Jsem podzim

Čtvrtek v 11:45 | Marie Bernadeta |  Podzimní variace



Jsem podzim



Jsem podzim plný barev vnadných,
padesát odstínů mám v prstech svých
a kam se podívám, barvím stromy ve stráních,
nažlutím oblá těla keříků
a poletuji jen tak ze zvyku
v kabátcích černobílých strak,
až přechází mi zrak.

Jsem strůjcem karnevalu na lukách,
když větve mávají mi na pozdrav
v hájích, kde zajíčci se uschovali
před dravci s rozpřáhlými křídly,
co krouží nad poli sklizenými
a kolem cest se zvedá prach.

Jsem malíř rozverný,
co nemůže si vybrat pozadí,
z rudé je hnedle na nervy
a černé tahy siluety nevyladí.

Jsem podzim nostalgický dnes
a zítra neštěkl by pes,
když větry ladím v meluzíně z hvězd
a nechávám se rozmarností vést.

Jsem bohém času plynoucího,
jsem pravidelný jako hodiny,
chytám se stébla tonoucího
a češu ježkům bodliny.

 

Svíce

Čtvrtek v 8:16 | Marie Bernadeta |  Podzimní variace




Svíce


Na chvíli spočinout v dlaních tvých
a zůstat skrytá bez hnutí,
poslouchat bezstarostný smích,
co nakažlivě smát mne přinutí
a odemkne mi radost v srdci,
když pokouším se hlídat svíci,
co hoří z lásky ve mně skrytě
jak ustrašené dítě.

Když dohořívá naše svíce,
není už času pro nás více.
Kdo do lampiček svíce dává,
ten staré vyhazuje
nové zase zapaluje
však další lampy nepřidává.

Je konec časů na světě
a boží prst si v knize listuje ,
aby prolétl jak v kometě,
až v láhvi vzkaz můj připluje
k tobě, v němž není naděje,
že slunko se zas usměje!

Je čas zapálit svíce v nás,
již přiblížil se čas
a v koloběhu světa
je po všem zítra veta,
až zahalí nás zima
rukama studenýma.






Podzim

Čtvrtek v 7:51 | Marie Bernadeta |  Podzimní variace




Podzim



Den v barvách plane
podzimních.
Co v dlaních máme?
Němý vzdych
přírody, co plody vydala

a jen co šaty přebarvila,
aby se jich hned vzdala
a ke spánku se připravila
až do jara,
kdy z pupenů si vyčaruje nový háv
a píseň zazní v stéblech trav.
 


Větrný podzim

14. října 2018 v 21:44 | Marie Bernadeta |  Podzimní variace




Větrný podzim


Kapičky slz padají do kláves podzimu,
slunce nám ještě hřeje s větrem v zádech,
netěším se na zimu,
když hejno strak se hašteří
poránu v příkopech
a ovce v lukách láteří,
že není co do huby...
Poslouchám vlastní dech
a srdce tepe nějak naruby...

Větrný podzim líže rány zajíčkům,
co unikli jen tak tak dravcům
s křídly napnutými nad poli,
co zejí pouze prázdnotou.

Je po sklizních a že se málo urodilo obilí
i brambor poskrovnu je letos,
po suchém létě trvá vyprahlost
a lesy padnou taky snad,
jen samý zmar a zima čeká nás,
radosti cvrčka na lukách
ukončí brzy zimy pomlka
a housle vypadnou mu z ruky,
když usne celá příroda.

Proti peklu ve světě

9. října 2018 v 23:20 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie



Proti peklu ve světě


Jak změnit svět jen můžem? To těžko říci v této době, navzdory systému, do něhož jsme položeni. Je třeba dáti císaři, co císařovo jest a duši k Bohu obrátit a jemu dáti celé nitro své, jež proměniti může pouze on, strůjce života, nad nímž bdí v nebi naši andělé, čtou v knihách našich životů a vedou nás po cestách klikatých. Vždyť znám je všechny, těch dvanáct milých stařečků, co ruce hřejí u ohně a nebo sedí za stolem kolem středobodu vlastních duší, kterou je láska v našich srdcích toužících.
Láska, co byla probodena na kříži, láska, co celá se nám dala, ale hřích jí ublížil! Láska, co přišla prostě v těle člověka
a celičká se třásla, však přijala, co připravili lidské ruce, jako osud svůj. Tak jest, tak zachází se s láskou v tomto světě, buď mrtva, ty vodo ohnivá, co probouzíš spící duše do věčného života, tak v srdci rozjímají ti, co vzdálili se ze světla. A zatím naše těla utkaná jsou ze světla! To my jsme byli povoláni k životu a naše duše tělo paprsky jen oživuje a umožňuje každý pohyb skrz myšlenku, co z duše tryská do těla, jež oživeno duší se projevuje navenek a tak se uskuteční vše, co myšlenkou je uvnitř na počátku a skutkem v tomto světě navenek.

Jediný, kdo může změnit tento svět, je každý člověk sám ve svém nitru, jen já mohu svou myšlenkou a chtěním učinit, co chci a tvořit všechno kolem sebe skrze vlastní duši, co v dlani Boží spočívá. Můj úmysl a způsob mého chtění dají směr a smysl všemu, co v dlani svojí mám a tak jsem strůjcem všeho v sobě uvnitř i navenek a mohu vše, čemu moje víra život dá.

Je marné očekávat něco od druhých, jen sami po sobě všechno můžem chtít a dá-li Bůh, svou mysl nasměrovat vzhůru k Nebi a k Nebi pouze jít. Již nechci naslouchati zlu, kolem jen samé špatné zvěsti a jako bychom byli stále na trhu. Copak se stalo s tímto divným světem, v němž se nacházím? Jakoby peklo z chřtánu vychrlilo síru a zamořilo každý kout. Musím jít proti proudu ohně s vodou v dlaních a oheň, sžírající všechno živé, začít hasit svou troškou z vlastních sil.... Takový úkol má každičká duše, která z nebe přišla na svět a pravdu tuto přijímá. tak pohlédněme Sani so očí, jak s životy chce naložit!

Svět se stal pouze velkým tržištěm a za hodnotu vydává prostředky na potřeby lidí. Člověk se musí namáhat, aby si obstaral tyto prostředky a uskutečnil svoje potřeby , vydává svoji energii, čas a všechny síly, dostane prostředky... nají se, vyspí, trošku odpočine a zase nemá nic...
Tak vprostřed prolhaného světa musí všichni býti chudí a ti, co myslí že jsou bohatí, hromadí a zadržujíí pouze množství prostředků, za které si druzí nemohou uskutečnit svoje potřeby, takto nás drží ďábel zcela v šachu a obírá nás o poslední zbytky svodbody, aby z nás živých bytostí učinil pouze věci a prostředky ke svým plánům, jež rovnají se smrti v podsvětí, kde není kousek světla, ani láskyplné objetí, jen strach a hněv, co v srdcích lidí tímto strašným systémem, co nastolil a svými prolhanostmi všechno udržuje k zmaru chystanému od chvíle, kdy odvrátil se od světla, jež udržovat měl, on světlo v oheň věčný proměnil.
Jsme bytosti utvořené ze světla, ne Andělé, ale člověk je určen k životu na této zemi a nám je dána moc, která má přijít lidem na pomoc, to my jsme tvůrci nebe v tomto světě, dokud tu žijem, my můžeme přinést kousek sebe a zde ho také ponechat, každičká myšlenka a každý skutek vykonaný z lásky a pro dobro naší duše i pro dobro druhých duší způsobem nebeským pomáhá udržovat nebeský dar života zde na zemi, vždyť denodenně proudí zástupy duší těch, co zemřeli a kam se asi ubírají, kdo to ví? Zatímco nás tu ještě ponechali do chvíle, kdy v naší knize máme odchody své zapsané.


Dny podzimní

8. října 2018 v 8:11 | Marie Bernadeta |  Nálady



Dny podzimní


Vše minulo,
den za dnem
protekl nám mezi prsty
jako voda

a kam to jdeme,
vědět chceme,
vždyť, když své oči zrána otevřeme,
nechce se nám vstávat do tohoto světa,
v němž cítíme se bídně.

Co svět nám tento nabízí?
Jít cestou utrpení jako Ježíš,
vždyť smrt je součást života
a nikdo smrt svou neobejde,
jsme tady jenom na čas krátký,
než vrátíme se domů zpátky.

Podzim se barví před očima a my,
co vzdalujem se všemu stvořenému,
odtahujem mysl
od plynutí, co obsahuje v sobě promněny
s pravidelným rytmem srdce,
které bije v našich smutných hrudích.

Po nocích stýskání

7. října 2018 v 23:46 | Marie Bernadeta |  Sny o Nebi


Po nocích stýskání

Když se stýská po nocích
s hlavou zcela v oblacích
nořím se do peřin
a sním o Nebi, v něž věřím,
kde budem spolu žít
a co chceme, budem mít.


Chci ti pořád blízko být,
dýchat ti do vlasů
a stále býti v úžasu
nad láskou, co nás pojí
dneska, včera, vloni.

Sklánět se k tobě
jako matka k dítěti,
milovat tě jako robě,
kéž k tobě pozdrav přiletí,
až budem oba v hrobě,
zůstanem v nebi zcela v objetí
a zamáváme každé době,
kdy stýskalo se mně i tobě.

Budeme jako motýl v lukách
a srdce zůstanou nám v rukách,
v polibcích budu vyprávěti
o svých touhách po objetí
s tebou, jenž mne hladíš
duší svojí křehkou
a ve snu směle ladíš
moji harfu lehkou...

Krajinou...

16. září 2018 v 21:03 | Marie Bernadeta |  Nálady




Krajinou...


Když hážem losem v čase denním,
nemůžem mrhat čas sněním,
dál kráčet bosky krajinou,
nahlížet do hnízd ptačích
a hříčkou zcela nevinnou
ve větru kdesi na úbočích

nechat se jen tak nést
jako drak z papíru a špejlí,
po nocích číst si z hvězd,
dělat si švandu z brejlí,
když oči začínají zahálet,

objímat luční kvítí,
těšit se ve dne,
že slunce jasně svítí
a západ, když nás obejme
přijímat jako dar,
v němž nacházíme zmar.

Tajemství, co nelze vyslovit

8. září 2018 v 21:21 | Marie Bernadeta |  Sny o Nebi

Tajemství, co nelze vyslovit

Jak by jen mohlo jít
nahlas vše vyslovit?
Křehkost a něha v dotecích
tajně se přenáší po nocích.

Má tajná lásko...
Chci ti být blízko.
Jak ti však lásku projevit smím,
když s tebou býti nesmím?

Je to jen krátký čas,
budu tě do smrti milovat
a potom na věčnosti zas
ty budeš v mém domě přebývat,

tak jako nyní bez odbytí
v mém srdci jsi stále skrytý
a není dne jediného zcela,
kdy bych si na tebe nevzpomněla.

Úroda

5. září 2018 v 23:55 | Marie Bernadeta |  Sny o Nebi
Úroda


Nebe je místo pro Anděly
a také pro ty, co na světě umřeli.
Kolik jen denodenně dětí přichází,
těch, co na světě zemřely
v divných nesnázích...?

Kolik je lidí dospělých,
kteří svou cestu došli na konec?
Kam podějí se asi mnozí z nich,
když duše tělo opustí, než řekl by jsi "Švec!?

Prohlédnout můžem každý nakonec,
do smrti času dost,
říká si hloupý opilec
a nestaví si most
nikam na věčnost...

A mnozí pošetilci ukládají do sýpek,
však ještě této noci
budou odvoláni ze světa
a co si naspořili,
to není žádná hodnota!

Trychtýř se točí
a táhne duše do podsvětí,
zlo lehce zaútočí
a bere, co mu přiletí...

Jen silou ducha odoláme zlu,
které nás dolů láká
a nechává jak solné sloupy stát,
mnozí se budou ve svém hněvu
v pekle radovat,
snesou-li ovšem,
že také druzí budou se ze zla živit
a jeden druhého jen zraňovat.

Peklo se zmocnilo vlády na zemi,
my jsme jen věcmi na trhu,
jen srdce čistá, z nebe poslaná,
prověří zbytek národa,
sklízet se musí úroda.

Láska nás bere za ruce,
drží nás pevně nad strží,
vědět je možné více,
od cíle nic nás nezdrží.

Srdce jsou síta nastavená,
jsi li muž nebo žena,
věř, že je tady řež připravená,
pro živé však nic neznamená,
ti budou vzati do Nebe,
mrtví však ztratí sami sebe,
protože zapomněli na Boha.


Jdeme...

5. září 2018 v 23:26 | Marie Bernadeta |  Sny o Nebi
Jdeme...


Dnes živí jsme a jdeme
cestou svou,
dokud cíl pravý nenajdeme
za smrti za stěnou.

Však nebe na každého nečeká,
někteří chystají se do pekla.

Vše v přicházení, plynutí a odcházení
zůstává
a jiný způsob není,
nežli z leva do prava.

Čas odměřuje naše žití,
někdy je mráček,
jindy slunce svítí,
však střídání jde bez vytáček
z bdělosti do snění,
na tom se nikdy nic už nezmění.

Až porodíme sami sebe na Věčnost,
pak pochopíme, co je most
a kam kdo kráčí, víme sami,
být bez Boha a pouze sami
a nebo prostý život mít
v nebi, kam toužím odejít.

Schody do Nebe

30. srpna 2018 v 20:36 | Marie Bernadeta |  Sny o Nebi


Schody do Nebe


Po schodech pomyslných kráčím,
den za dnem ztěžka nohu zvedám
a hledám útočiště o schod výše
a náhle vidím z vyšší perspektivy
i z jiného úhlu věci života,
v němž ukotvena zůstávám
a nebi vzdálena na schodu opuštěná
sedím schoulená
a čekám na ráno a Slunce,
co sílu k žití dá
a pomůže mi podívat se na vše ve světle,
co pomáhá nám uzřít pravdu,
jenž je skrytá ve všedních dnech,
abych pochopila proč po schodech jdu
stále sama a bez zábradlí,
spoléhám se na rovnováhu
sama v sobě, kterou se učím
shůry přijímat.

Kapička v moři

30. srpna 2018 v 20:26 | Marie Bernadeta |  Nálady


Kapička v moři

Jsem kapkou v moři maličkou
a hnána proudem letím příbojem,
o břehy tříštím se a letím vzduchem,
do písku padám vyprahlého
a mezi zrnnky ležím bezmocně,
když slunce na páru mne promění
a k nebi zavolá mne do mraků,
snad sklouznu znova z oblaků
a plouti budu dlouho oceánem širým
vprostřed mnohých stržena jimi
ponořím se do hlubin,
kde v klidu budu celá staletí,
než ke mně dotek něčí přiletí...


Ach...

28. srpna 2018 v 18:29 | Marie Bernadeta |  Sny o Nebi
Ach...

Když sny se náhle rozplynou,
není to vůbec tvou vinou,
vždyť kdo jen pravdu zná?
Kdo může vůbec říci snad,
že s jistotou ví, co a jak!?

Na světě žijem život svůj
a bojujeme o něj stůj, co stůj,
vždyť každý chceme svoji knihu
dočíst do konce a pak,
když neunesem tíhu
zkoušek vezdejších, tlak
vnější navždy se pak umenší,
když duše tělo opouští.
Pro chléb jen tento vezdejší
z nás Anděl Strážce oko nespouští.

Jak řekl Pán: " Dokonáno jest",
buď Bohu sláva, čest!
Jen slovo živé v nás,
je nad plynoucí čas.

Jen hlupák říká: "Co nevidím, to není",
vždyť všechno velké na malé se změní
a prohlédnouti smějí jenom prostí pýchy,
zatímco pyšní se prohýbají v pekle smíchy.

Radovat ze zlého se umí,
ti, co vyšli z podsvětí,
tvrdí, že všemu porozumí
a v peklo se pak navrátí.

Vize

24. srpna 2018 v 21:33 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie



Vize


Jak naplnit svůj život v tomto světě?

Když pochopíme chod tohoto světa, zůstanem smutní,
jak všechno dříve učiněné Bohem pro člověka sami ničíme.

Jak najít cestu k Nebi a kdo se může vlastně vrátit domů?

Jsme posláni sem do světa,
abychom jako Ženci konce světa sklidili
a odevzdali dobrá zrna našemu pánu v Nebi.

Jedno je jisté přec,
že podaří se dobrá věc,
když přinést kousek Nebe chceme na Zemi,
kde je však hřích a láteření duší peklu propadlých.
Zlo zmocnilo se všeho a systém světa v rukou čerta je,
tak úmysly jsou zřejmé nyní, kdy pravdu poznáme vždy podle plodů
a navrátíme se pak ke kořenům úmyslů těch, co ovládají svět.

Vše zrcadlí se v lidských nitrech,
co uvnitř je, to vyjde na povrch
a nikdo nemůže se skrýt před Boží tváří,
jež v našich prostých srdcích září
a jako laser všechno proniká,
vždyť rozvažujem srdcem
a jeho otisk necháváme místo na zdech,
na čele člověka

"Jsem" ,
to stačí říci |Bohu,
ty učinil jsi mne a vezmeš duši moji zpátky na oblohu,
kde dráhu určíš milostivě mojí hvězdě,
co rozjasnila svoji zář,
když předstoupila před tvou tvář.

Jenom čas plyne, aby se naplnilo, co je psáno,
jak v nebi otisklo se z mojí duše do Andělských tušek.

Můj Anděl knihu pročítá a pomalu vše plyne tak,
jen ponechává prostor mému chtění a pak mne vede zas
i přes překážky po cestě pravé.

Slyš, člověče, jenž po břiše se plazíš jako had!
Jsme tady, my , co nežízníme a nemáme hlad!
My všechny dobrem nakrmíme a napojíme vodou života,
kdo přistoupí a zřekne se již navždy smrti a zla,
jež sobectvím a pýchou kvete v srdcích těch,
co zapomněli na Boha.

Již z Nebe zazněl hrom a polnice jsou k ústům přiložena.
Skrz mne se zhmotnil Anděl a nevadí mu, že jsem žena,
cítím, že říká: " Jdi a již nehřeš".
A já si ústa zamykám a držím tělo na otěžích,
vždyť promluvit má duše,
co blízkost Boha poznala
a jeho slávu přinést světu může
jen na kolenou navždy pokorná.

Dík

24. srpna 2018 v 1:26 | Marie Bernadeta |  Sny o Nebi



Dík



Zůstávej se mnou jako v snách
a nebuď ničím omezen a spoután,
jsme na vlnách lásky hnáni větrem tužeb
a já se dávám do tvých služeb.

Jsem u tebe jak vánek
a neviděna skrz pár stránek
tě objímám a hladím,
co navenek však, neporadím.

S tou lodí brázdi moře jiter,
v nichž zůstáváš můj přítel
co nezradí mne v nouzi,
však loďka, ta se vzpouzí....

Zachytit dlaň jsem směla
na vteřin pár a v uších píseň zněla,
že je to dar setkat se s tebou
ještě před cílem a svojí něhou
obejmout tě vzdáleně.

Vždyť duše naše pláčou
a srdce přitom skáčou
v hrudích rozstonaných
chvěním tužeb neskonaných,

neboť se všechno teprv odehraje
až život v tomto světě uzavřeme
a necháme se k Bohu nést,
kde všechno čisté může kvést
a tak se jednou stane,
že budem spolu vprostřed stát
a navždycky se milovat.



Za sluncem...

24. srpna 2018 v 0:47 | Marie Bernadeta |  Sny o Nebi



Za sluncem


Za sluncem jít
a nepřestávat toužit
po domově tom,
kde šťastni budem v prostém životě,
čas zastaví se na okamžik ten,
co věčnost je a sen
je naplněn.

Jsi závrať má i touha,
jsi poklad můj, však ouha,
ještě ho nesmím otevřít,
jenom pár drobných
smím si k tobě uložit.

Co uvnitř nás se zračí,
to studánka je čistá
a pak nám jistě stačí
naleznout v srdci místa
plná něhy a čistá prostěradla
vlají na šňůrách, kde budu tobě
matkou, kamarádkou
a milenkou i snad.

Na dlani

7. července 2018 v 20:45 | Marie Bernadeta |  Nálady
Na dlani


V dlaních mám život svůj
nesu jej vděčně a vnímám ,
co je pomíjivé a co ne.
co asi otiskne se do mne
navždycky a zůstane-li něco?

Co chtěla jsem, to Bůh mi dal,
když k dobru mojí duše bylo to,
co nechtěla jsem, to si vzal
a učil mne vše o životě,
kterého strůjci jsme
spolu s Všemohoucím Stvořitelem,
k jehož jsme učiněni obrazu.

Pro moudrost spěchám
k dlani Boží
a trpělivost svírám
v srdci, které hoří.


Dnešní zamyšlení

7. července 2018 v 20:14 | Marie Bernadeta |  Moje filozofie



Dnešní zamyšlení

Nemám ráda systém tohoto světa a už vůbec nefandím tržnímu hospodářství, ve skutečnosti jsou hodnoty úplně jinde, než nám ukazuje tento svět. Práce by měla přinášet člověku radost a veškerá činnost, kterou člověk činí by měl dělat s láskou a s díky Bohu, taková práce má hodnotu a smysl pro člověka a činí nás šťastnými, tak budeme žíti v Nebi, teprve tam se uskuteční naše sny.
Všemu se vrátí skutečný smysl a život bude cenný sám v sobě a budeme se radovat z každé přítomné chvíle. Tyto prosté věci zažívají v tomto světě snad už jen děti.... a k tomu se toužím v Nebi vrátit, chtěla jsem aspoň na chvíli zase být šťastná a bezstarostná jako v dětsví a proto jsem se rozhodla, že chci vytvořit něco hezkého, co potěší mne i druhé a začala jsem malovat obrazy.


Já v nebe věřím a svůj život k němu směruji, vnímám způsoby lidí, které potkávám a rozeznávám duše zralé pro Nebe a duše nezralé, ach jak mnoho starých lidí není připraveno a jsou zlí.... někdy jim ani nerozumím, vyžadují, aby je druzí uctívali a je zdravili, jak by květina či zvířátko v prřírodě na něčem takovém trvali, když je míjím v přírodě a nebo v zahradě. Vždyť úcta patří pouze Bohu a kdo touží ode mne po pozdravu, proč ke mně nepřijde a nepozdraví první, když po setkání se mnou touží?
Ani Bůh se nikomu nevnucuje a zůstává opodál, když po něm netoužíme, pozvedáme-li k němu hlas, uslyší nás.




Orli na skalním útesu

7. července 2018 v 6:09 | Marie Bernadeta |  Obrazy





Orli na skalním útesu


Zuj boty a kráčej bosky krajinou
a kolem břehu Lásky mé jdi dál ,
když v řece milosti se topíš,
uchop dlaň a věř mi dál!

Já jsem ti blízko, Lásko má
a se mnou zůstaň již
po všechen čas, co máš,
až uslyšíš těch polnic hlas
a na mne zavoláš,
já budu u tebe hned stát
a tebe šťastně objímat!

Mne dotýkat se smíš
a tak mne hlaď
a hlas můj uslyšíš,
jenž skryt je v nás
a ty ho slýchat smíš.

Vzlétni a pones vzkaz
do skalní průrvy s ozvěnou,
až zmizí čas za smrti za stěnou,
poplujem v plachetnici spolu
a vrátíme se domů...




Další články


Kam dál