duši k službě a vnáší do člověka nádherný pocit, že jsme našli svoje místo, jež máme připravené od Věků. Neboť v Nebi není nečinnost a lenošivé bloumání, ale každý činí, co je třeba pro dobro své i druhých a to zcela.
Poznání o životě mne vede denně k velké úctě ke všemu živému a k moudrosti, která život učinila. Všechno, co živé jest, má prazáklad v Nebi, nebe je vesmír, jenž je nám neznámý, dokud jsme na této zemi při životě, prach jsi a v prach se obrátíš... ale duše je jiskra z nebe, která se v nebe navrací.
Ve skutečnosti je každý den a každá vteřina našeho života zapsána v naší knize, která se píše po čas, co žijeme zde na světě a od toho se všechno odvíjí, náš Anděl Strážce v knize čte a stará se o nás, abychom prošli vším, co je třeba a byli pro Nebe zralí a připravení na život opravdový, věčný a skutečný. Některé duše budou jakoby pokračovat v načatém životě, jiné dostanou úplně nový a budou ještě muset dospět, ale každý bude činit, co je třeba a to zcela od své přirozenosti. Mým životním Cílem je Nebe a život v něm, jenž je prostý a plný přírody a přirozených věcí, tak, jak je Bůh od počátku učinil a jak je stvořil. Mým cílem je splynout s všeobjímající Láskou a dojít k jejímu naplnění.



Představy o budoucnosti na Věčnosti

15. června 2018 v 22:13 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie



Představy o budoucnosti na Věčnosti

Žijeme často představami o budoucnosti v tomto světě, však já vím, že jsme tady, abychom se naučili, co je třeba znát a vědět naší duši, protože život na světě je omezený časem, který je nám dán.
Skutečný život na nás teprv čeká, až na tomto světě umřeme a Bůh nás vzkřísí k životu věčnému. A proto vše, co činíme zde na zemi, mělo by mít smysl vzhledem k věčnosti, která přijde po smrti v tomto světě. Měli bychom myslet na věci podstatné a to je pravdivý vztah sám k sobě, užívat vždy nebeské způsoby a ne ty z podsvětí a žít svůj život s nadšením a odhodláním a zároveň i s myšlenkou, že všechno pomine a zůstane nám jen to skutečně cenné.
Někteří, co se dostanou do nebe, jakoby budou dál pokračovat v životě v nebi a prohlubovat dané schopnosti a užívat jich k dobru svému i druhých, někteří, co jsou pro nebe vybráni, budou muset žíti nové životy od malička a učit se všechno, co na zemi nestihli, aby mohli být v nebi posláni na své místo a nebo také s úkolem zpátky jako noví lidé na Zem.
Někteří a je jich mnoho, navrátí se do podsvětí, protože nejsou pro nebe vůbec zralí. Zní to jako pohádka,ale to je skutečná pravda, že v každé chvíli pozemské přítomnosti si tvoříme svou věčnost. Všechno, co je třeba, je láska, naděje a víra, ale jak bylo v bibli psáno, největší je láska.

Představuji si svou budoucnost jako život věčný, jenž není vůbec žádné lenošení, ale prostý život člověka, jenž s radostí slouží potřebným duším a raduje se z toho, že může být užitečný celou svou bytostí.


Beze slov

11. června 2018 v 13:15 | Marie Bernadeta |  Sny o Nebi



Beze slov

Již slov nám není třeba,
jsi víno mé i chleba...

Když přijímám tě pod obojí,
tak srdce mé se se tvým spojí,
nejsi už ty a nejsem já,
jsme jenom my dva
a pravda skrytá v našich nitrech
se zrcadlí už ve všech jitrech,

když probouzím se s láskou k tobě,
dávám ti ruce svoje obě.
A jsem-li sama sobě milující bytostí,
učím se Nebi otevříti v skrytosti.

Duch svatý do mne vchází
a ďábel ve své zlobě klacky hází,
sám se sebou se sází,
zda mne v nitru zkazí.

Já na pomyslné skále stojím,
modlím se, doufám, že obstojím
a když se vrhnu dolů po hlavě
a nebo půjdu bosky po lávě,
můj Anděl strážce vede mne
i přes překážky do Nebe.



Vyznání

6. června 2018 v 21:45 | Marie Bernadeta |  Pro tebe bez tebe







Vyznání




Mé srdce často od dětsví úzkost svírá,
stalo se nestalo, chybí mi víra.
Na chvíli uvěřím milostem shůry,
ale pak stále víc pochybuji.

Jak je to s láskou pravou v tomto světě
a jak ji prožijem na onom světě?
Já vím, že miluji duši v člověku
a k té i Bůh sklání se od věků.

Chtěla bych jít a duši obejmout celou,
nemohu ale fyzicky býti s tebou.
Někdy už řízením Božím nerozumím,
bojuji s pravidly svým osrdím.

Přijmout a odevzdat všechno,
spoléhat na Boží lásku věrnou.
Ve snech a představách jsme jedno,
navenek ale trpím láskou nesouměrnou.

Já mluvím sem tam k tobě
a ty mlčíš stále jako v hrobě.
Já vím, že jednou v Nebi se dočkám
a i tam ještě chvíli si počkám.

Ale což nadělám jiného jen,
než čekat na svůj i tvůj poslední den,
až budem snít spolu společný sen,
v němž budeš novým dítětem

a o mne budeš se opírati,
aby až všechno se naučíš
a dospěješ, mohl jsi svoje síly dáti
všem duším, které utěšíš.

Tak budem spolu stále žít
a jeden v druhém budem číst,
nikdy se nelze lásky nabažit....
Budeme spolu tkát i příst.

Ty budeš knihou a já v tobě čistý list,
můj Anděl strážce spolu s tvým
zapíšou všechno, buď si jist,
a já ti skrze ně tvou netečnost na světě odpustím.




Plamen hoří

5. června 2018 v 21:32 | Marie Bernadeta |  Nálady



Plamen hoří


Když v srdci plamen hoří,
všechny překážky se zboří.
Jak plamen svíčky třepotá se
můj život lidský, který zdá se
mi moc krátký
na to, projít zmatky.

Tak ve svém srdci plamen nechávám
a pravdu čistou poznávám,
tu kterou každý hledá
a odradit se nikdy nedá.

Jsem svící rudou v hrudi tvé,
srdce tvé hoří v plamenech.
Kam kráčíme a proč tu jsme?
Dnes nezáleží na jménech.

Jsme na cestě do Nebe,
víc světla chci mít pro tebe
a srdce moje v plamenech
se cuká jako vzdech,

jenž k tobě stále míří
a posílám ti chmýří,
co květu zmarem je
a novým svítá naděje.



Jako svatí

5. června 2018 v 20:35 | Marie Bernadeta |  Nálady


Jako svatí


Když naproti mi kráčíš
a kříž svůj těžký vláčíš,
mám srdce na svém místě
a jedno jsme pak jistě.

Pro tebe vpravo srdce mé je,
jak v zrcadle se děje
a u mne spíše vlevo v hrudi
tluče a samota mne studí,

když každý jinou cestou jdeme,
však v nitru stále spolu býti smíme,
a dokud na konec cesty nedojdeme
a život věčný uchopíme,

v němž spolu budem tak,
jak odvěků je dáno
těm, co hledí do oblak
a v knize je to psáno.

Jen úmysly mít čisté,
tak jak mi srdce zblázněné dnes radí
a miti srdce na pravém místě
smějí všichni svatí.



Od svého zrodu skrze kříž

29. května 2018 v 0:25 | Marie Bernadeta |  Modlitby II.



Od svého zrodu skrze kříž


Chtěla bych býti moudrou
a míti z Nebe poznání.
Chtěla bych býti tichou
a nechat v sobě plynout
vlny života,
jenž v každém slově klokotá.

Nad studní pravdy se sklánět
a vodou živou svoje srdce napájet ,
aby mi ze rtů její čistota
dala dech nového života,
jenž toužím přijmout jednou
v Nebi, kam mne snad po smrti vezmou.

Každý je strůjcem svého štěstí,
a proto máme kříž svůj nésti.
Život svůj na zemi máme odevzdat
a všechno tady ponechat,
abychom mohli býti novými lidmi
v životě věčném, jenž nám Bůh slíbil.

Vždyť život pravý teprve čeká
na konci cesty na člověka.
Pro život věčný jsme tu zkoušeni
a v ruce boží jako drahokamy broušeni,
abychom směli do Nebe,
kde na nás práce čeká,
taková, v níž radost od Tebe,
Bože můj, vchází do člověka,
který je k obrazu tvému živý
a všemu krásnému stále se diví.


A tak tu kráčím světem tím,
od svého zrodu skrze kříž,
kterým jsi mne, můj Bože, zachránil
a jsem ti každým dnem stále blíž.







V bolesti

28. května 2018 v 23:45 | Marie Bernadeta |  Modlitby II.


V bolesti


V bolesti, Bože, jsem ti blíž,
tys nesl za mne těžký kříž,
zůstávám s tebou, když trpím,
nesu svůj kříž, navzdory bolestem krutým
ještě jsem smrti vzdálena,
Nebe je skrze tebe můj cíl,
a tvůj kříž je má rozhledna,
beru si pro sebe svůj díl.



Odkaz" http://mariebernadeta.blog.cz/1803/cesty-zivota

23. května 2018 v 12:55 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie
Na téma týdne: " Začátek a konec" si můžete přečíst můj osobní pohled v březnovém článku: http://mariebernadeta.blog.cz/1803/cesty-zivota

Alfa a omega

23. května 2018 v 12:43 | https://cs.wikipedia.org/wiki/Alfa_a_omega |  citace

Alfa a omega


A. Gaudí: Alfa a Omega na katedrále v Barceloně

Monogram PX s písmeny AΩ (náhrobek, kolem 680, Louvre)

Alfa a omega na mozaice v římském kostele San Clemente (12. stol.)

Alfa a omega, je první a poslední písmeno klasické (jónské) řecké abecedy. Mohou tak znamenat počátek a konec, první a poslední, případně i celek nějakého děje nebo celku, podobně jako české "od A do Zet".

Původ

V pozdním starověku se písmena abecedy - z nichž lze sestavit všechna slova - někdy pokládala za jakési prvky světa a výraz "alfa a omega" tak mohl znamenat počátek i konec, případně celek Vesmíru. V židovské rabínské literatuře se podobně užívají písmena alef א a tav ת a výraz "plnit Zákon od alef po tav" znamenal plnit celý Zákon.[1]

V podobném významu používá výraz alfa a omega biblická kniha Zjevení Janova (Apokalypsa):

"Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí."
- Zj 1,8

Výraz se pak ještě opakuje ve Zj 21, 6 (Kral, ČEP) a Zj 22, 13 (Kral, ČEP), kde jej o sobě říká Ježíš Kristus. Obrat "první a poslední", což je citát z knihy Izajáš (Iz 44, 6 (Kral, ČEP), se kromě toho opakuje ještě několikrát.

Spojení "První a poslední" používá jako Boží titul také Korán (Súra 57,3).[2]

V historii

Symbol AO se pak velmi často vyskytuje ve starokřesťanském umění, na náhrobcích a reliéfech, často jako součást Kristova monogramu PX. V této podobě pak od doby císaře Konstantina (+337) nosily také římské legie na svých standartách (labarum). Objevuje se pak porůznu v křesťanské ikonografii, zejména na mozaikách a freskách.

Výraz "alfa a omega" se pak stal poměrně běžnou metaforou pro celek nějakého děje, pro "první a poslední". Objevuje se i v literatuře, jako název hudebních alb, filmů a podobně.

( https://cs.wikipedia.org/wiki/Alfa_a_omega)


Přítomnost, která trvá

19. května 2018 v 22:46 | Marie Bernadeta |  Noční inspirace





Přítomnost, která trvá


Co jenom pravda je a co není,
vědět, či nevědět, co se změní?

Jak život lidský korytem času běží,
zůstává naše nitro u moře lásky na pobřeží.

Nemohu usnout, bojuji s tělem svým,
které se vzpouzí poznaným tajemstvím.

Jsem živou bytostí v tomto světě,
kde se vším zápasím v každé větě.

Po cestě křížové jdeme
k cíli, co tady nenajdeme.

A přece ležíme v dlani Boží,
do vln se vrhneme z útesu na pobřeží

a jako na vlnách budeme přeneseni
do světa, pro který byli jsme utvořeni.

V doufání prostém Božího dítěte
nacházím útěchu zde v tom světě,

kde se dnes nacházím
a s proudem času žitím procházím.

Tak každý do sebe ponořen jen
počítá kolikrát pomine noc i den,

v čase, co byl nám dán k pobytu zde
smýváme slepotu všedního dne.


Doufání

18. května 2018 v 23:06 | Marie Bernadeta |  Sny o Nebi




Doufání


Chci s tebou, Lásko být,
do Nebe s tebou odejít.
Tam, kde je mír a klid
a kde můžem všechno mít.

Kdo v lásce učí se žít,
ten může doufat v okamžik,
jenž mu dá věčně žít
v Nebi, kam touží odejít.

Kdo Lásku učí se v sobě mít,
ten může jistě pochopit,
jen čistí mohou bránou odejít,
ostatní doufají, že budou znovu žít.

Zázraky nejsou oslnivé,
většinou lehce je nalezneme
ve všem, co máme na dlani,
tak jako každé svítání.

Ještě ti šeptám do spaní
slovíčka plná toulání
a doufám v naše setkání,
kterým již nikdo nebrání.

Brána

18. května 2018 v 22:39 | Marie Bernadeta |  Nálady


Brána

Kam vede cesta má?
Do nebe nebo do Pekla?

Jen prostě jdeme cestou svou.
Ráno se probouzíme s otázkou
a večer usínáme s přáním svým,
abychom dál kráčeli za tím tajemstvím.

A ti, co mají v srdci pokoru,
možná, že půjdou nahoru
a ti, co pýchu v srdci mají,
kam ti se asi ubírají?





Doteky pravdy

17. května 2018 v 0:21 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie



Doteky pravdy



Do prázdna, do ticha
vpíjí se čas.
Pravda se odmyká
v každém z nás.

Dobro a zlo jsou na dlani.
Vybírat můžem vždy sami.
Duše se může uplatnit
anebo nechá se polapit

do sítí z nízkých úrovní spletených z uzlů zla,
jejichž kořeny zapustily v těch, co smrt si volí místo života.

Duši kdo jakou zavolá?
Z nebe tu čistou, zlou z pekla.

Matka a otec v nitrech svých
volají duše dětí svých,
aby se v těle narodily
a pravdu v sobě uchopily.

Kdo v knize psáno má žít,
toho síť zloby nesmí pohltit.
Kdo si však zvolil peklo,
v tom zlo se zaseklo.

Způsoby z podsvětí jsou mi známy,
duše ty proradné jsou mezi námi
a je jich většina na světě, zřím,
já v lásce čisté snad uhořím
a duše z podsvětí jsou mi cizí,
pro ně je život příští v pekle,
nesnesou nikdy věci ryzí,
neboť zmar zvolily v sobě vlekle
živí se hněvem a špatnou energií,
ze zla se radují a klení holdují,
jakoby z kanálu právě vylezly,
co srdce živí, to z úst vychází.

Kdo s čím zachází,
tím také schází.
Co z úst se line,
to ze srdce plyne.

Způsoby nízké hlupáci mají,
ještě se jimi holedbají,
jak osel, který praví,
jsem hloupý, hodím se leda na tahání.

Prostá je pravda velice,
Bůh totiž vidí do srdce.
Kdo srdce koupe v hříchu,
pěstuje v sobě pýchu
a pak jen krůček stačí,
upadne hnedle na pavlači.

Do nebe vejít zlo nesmí,
Nebe je totiž celý vesmír,
a všechno dobré v člověku
dává Duch svatý od Věků.
Zlo pak je svobodné přestoupení
zákona pravého, jenž v srdcích ztracených není
a kteří zvolili zmar,
namísto aby života dar
do rukou vzali,
oni ho na zemi ponechají
a peklu duši svou odevzdají.



Vprostřed květu

29. dubna 2018 v 6:38 | Marie Bernadeta |  Nálady


Vprostřed květu


Stromy jsou obsypané květy
a v nostalgii pocitů
mi chybí správné věty,
když mizí kdesi ve skrytu
každé slovo hned
z mých nestvořených vět.

Z hromádky bez tvaru
vybrat mi nelze,
s rozumem v útvaru
stanovím meze.

Jen se mi zfálo, že jsme si blízko,
vzápětí procitám, není mi úzko,
neboť má samota netíží již,
zůstala pro nás dva skrýš,
ve které zůstávám na věky již
a tahle představa cesty na Věčnost
vytváří pocit, že na světě jsem pouhý host.





Bolest

12. dubna 2018 v 20:35 | Marie Bernadeta |  Amen


Bolest

Kam rozum dohlédne,
tam srdce leží rozbité.
Na kříži umřels,
beránek svatý
a i mne bolest světa drtí.
Proč tyhle zkoušky pochopit neumím?
Proč bolest ze zla do srdce se vryla
a z očí slzy vytlačila?

Jak vprostřed pekla duší ztracených
udržet směr cesty pravé
a jak ztlumit úzkost,
co srdce svírá z bezmoci?

Kde srdce jíti nemůže,
tam jistě rozum pomůže.
Sjednotit nakonec se musí,
cit s rozumem to sem tam zkusí.

Je totiž rozum nad city tím pravým,
pravdivým rádcem odhodlaným.

Žena je citu plná, je srdcem muže svého,
který se s láskou do ženy vžívá
a rozum leží v dlani, vedle něho,
neboť muž ženě je hlavou
a láskou pro ni pravou.
Tak muži v ženách cit milují
a ženy ctí muže pro rozum jejich.

Má proto býti snahou všech
naleznout ve věcech všech
jakousi svatou rovnováhu,
s rozumem brát city, které pominou
a myslet na věčnost, kterou neminou,
ti kteří s city už nelámou si hlavu.

Kdo spánkem spravedlivým spí,
ten v Nebi jistě blaženě dlí,
když city prchavé ponechal zemi,
tak i já Bohu vše odevzdám
a už hned cítím, dobře je mi!




Další články


Kam dál